Do naha!

Podařilo se natočit komedii, která navzdory zvolené zápletce není trapná ani vulgární. Její humor je sympatický, lehce rozverný a přitom decentní. Trošičku ji sráží určitá povrchnost ve vyprávění a příliš stroze odseknutý závěr - docela by mě zajímalo (alespoň v hrubých rysech), jak se osudy jednotlivých protagonistů vyvíjely POTÉ. O poznání hlouběji se mi do srdce zapsala taktéž britská záležitost "Odpískáno" z roku 1996, která je opravdovější a tudíž má v sobě víc hořkosti - nepojednává sice o striptýzu, ale má stejný nosný námět: Nezaměstnanost ... 3,5* (05.03.2012)

Do naha! není ani tak komedie o následcích úpadku průmyslu, jako o krizi tradičního (stereotypního) pojetí mužnosti. Sheffield, město dříve spojené s těžkým průmyslem a tedy bašta tvrdě pracujících mužů, je na kolenou, a zatímco pánové hrají karty na úřadu práce, ženy výdělečně činné atakují dříve výsostně chlapská území (onen pánský klub), aby si užily striptérskou podívanou. Ironie a realita v jednom. Ženy se tu ale jinak moc neřeší. Jejich jediným úkolem je hrát více či méně problematické partnerky (tolik k oné emancipaci), protože žena bez vztahu k některému z hrdinů se tu nevyskytuje. Muži jsou tu ale "zženšťováni". Gaz je zběhlý v šití, Dave má problémy s přijetím svého těla, Gerald používá solárium. Kůň se těžko smiřuje se svým stárnutím (a dopady své přezdívky), Guy - jediný s "ideálním" mužským tělem je gay, a konečně Lomper stále žije s matkou (a je gay). Pánové se tedy uchýlí k řešení opět tradičně přisuzovanému ženám - striptýzu. A světe div se, ona se většina problémů nějak vyřeší. Kromě toho jediného, který ke všem událostem vlastně vedl - nezaměstnanosti. Protože na konci nedostanete happy end a dodatek, jak se měli spokojeně dál. Film končí na vrcholu, triumfu, který trvá jedinou noc. Co bylo dál? Domyslete si. (15.10.2014)

Točit film na takové téma a nesklouznout do trapnosti je opravdu těžké...doufám, že nevznikne americký remake. Jinak sociální aspekt je ve snímku neuvěřitelně nápadný a nápaditý a díky výrazným hercům (od Toma Wilkinsona přes Roberta Carlylea až k Marku Addymu) a opravdu povedeným vtipům se na to všechno velice dobře dívá! (30.06.2006)

Od Clockwork Orange nemělo být Zpívání v dešti nikdy jako dřív, dokud nepřišel Cattaneo s komedií o sheffieldských dělnících na dlažbě, kteří jsou nuceni se živit svým nahým, tancem rozpohybovaným tělem. Ono tam vlastně ani moc opravdu komediálních situací není (výjimkou jest taneční cukání při čekání na úřadě či prohlídka videozáznamu na policejní stanici), ale britské „sociální komedie“ vyluzující díky pozitivním emocím lehký úsměv na rtech jsou už prostě takové. Nezbývá se než modlit, aby nepřišel americký remake se Schneiderem v roli propuštěného filadelfského svářeče ukazujícího po nocích piňďoura v striptýzových klubech.. (09.09.2008)

Britská komedie. Vynikající britská komedie. S prvotřídním obsazením. Navíc o takovém tématu, při kterém se vyprávění může snadno zvrtnout. Ale k tomu naštěstí nedošlo. Do naha má spád, je zábavné (a po rozpačitějším rozjezdu čím dál zábavnější) a hlavně má neuvěřitelné povedený casting. Další britská zábava, která má veliké kouzlo. (24.01.2020)