Jeden svět nestačí

Rok 1999, 19. bondovka. Režisér Michael Apted se tehdy chopil předposlední bondovky s Piercem Brosnanem a dodal bondovku, která má výtečné akční scény, v rámci série jednu z nejlepších zápletek, dvě výtečné Bond girl a především uzavírá jednu kapitolu celé série. A je to dojemné. Ve své třetí bondovce Brosnan opět dokázal, že mu tahle role neskutečně sedne. Jeho Bond je nadále elegantní, zároveň přesvědčivý v akčních sekvencích a opět se přitom všem daří Brosnanova Bonda tak trochu polidštit. Brosnan ve své třetí štaci nadále platí za ideálního Bonda, který výtečně balancuje mezi vážnou a odlehčenou notou a člověk mu snadno věří výborného agenta i svůdníka žen. Brosnan byl v téhle roli prostě výtečný. Michael Apted se u Jeden svět nestačí drží stylu, který téhle nové éře Jamese Bonda nastavil Martin Campbell u Zlatého oka a následně ho dodržel i Roger Spottiswoode u Zítřek nikdy neumírá. Apted výtečně zvládá akci, přičemž se nadále dokazuje, že nástup digitálních efektů dopomáhá Jamesi Bondovi k velkolepějším akčním sekvencím. A přitom ty velkolepé scény pořád působí v rámci možností uvěřitelně (minimálně na bondovky s Rogerem Moorem se to opravdu nechytá), ať už se zrovna James Bond v lodi prohání Londýnem nebo lyžuje za těch nejhorších podmínkách. Apted prostě akční stránku opravdu zvládl a přitom všem zvládl dodat tu nejideálnější bondovku, která krom výtečné akce potřebuje i skvělého protagonistu, přitažlivé scény, půvabný vizuál a především to pravé elegantní akční dobrodružství. A to vše Jeden svět nestačí splňuje. Robert Carlyle je jako terorista Renard výtečný antagonista, který funguje jako skutečná hrozba i díky tomu, že si skutečně rád hraje se svými terči a sadismus mu rozhodně není cizí. Z tohohle záporáka už od prvního nástupu vyzařuje velmi nepříjemná aura, kterou Carlyle dokáže naprosto výtečně prodat. A i proto je Renard jedním z nejvýraznějších záporáků v historii série. Judi Dench je nadále naprosto výtečná jako M, přičemž scénář jí ve scenáři dává výraznější úlohu než pouhé nadřízené. Robbie Coltrane se po Zlatém oku opět vrací jako Valentin Zukovsky a opět je neskutečně zábavný. Především má ale tato bondovka dvě výtečné Bond girl, přičemž obě jsou výtečné z různých důvodů. Elektra King v podání Sophie Marceau má zajímavou úlohu, přičemž se opět díky této postavě daří Bonda trochu polidštit. Denise Richards zase jako Christmas Jones opět dokazuje, že Bond girl může být krásná, zároveň ale být Bondovi skutečně důstojným spoluhráčem. A v součtu tak ani nesejde na tom, že James Bond opět Bond girl svede. Pořád se totiž tak trochu boří ty bariéry. Tedy skutečně pouze do jisté míry. Jeden svět nestačí je především rozlučkou pro Desmonda Llewelyna. Tento herec ztvárňoval roli Q pravidelně již od Srdečných pozdravů z Ruska až do tohoto snímku a zemřel přesně měsíc po vydání filmu. 85-letý Llewelyn tak v Jeden svět nestačí definitivně zakončuje svojí dlouhou kariéru a přitom zaučuje svého učedníka R v podání Johna Cleese. Cleese zde dostává možnost předvést svůj komediální talent (předtím než se z něj v nadcházející bondovce Dnes neumírej stal definitivně nový Q) a prokázat, že Monty Pythonové byli výteční i po letech. Především je ale skutečně snadné dojmout se nad tím, že Llewelyn po 36 letech definitivně skončil v roli Q. Po všech těch výborných gadgetech a výtečné chemii s různými představiteli Bonda tenhle výstrojní důstojník definitivně po více než 3 dekádách končí a je to škoda. John Cleese i Ben Whishaw se totiž v následujících bondovkách mohli snažit sebevíc, nahradit Llewelyna je ale skutečně těžké. Dalo by se snadno nadávat na to, že se Jeden svět nestačí v rámci série nikam neposouvá a Apted skutečně pouze jen velmi bravurně navazuje na předchozí bondovky Campbella a Spottiswoodea. Jenže Jeden svět nestačí je ve finiši skutečně opět ideální bondovkou, která navíc svého předchůdce přece jen o ždibec strká do kapsy a především má skutečně jeden z nejlepších scénářů v rámci série- trojice Neal Purvis, Robert Wade a Bruce Feirstein přišli s ideálním příběhem, kde každá postava dostává svůj moment slávy a výtečně funguje akce, humor i vážnější momenty. A do toho je tam Apted, který to celé výtečně převádí do audiovizuální podoby. Takže v součtu jasná pecka, především právě i díky tomu, že se tu Llewelyn skutečně stylově rozloučil..... (25.02.2021) (méně) (více)