Na život a na smrt

V osmdesátých letech kdekdo vzdychal vzrušením, když v supraimbecilním druhém Rambovi neprůstřelný Stallone ignoroval tisíce kulek vypálených ze dvou metrů, likvidoval záporáky pěkně hezky lukem a ve finále brečel, že by umřel pro Ameriku. Zato dnes, když se čtyřka o skály rozflákaných drsňáků rozhodne zhebnout kdesi v Afghánistánu a před smrtí sejmout něco anonymních strejdů od Talibánu, je to samozřejmě patetická pitomost, lezoucí amerikáncům do řiťky! Kde se to vzalo? Může za to nálepka "podle skutečné události"? Můžou za to protiamerické trendy? Kdo ví. Faktem je, že Peter Berg dokáže natáčet snesitelnější filmy, než většina jeho blockbusteroidní konkurence, jen zpravidla nepoužívá tolik "wow" efektů. Lone Survivor je freytagovsky poctivě odvyprávěn, přičemž všechny jeho části jsou atraktivní a zábavné - od dokumentaristicky pojatého úvodu o tom, že klucí ze SEALs nejsou žádná ořezávátka, až po nezbytné útočné helikoptéry a krvácejícího hrdinu (ovšem ve zcela nehrdinské pozici) na hranici smrti v závěru. Na tohle tálibánské běsnění se prostě kouká hezky a erkový rating je ku prospěchu věci - zejména předsmrtný trip Axelsona (Ben Foster), který se v bolestné agónii potácí lesem s pistolí v ruce, je neobyčejně poutavou a drsnou momentkou. Dojemné objímání se s afghánským chlapečkem si sice mohli tvůrci odpustit, nicméně jinak můžu s chutí říct, že se jedná o slušný zásek v hojně užívané kategorii "výborně odvedené řemeslo". (26.03.2014)

Pořád váhám, jestli mám tento snímek proklínat, nebo jej pochválit. Ze začátku to byla dost nuda, pak ještě větší, později přišlo téma: amík vystřelí a pět smotaných ručníků spadne ze skály. Střídané občas tématem: amík skočí šipku z vrcholku hory, chytí se vypálené rakety, přistane do mechu a cestou skopne ještě pět ručníků a dva uhrane modrýma očima. Jo, a ještě plus téma: amík vezme golfovou hůl a odrazí odjištěný granát zpět k ručníkům, jenž mu ho tam drze hodily. Jich zemře sto padesát, z toho deset se utopí a jedenáct oběsí. Avšak po vskutku heroickém kousku třech vojáčků, jimž i tímto patosem tvůrci vzdali hold, a ano, skutečně pompéznější smrt hrdinů NAVY SEALS jste neviděli, to končí s tím, že se přeživší Marcus Aurélijus dostane do spárů hodných Afghánců, kteří si jihad vysvětlují úplně jinak, totiž tak, že prostě musí zachránit amíka. Co čert nechtěl, i pro ně si přijde taliban s nejhnusnějšíma ručníkama na hlavě a začne uklízet v ulicích, ale zaplaťalláh, přiletí amíci v apačích a vyčistí to pro sichr ze vzduchu. Konec dobrý, všechno dobré. Byla to zábava. (15.01.2015)

Nevím, jestli je to tím, že se natáčelo v pěkném lesíku nebo čím, že z toho na mě vůbec nešla autentičnost, kterou by to potřebovalo. Nemyslím na druhou stranu, že by film přešel do nějaké patetické nesnesitelné polohy, i když v některých věcech trochu přehání (těch bojovníků Ahmada Šáha ve skutečnosti nebyly stovky, jen nějakých 30-40). Nebylo to špatné, ale třeba francouzská Speciální jednotka se mi líbila víc (dost se na tom myslím podílí to, že Francouzi natáčeli v Tádžikistánu, takže film působí opravdověji). (02.11.2014)

Už od začátku filmu vám Berg podprahově vnucuje jedinou a postupem filmu lehce otravnou myšlenku, která se ve jménu průměrné inteligence amerických diváků transformuje do tupého skandování: "USA! USA! Marky Mark! USA!". Když skončí půlhodinový emocionální prolog plný ujištění, že filmová banda "bratrů ve vraždách" je na vaší (dobré) straně a ochraňuje pro VÁS svobodu v Afghánistánu proti Talibanu, který sice podporovala, vyzbrojovala a cvičila po celou studenou válku, ale koho to teď kurva zajímá! Vrhnete se vstříc dvacetiminutovému válení se v lese a debatování o tom, jaký že to kůň má největší péro, aby dostatečně uspokojil manželku coby svatební dar. Když si s mírnými spánkovými výkyvy vyslechnete všechny trampoty rodinného života a postavy elitních zabijáků vám dostatečně zdůrazní fakt, že by klidně mohli být vaši nejlepší kamarádi , kteří teď jen shodou okolností mastí ptáka nad válkou, přijde největší twist filmu a zároveň vrchol herectví. Zahrát členy Navy SEALs a předstírat, že vraždy civilistů a zvlášť dětí jsou nemístné a ošklivé fuj fuj věci, které se nikdy, ale opravdu NIKDY v historii amerických válek nestaly! A když už, ta zhovadilá CNN pod cenzurovou kontrolou Pentagonu je neobjektivně rozmázla! Herecká poezie, zvláště když u toho člověk zná ty skutečné statistiky počtu headshotů šestiletých "teroristů". Ale co, ten film může sledovat třeba 20 leté americké "dítě", které sice může od patnácti řídit auto, ale pivo do ruky vzít nesmí, a nedejbože, co kdyby to sledoval někdo od armády, která spolufinancovala film! Co si budeme povídat, Wahlberg to uhrál na Oskara! Sám lidumil Marky Mark se pak stává ústřední postavou adaptace představy sedmiletého dítěte o bitvě, a i když by se snad mohlo zdát, že tento film je úžasný svojí realističností, při pohledu na závěrečné statistiky: počet vypálených kulek 3 699 454 ku 169, počet střelných zranění 0 ku 6888, počet mrtvých 345 ku 3, člověk se vrátí do reality amerického klišoidního patosu o nesmrtelných hrdinech. I po vypnutí mozku člověk žádnou extázi a drama nezažije, takže film jednoznačně selhal na všech frontách, jelikož měl působit jako lehce naivní náborové video do americké armády a ve výsledku divákům sdělil jen to, že i v elitních amerických jednotkách jsou natolik velcí diletanti, že Americe může válku s klidným vědomím vyhlásit i San Marino, přičemž bude mít rovnocennou šanci na vítězství. 55% (03.01.2014)

Parádička. Berg se vrátil tam, kde mu to (podle mého) svědčí nejvíc (ano, mluvím o jeho předchozím filmu The Kingdom) a to boj s terorismem v cizí zemi. Nicméně tady je to mnohem surovější a možná i o něco lepší než výše zmíněný film. Lone Survivor je film, který se s ničím nepárá, který jde rovnou k věci a který nám, normálním lidem, umožňuje nahlédnout, jaké to je být vojákem, který bojuje za něco, v co věří. Ale čím mě opravdu dostal, byl konec, který krásně ukazuje, že nic na tomhle světě není černobílé. A jak všichni tady píšou o politice či pro Americkém myšlení, tak ne, z tohohle filmu jsem neměl ten pocit, že se mi snažil něco procpat, neměl jsem pocit, že Američani jsou nejlepší a podobné kecy, spíše jsem po konci filmu jen uznale pokýval hlavou a řekl, že to byla síla. 100 %. (28.12.2014)