Režie:
Miloš FormanKamera:
Miroslav OndříčekHudba:
Galt MacDermotHrají:
John Savage, Treat Williams, Beverly D'Angelo, Annie Golden, Dorsey Wright, Don Dacus, Cheryl Barnes, Richard Bright, Nicholas Ray, Charlotte Rae (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Claude Bukowski (John Savage) má brzy narukovat, a tak si chce poslední dny v civilu v New Yorku užít. Náhodou potkává skupinku hippies a dámu na koni – Sheilu (Beverly D´Angelová), která se mu okamžitě zalíbí. Hippies jej přivedou k drogám a druhý den jeden z party zjistí, kdo je ona dáma na koni. Vetřou se na oslavu, jíž se Sheila účastní, ovšem jejich anarchistické chování vyústí v zatčení a soud. Mají na výběr třicet dnů káznice, nebo zaplatit padesát dolarů. Hippies pochopitelně peníze nemají, ale Claude ano. Stačí pouze na kauci pro jednoho z nich, a tak od soudu odchází šéf hippies Berger (Treat Williams). Ten slibuje, že další peníze přinese. Claude s Bergerem se stanou velkými kamarády a skamarádí se i se Sheilou, jenže za dveřmi je strašák války ve Vietnamu. (AČFK)
(více)Videa (1)
Recenze (683)
Těžké zklamání :-( John Savage vůbec neumí hrát, jen ve filmu stojí a čumí - co to je sakra za herce ? A to jsem se na film tak těšil až ho konečně uvidím. Hudba taky nic moc, vetšina písní se mi moc nelíbila. No nevím, asi jsem čekal něco jíného. Konec je sice skvělý, ale celkový dojem z filmu nezmění. ()
Poutavý příběh, nádherný soundtrack a strhující závěr. Jenže Forman mezi to nevložil božskou choreografii, nezaměnitelnou atmosféru ani nic, co by měl dobový muzikál mít. A to nedokážu odpustit tím spíš, že se nejedná o originální počin. Písně jsou dokonalé, ale jsou jen poskládané za sebe tak, jak je fanoušci muzikálu očekávají a tak, jak mají a musí být. Ale chybí moment překvapení a dostávám jen božskou hudbu, kterou v této filmové podobě neberu. ()
Hippie-muzikál, kterému vůbec neškodí, že byl natočen až v době všeobecného vystřízlivění. Své neztratil dodnes a je jednou z nejhlasitějších Formanových poct svobodě čehokoliv. Velmi sympatický, příjemně volný a dostatečně humorný příběh. Překvapivě propracované postavy. Životní a bohužel poslední skutečně vyčnívající role Treata Williamse. Za povšimnutí stojí (a mě to obzvlášť potěšilo) i generálská rolička režisérského mága Nicholase Raye, který mimochodem zesnul právě v roce 1979 :( ()
Už je to hodně dávno co mě kámoš zval na soukromou projekci filmu Vlasy. Bohužel jako lákadlo uvedl : je to o "hipících" a je to "muzikál". Nevím co si o mě myslel, ale tohle mě fakt spíše odpuzuje než láká. Přitom stačilo říci jedno --udělal to Miloš Forman. To je záruka toho že nebudu muset zkouřit, abych film pochopil. Nicméně je jen můj problém, že se mě nelíbí tato hudba a jako "dítě" jsem spíše plevel než květina. Je jen můj problém, že si nedokážu tento film díky tomu vychutnat jako většina z Vás. Film má však v sobě hodně myšlenkové síly a emočních nábojů /zejména konec/ na to aby mě zaujal a donutil repsektovat Vaše vyšší hodnocení. ()
Vlasy natočil Forman v době kdy byl (dlouhodobě) ve skvělé formě. A je to znát. Film je natočen skvěle zejména díky tomu, že působí velice autenticky. Forman dokázal natočit nejen dobrý muzikál ale i kvalitní vizuální sondu de světa hippies. Vlasy stojí na u Formana tradičně skvělém castingu, kdy herci působí ve svých rolích velice přirozeně, žádný však na sebe nestrhává až příliš pozornosti, a tak je film sourodý velice vyrovnaný celek. Na to že mám vůči muzikálům vžitý odpor, protože je považuju za rádobyumění (hlavně díky české muzikálové stoce), jsem se skvěle bavil. Přeci jen hudebně patří tento muzikál k těm nejlepším a hlavně texty jsou velice dobré. ()
Galerie (39)
Photo © United Artists
Zajímavosti (40)
- Zfilmovat muzikál „Hair“ („Vlasy“; 1967) bylo snem Miloše Formana. (JoranProvenzano)
- Zápornou roli generála si ve filmu zahrál známý americký režisér Nicholas Ray. Tato role znamenala tečku v jeho filmové kariéře, protože ve stejném roce, kdy film vznikl, zemřel. (raininface)
- Miloš Forman rád vzpomínal na spolupráci s "menším snědým mladíkem," který už na pohovoru vypadal na první pohled inteligentně. Byl to začínající dramatik Michael Weller, který pro režiséra později zadaptoval i Ragtime (1981): "Nikdy mi nevyhovuje scenárista, který prostě jen poslušně vykoná, co si přeju, protože já často nevím, co si přeju, dokud to neuvidím. Proto potřebuju silnou osobnost pro skutečný tvůrčí dialog. Michael měl vždycky svou hlavu a nevadilo mu, když jsme spolu občas byli na kordy." Největší zádrhel přišel, když se tandemu stále nedařilo vymyslet samotný závěr příběhu: "Oba jsme se zašprajcovali, byli čím dál sarkastičtější, až jsme na sebe nakonec otevřeně řvali. Ještě nikdy předtím jsem nezažil takovou bitvu. A když už jsme byli naprosto v koncích, najednou došlo uprostřed bouřlivé hádky k magickému propojení a oběma nám najednou vytanul stejný nápad: co kdyby si hlavní hrdina Berger prohodil místo s brancem Claudem? Zbytek scénáře jsme sfoukli za půl hodiny." (NIRO)
Reklama