Na život a na smrt

Trdvej akční střet několika ostrejch kluků z Navy proti fousatejm určitě vzbudí mnohem víc emocí za oceánem, jedná se o jejich kluky, o jejich hrdiny, nicméně i tak jsem se na fousáče pěkne nasral. Akce dobrá i když dost pochybuju, že této pravdivé události nebylo filmově krapet přidáno, všechny ty držkopády ze skal, počet schytanejch kulek na jedno tělo taky závaněl, ale ok, je to akční, má to vyvolat určité fanouškovství, takže se někde holt musí zatlačitt na pilu. Když pominu tohle, tak mě nejde na rozum, jak se fousáči tak rychle dostali nahoru, když pro kluky z Navy Seals byl odhad 3-4 hodiny a Navy Seals rozhodně nejsou žádnej spolek neschopnejch. Pak jsem ještě nepochopil proč nezůstali na otevřeným prostranství, jako jsem hovno expert na boje všeho druhu, ale několikrát to tam pak říkali, že se musí dostat na otevřený prostranství. Jinak největší síla byla v jejich rozhodnutí, jak dál, protože museli vědět, že přijde něco hodně drsnýho. A to je právě ten hlavní důvod, proč jsem těm chlapům fandil. (15.01.2014)

Už od začátku filmu vám Berg podprahově vnucuje jedinou a postupem filmu lehce otravnou myšlenku, která se ve jménu průměrné inteligence amerických diváků transformuje do tupého skandování: "USA! USA! Marky Mark! USA!". Když skončí půlhodinový emocionální prolog plný ujištění, že filmová banda "bratrů ve vraždách" je na vaší (dobré) straně a ochraňuje pro VÁS svobodu v Afghánistánu proti Talibanu, který sice podporovala, vyzbrojovala a cvičila po celou studenou válku, ale koho to teď kurva zajímá! Vrhnete se vstříc dvacetiminutovému válení se v lese a debatování o tom, jaký že to kůň má největší péro, aby dostatečně uspokojil manželku coby svatební dar. Když si s mírnými spánkovými výkyvy vyslechnete všechny trampoty rodinného života a postavy elitních zabijáků vám dostatečně zdůrazní fakt, že by klidně mohli být vaši nejlepší kamarádi , kteří teď jen shodou okolností mastí ptáka nad válkou, přijde největší twist filmu a zároveň vrchol herectví. Zahrát členy Navy SEALs a předstírat, že vraždy civilistů a zvlášť dětí jsou nemístné a ošklivé fuj fuj věci, které se nikdy, ale opravdu NIKDY v historii amerických válek nestaly! A když už, ta zhovadilá CNN pod cenzurovou kontrolou Pentagonu je neobjektivně rozmázla! Herecká poezie, zvláště když u toho člověk zná ty skutečné statistiky počtu headshotů šestiletých "teroristů". Ale co, ten film může sledovat třeba 20 leté americké "dítě", které sice může od patnácti řídit auto, ale pivo do ruky vzít nesmí, a nedejbože, co kdyby to sledoval někdo od armády, která spolufinancovala film! Co si budeme povídat, Wahlberg to uhrál na Oskara! Sám lidumil Marky Mark se pak stává ústřední postavou adaptace představy sedmiletého dítěte o bitvě, a i když by se snad mohlo zdát, že tento film je úžasný svojí realističností, při pohledu na závěrečné statistiky: počet vypálených kulek 3 699 454 ku 169, počet střelných zranění 0 ku 6888, počet mrtvých 345 ku 3, člověk se vrátí do reality amerického klišoidního patosu o nesmrtelných hrdinech. I po vypnutí mozku člověk žádnou extázi a drama nezažije, takže film jednoznačně selhal na všech frontách, jelikož měl působit jako lehce naivní náborové video do americké armády a ve výsledku divákům sdělil jen to, že i v elitních amerických jednotkách jsou natolik velcí diletanti, že Americe může válku s klidným vědomím vyhlásit i San Marino, přičemž bude mít rovnocennou šanci na vítězství. 55% (03.01.2014)

Říkejte si co chcete, ale takhle to dneska bohužel skutečně chodí. Dvě hodiny hmatatelné, fyzicky i duševně pociťované bolesti, které si svou strhující formální stavbou a překvapivě i silným emocionálním dopadem přímo řekly o mé vřelé sympatie a divácký obdiv. Tak reálný dojem, jakým se Lone Survivor ve své druhé polovině pyšní, ve mně v rámci žánru doposud vyvolalo jen Spielbergovo vylodění v Normandii a akční sekvence v Coppolově Apokalypse - naturalismus, který je téměř oproštěn od běžných hollywoodských klišé a který, přestože v závěru už jsem pociťoval nutkavou potřebu držet v ruce popkornový sáček, úspěšně potlačuje komerční příkrasy ve prospěch autenticity a nevšedního diváckého prožitku. A jako velcí hrdinové jsou navíc prezentováni i obyčejní afghánští civilisté, kteří nezapomněli používat srdce a jimž je nějaký Talibán úplně u zadku. Zkrátka a dobře, Peter Berg mě začal konečně pořádně zajímat, Mark Wahlberg se stal definitivně výborným hercem a já hodně lituji, že jsem tuhle delikátní filmařinu nezastihl v kině. Potom bych tu pátou hvězdu asi přihodil... 85% (08.02.2014)

Tuším v tom agitační objednávku ministerstva obrany, která prodává jeden ze svých příběhů z ranečku „based on true story“. Neupírám sílu ději, ani ochotu smeknout před padlými a salutování pozůstalým. Jen mě od půlky hrozně drala Bergova režie, která tlačí z plátna patos hlava nehlava (ve slow-mo tak dlouhém, až je na hraně parodie), přičemž postupně ztrácí kontakt s hrdiny, ze kterých se stávají jenom krvavými šrámy posetá těla padající ze skal. První kontakt, bez hudby a s „predátoří“ kamerou, je bezchybný, jen si nemyslím, že neustálé subjektivní záběry detailů tváří uvaří to správné akční vojenské drama. V závěrečném aktu už mi bylo za tvůrce vyloženě stydno. Funkční leda jako hrané intermezzo pro Medal of Honor. (01.11.2014)

Peter Berg uvádí: lesní afghánská soutěž ve válení sudů! Navzdory přívlastku "podle skutečných událostí" se doporučuje, nechat raději před odchodem do sálu mozek doma. Wahlbergův geroj totiž zhruba ke konci snímku dostane takovou šlupku o skálu do makovice, že mu rázem klesne inteligenční kvocient na polovinu - anebo jak jinak si lze vysvětlit vojákovy následné hloupé otázky, pohledy a zbrklé činy? SEALs jsou borci, beru. Prostřílejte je ale několika kulkami a shoďte třikrát ze srázu, a ukáže se, že jsme všichni pouze lidé, co jsou paf z jakýchkoliv těžkých zranění (parádní masky!). Jenomže ono se to už po pár hodinách tak krásně rozloží v palici... Berg má akci i sympatické hrdiny pořád v malíku, čtveřice Hirsch, Foster, Kitsch a Marky Mark s M-4kami herecky exceluje. V perfektně ozvučeném kině Lucerna tak nakonec byla tahle akcička v lese zážitkem, který z mé mysli jen tak nevyprchá. Patos odpuštěn. (08.01.2014)