Na život a na smrt

Nevzdává se snaha o silný účin na diváka, nicméně z roviny narativní zvědavosti a napětí se film přesouvá do rovin emočního napojování se na tísnivou představu podobné situace či fyzického napojování se na tísnivou představu podobné bolesti. Na život a na smrt přitom popírá klasicistní postupy, aby mohl skrze nenápadně podvratné variování žánrových vzorců nabídnout překvapivě komplexní vějíř významových her. A to navzdory tomu, že poměrně snadno lze tentýž film interpretovat jako rytmicky nezvládnutou střílečku o partě hrdinných vojáků jednoznačně reprezentujících status quo americké protiteroristické politiky. Více moje analytická kritika tady. (08.02.2014)

Už od začátku filmu vám Berg podprahově vnucuje jedinou a postupem filmu lehce otravnou myšlenku, která se ve jménu průměrné inteligence amerických diváků transformuje do tupého skandování: "USA! USA! Marky Mark! USA!". Když skončí půlhodinový emocionální prolog plný ujištění, že filmová banda "bratrů ve vraždách" je na vaší (dobré) straně a ochraňuje pro VÁS svobodu v Afghánistánu proti Talibanu, který sice podporovala, vyzbrojovala a cvičila po celou studenou válku, ale koho to teď kurva zajímá! Vrhnete se vstříc dvacetiminutovému válení se v lese a debatování o tom, jaký že to kůň má největší péro, aby dostatečně uspokojil manželku coby svatební dar. Když si s mírnými spánkovými výkyvy vyslechnete všechny trampoty rodinného života a postavy elitních zabijáků vám dostatečně zdůrazní fakt, že by klidně mohli být vaši nejlepší kamarádi , kteří teď jen shodou okolností mastí ptáka nad válkou, přijde největší twist filmu a zároveň vrchol herectví. Zahrát členy Navy SEALs a předstírat, že vraždy civilistů a zvlášť dětí jsou nemístné a ošklivé fuj fuj věci, které se nikdy, ale opravdu NIKDY v historii amerických válek nestaly! A když už, ta zhovadilá CNN pod cenzurovou kontrolou Pentagonu je neobjektivně rozmázla! Herecká poezie, zvláště když u toho člověk zná ty skutečné statistiky počtu headshotů šestiletých "teroristů". Ale co, ten film může sledovat třeba 20 leté americké "dítě", které sice může od patnácti řídit auto, ale pivo do ruky vzít nesmí, a nedejbože, co kdyby to sledoval někdo od armády, která spolufinancovala film! Co si budeme povídat, Wahlberg to uhrál na Oskara! Sám lidumil Marky Mark se pak stává ústřední postavou adaptace představy sedmiletého dítěte o bitvě, a i když by se snad mohlo zdát, že tento film je úžasný svojí realističností, při pohledu na závěrečné statistiky: počet vypálených kulek 3 699 454 ku 169, počet střelných zranění 0 ku 6888, počet mrtvých 345 ku 3, člověk se vrátí do reality amerického klišoidního patosu o nesmrtelných hrdinech. I po vypnutí mozku člověk žádnou extázi a drama nezažije, takže film jednoznačně selhal na všech frontách, jelikož měl působit jako lehce naivní náborové video do americké armády a ve výsledku divákům sdělil jen to, že i v elitních amerických jednotkách jsou natolik velcí diletanti, že Americe může válku s klidným vědomím vyhlásit i San Marino, přičemž bude mít rovnocennou šanci na vítězství. 55% (03.01.2014)

Čo sa divák nedozvie. Napríklad: príbeh spracovaný podľa skutočnej udalosti. To je taká hlúposť, že až. Opakujem sa, ale je to nutné. Takmer každý film sa totiž veľmi výrazne odlišuje od skutočnosti, že až. Snáď na extrémne výnimky typu niekoľkohodinových Warholových nepozerateľných experimentálnych filmov, zaznamenávajúcich reálny spánok, milovanie a podobne. A tu zase: celkom slušný dobrodružný film o extrémne náročnej misii v afgánskej divočine s rozzúrenými Talibancami v pätách získava prídavkom skutočnej udalosti prídych čohosi, čo v divákovi evokuje, že tí Amíci vycvičia z vojakov len ťažko zničiteľných kyborgov. Odolávajú skoro každému zraneniu s ľahkosťou človeka, čo utŕžil drobnú modrinu. (04.09.2016)

Brotherhood, Sacrifice, Team Commitment. Ve filmech podobného ražení velmi frekventovaná hesla, která sice lze pochopit, ale už je těžší jim uvěřit. U Berga jsem ten problém neměl. Ať už to bylo nezvykle potrhanou, opravdovou krví potřísněnou a na půl žerdi vlající standartou, závěrečným fotoalbem s podkresem Petera Gabriela či lidskostí, přinášející smrt i život, tahle pocta mužům, co zůstali v sítu, aby občas dopadly jako řešeto, nebředla v obvyklém močále umělého patosu a kovbojské sebestřednosti. Je fakt, že Peter „Battle(ship) is my Kingdom“ Berg se mohl ve své doméně o pár minut krotit (jeden zámořský kritik tu akční řež trefně pojmenoval „War Porn“), ale to by zase divák nezjistil, že žabáci z námořnictva fungují dál, i když v sobě mají více olova než zástěra u rentgenu.. (11.01.2014)

Pro výsledný dojem z tohoto snímku hraje velikou roli fakt, že film byl natočen na základě skutečného příběhu. To pak divák i přivře oko nad realističností všech těch drsných pádů a nárazů na balvany a kmeny v afghánských kopcích. Přece jen takové kotrmelce by ani zdatní vojáci bez zlomenin neustáli, či spíše by nepřežili. To však nic nemění na tom, že příběh je poutavý, drsný a syrový, plný krve a střílení, proti tomu i přátelství mezi vojáky a situován do krásné přírody. Potěší herci i celkové zpracování, které svým zobrazením napětí opravdu přitáhne diváka. (14.01.2014)