Sedm psychopatů

"Psychopaths sell like hotcakes," pravil před šedesáti lety Joe Gills. Jak vidno, náklonnost Hollywoodu k psychopatům od té doby jenom zesílila. Sedm psychopatů je originální postmoderní hříčkou (ke srovnání mě napadá leda Sonatine od Kitana), kterou zřejmě nikdo nedokáže okomentovat lépe než Martin McDonagh, který tak činí ústy svých postav. Hlavní přidaná hodnota filmu, neustálé sebereflexivní odhalování pravidel, podle kterých filmy o psychopatech (tedy značná část americké kinematografie) fungují, vyvolává pochyby, jak vážně tentokrát brát vážné momenty. Zatímco Bruggy dokázaly strhnout jako existenciální drama i brutální černohumorný thriller, Psychopati v žádném žánru nevydrží dost dlouho na to, aby měly scény patřičný emocionální efekt. Přechody od seriózní etudy na téma „vraždím lidi, ale jinak jsem taky člověk“ ke gore frašce jsou plynulé a herci zahrané v té správné poloze, kdy s nimi trochu soucítíte, trochu se jim smějete a tak trochu je chcete zabít. Jenomže ty přechody jsou neustálé a někdy přidávané zřejmě jenom za tím účelem, aby film ani na chvíli nešel s proudem a nepůsobil všedně. Kapka normálnosti v oceánu šílenství by přitom mohla dobře posloužit jako důkaz, že alespoň něco autor myslí vážně, jako záchytný emocionální bod, který film povýší nad úroveň zábavy pro jeden večer. Jakkoli jde o zábavu první třídy a mnoha úrovní, pyšnící se jedním z nejlepších (multi)žánrových scénářů od Hanebných panchartů. 80% (28.11.2012)

Hlavní voříšek filmu je originalita, ta se musí každopadně ocenit. Některé scény byly hodně smíchové a třeba záverečná odvyprávěná přestřelka na hřbitově by sama o sobě byla na pět hvězd. Ovšem podle mýho se tvůrci tak moc soustředili na originalitu až filmu chybí taková ta lapačka koulí co chytne a po celou stopáž nepustí. (11.12.2012)

Masakr za tónů country písniček./// Woody Harrelson je boží, i když se opakuje. McDonagh napsal a natočil film, ze kterého potenciál přímo stříká, bohužel jej ale nevyužil, takže skvělé momenty střídají nudné pasáže s místy samoúčelným násilím, které prostě není vtipné. Své diváky si to však určitě najde (pokud se smějete hlavě, která se rozprskne po rozstřelení brokovnicí) a pár scén má zaděláno na to, aby se staly kultovními. Bohužel však nadsázka není z Psychopatů vždy tolik patrná a ani vynikající herci nezachrání nesoudržný scénář. A finále je natahované. 65 %. [Kino] (14.11.2012)

Martin McDonagh tady zjevně nebyl nikým, nebo ničím omezován. Stejně jako "Sucker Punch" nese tento film jasný podpis svého režiséra. Který né každý divák skousne. Bruggy byli jen začátek, tady to rozbalil naplno, a nešetřil sebe a ani herce. Některé scény byli naprosto dokonalé! Stejně jako výkon většiny herců. Za mě 88% (10.12.2012)

Od Martina McDonagha som ešte nič nevidel a po tomto filme už mi je jasné prečo. Netvrdím, že jeho filmy nie sú kvalitné (vlastne som ich nevidel), ale Sedem psychopatov ma od neho moc nebavilo. Zaujala ma predstavovačka a celkom aj príbeh. Herecký to bolo dobré obsadené a ani strih niekedy nebol zlý, ale väčšinou je s toho guláš, ktorý ako celok moc dobre nefunguje. Niektoré časti ma bavili, iné zas nudili. Siedmim psychopatom som na chuť síce neprišiel, ale ten štýl sa mi páči a zrežírované je to dobre. 65% - 3* (05.04.2013)