Na život a na smrt

Hodně zajímavý film, to bezesporu. Zkušený režisér Peter Berg dokonale ovládá řemeslo, film má akční grády, dokonce se dá říci, že je to sofistikovaná podívaná (válka v Afganistánu coby zcela specifický válečný konflikt a vlastně i nový subžánr), problém ovšem vězí v klasické Achillově patě struktury podobných filmů tohoto žánru - v přemíře neodůvodněného patosu. Peter Berg ještě jakžtakž ukočíroval patos vlastenecký, i když ke konci se jistě nejednomu Američanovi stejně bude drát do očí slza a jeho hruď zaplaví zrychlující se emoční vlna, jako přehnaně patetický ale film stejně vyznívá, a to ve smyslu přemrštěného hollywoodského kýče, který je přespříliš nadnesený a emotivní, аčkoliv tomu celkový kontext a význam snímku neodpovídá. S tím souvisí množství klišé (afgánský chlapeček na konci jako by vypadl z úplně jiného žánru) a černobílé rozdělení na hodné a zlé, přičemž při množství mrtvých úplně stejné peklo museli zažívat i bojovníci na druhé straně, fandit je ale nutné jen těm správným chlapcům. Co mi ale na vyznění celého filmu vadilo nejvíce, byla jeho neautentičnost, srovnám-li tento film třeba se strhujícím snímkem 30 minut po půlnoci Kathryn Bigelow, zřejmě nejlepším a nejautentičtějším snímkem na toto téma... Přesto Na život a na smrt rozhodně není marný, neřku-li špatný film... (04.04.2014)

Já už se na tyhle filmy asi neumím koukat. Od vážně míněného áčkového akčňáku očekávám krom akce i příběh a ne jen příběhovou kostru příprava/útok/útěk. Ale budiž, v tomhle bude chyba nejspíš ve mně, horší je, že se film rozpadá na dvě nesourodé poloviny a z obou mám rozpačité pocity. Ta první je sice chlapácky realistická, ovšem všichni ti zarostlí drsňáci v uniformách (ač skvěle zahraní) jsou si až moc podobní. Druhá je sice příběhovější, ale zároveň tuctovější, klišovitější a předvídatelnější. Jinak po technické stránce nemohu nic vytknout, herci odvedli svůj standart a ty bezmála dvě hodiny utekly jako voda, chybí mi ale důvod, proč bych měl dát více než 60%. (26.07.2017)

,,MÁM RÁD SVÉ KAMARÁDY, NA KTERÉ SPOLÉHÁM. A BYL BYCH RÁD, ABY I ONI SPOLÉHALI NA MNE.…“ /// Solidní casting a projebanej úvod – toť souhrn prvních cca 35minut. Pak ovšem P.Berg zavzpomínal na Království - tedy akci, která baví a v přímým přenosu přináší utrpení vojáka. Nemá smysl pitvat, co udělali dobře nebo (spíš) špatně. Filmově mě to baví. Taková američtější(?) Speciální jednotka. Všeho je tady víc (kromě příběhu). A protože z toho necáká ani tolik hrdinskýho patosu, za sebe hlásím, že tihle (téměř) nesmrtelní týpci (což už bych vůbec neřešil – prostě U.S. Navy SEAL) a parta vesničanů ctící Pashtunwali, stojej za hřích (warezáckej). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu ,,Lone Survivor: The Eyewitness Account of Operation Redwing and the Lost Heroes of Seal Team 10“, kterou v roce 2007 napsal Marcus Luttrell spolu s Patrickem Robinsonem jsem nečetl. 2.) Čumím jen na kousky podle skutečnosti. 3.) Miluju hry, ve kterejch si můžu sejmout svýho Talibánce. 4.) U filmů toho zbytečně moc neřeším. 5.) Thx za titule ,, urotundy@cbox.cz“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (05.01.2014)

Pořád váhám, jestli mám tento snímek proklínat, nebo jej pochválit. Ze začátku to byla dost nuda, pak ještě větší, později přišlo téma: amík vystřelí a pět smotaných ručníků spadne ze skály. Střídané občas tématem: amík skočí šipku z vrcholku hory, chytí se vypálené rakety, přistane do mechu a cestou skopne ještě pět ručníků a dva uhrane modrýma očima. Jo, a ještě plus téma: amík vezme golfovou hůl a odrazí odjištěný granát zpět k ručníkům, jenž mu ho tam drze hodily. Jich zemře sto padesát, z toho deset se utopí a jedenáct oběsí. Avšak po vskutku heroickém kousku třech vojáčků, jimž i tímto patosem tvůrci vzdali hold, a ano, skutečně pompéznější smrt hrdinů NAVY SEALS jste neviděli, to končí s tím, že se přeživší Marcus Aurélijus dostane do spárů hodných Afghánců, kteří si jihad vysvětlují úplně jinak, totiž tak, že prostě musí zachránit amíka. Co čert nechtěl, i pro ně si přijde taliban s nejhnusnějšíma ručníkama na hlavě a začne uklízet v ulicích, ale zaplaťalláh, přiletí amíci v apačích a vyčistí to pro sichr ze vzduchu. Konec dobrý, všechno dobré. Byla to zábava. (15.01.2015)

V osmdesátých letech kdekdo vzdychal vzrušením, když v supraimbecilním druhém Rambovi neprůstřelný Stallone ignoroval tisíce kulek vypálených ze dvou metrů, likvidoval záporáky pěkně hezky lukem a ve finále brečel, že by umřel pro Ameriku. Zato dnes, když se čtyřka o skály rozflákaných drsňáků rozhodne zhebnout kdesi v Afghánistánu a před smrtí sejmout něco anonymních strejdů od Talibánu, je to samozřejmě patetická pitomost, lezoucí amerikáncům do řiťky! Kde se to vzalo? Může za to nálepka "podle skutečné události"? Můžou za to protiamerické trendy? Kdo ví. Faktem je, že Peter Berg dokáže natáčet snesitelnější filmy, než většina jeho blockbusteroidní konkurence, jen zpravidla nepoužívá tolik "wow" efektů. Lone Survivor je freytagovsky poctivě odvyprávěn, přičemž všechny jeho části jsou atraktivní a zábavné - od dokumentaristicky pojatého úvodu o tom, že klucí ze SEALs nejsou žádná ořezávátka, až po nezbytné útočné helikoptéry a krvácejícího hrdinu (ovšem ve zcela nehrdinské pozici) na hranici smrti v závěru. Na tohle tálibánské běsnění se prostě kouká hezky a erkový rating je ku prospěchu věci - zejména předsmrtný trip Axelsona (Ben Foster), který se v bolestné agónii potácí lesem s pistolí v ruce, je neobyčejně poutavou a drsnou momentkou. Dojemné objímání se s afghánským chlapečkem si sice mohli tvůrci odpustit, nicméně jinak můžu s chutí říct, že se jedná o slušný zásek v hojně užívané kategorii "výborně odvedené řemeslo". (26.03.2014)