Vlasy

Nikdy som nebol na muzikály, ale ako vždy je to o príbehu a tu navyše aj o pesničkách. Ak sa piesne vydaria a do filmu zapadnú ako tu, tak to môže zaujať. Forman to dokázal aj keď z toho hipies obdobia a použitých piesní ma bavili asi 3-4. Ostatné piesne dotvárajú atmosféru a posúvajú dej, ale sami o sebe nie sú pre mňa zaujímavé a počúvateľné. Z celého filmu ma najviac zaujala scéna na stole a hlavne skvelý záver, kde slová priateľ a priateľstvo dostávajú nový rozmer. West side story i Vlasy vidím kvalitatívne asi na jednej úrovni. 80%. (23.01.2016)

Autoři originálního divadelního muzikálu z roku 1967 se s touto adaptací rozhodně neztotožňují a mezi důvody uvádí i to, že hippies jsou zde vyobrazení jako nějaký druh úchylných podivínů bez jakéhokoliv napojení na mírové hnutí. Je fakt, že Bergerova flower power parta tady žebrá, škemrá, leze na cizí pozemky, bere drogy, krade auta a chová se poněkud nezodpovědně a kdyby se tak chovali všichni občané, svět se za pár měsíců zhroutí. Co na tom, že jsou Vlasy dle kritiků „plotless“ a hudební číslo u odvodové komise zavání klipem Village People. Když C-130 Hercules otevře svou černou tlamu a začne polykat zástup mladých mužů, vše se spojí v kruh ve tvaru čtverce. Uvnitř je všechna ta revolta, svoboda, boj proti systému, válce a „penguinům“, dětinští snílci, co ani nestihli být muži. A vy, když kamera najede na Arlingtonský hřbitov, jen pohnutě koukáte, jak se obraz umí dokonale snoubit nejen s hudbou, ale i myšlenkou. Muzikály nevyhledávám, ale když už na ně přijde, jsou Formanovy Vlasy tím mým šálkem kávy. (03.07.2017)

Poutavý příběh, nádherný soundtrack a strhující závěr. Jenže Forman mezi to nevložil božskou choreografii, nezaměnitelnou atmosféru ani nic, co by měl dobový muzikál mít. A to nedokážu odpustit tím spíš, že se nejedná o originální počin. Písně jsou dokonalé, ale jsou jen poskládané za sebe tak, jak je fanoušci muzikálu očekávají a tak, jak mají a musí být. Ale chybí moment překvapení a dostávám jen božskou hudbu, kterou v této filmové podobě neberu. (02.05.2005)

Nejsem zvláštní obdivovatel Miloše Formana, tohoto rodáka z Čáslavi, který je rok od roku módnějším tvůrcem a znalost jeho kompletního díla patří k lepšímu jménu. Nicméně už od dětství mě provází láska k jeho dvěma filmům, právě k Vlasům a k Valmontovi. Všechno ostatní beru víceméně vlažně. Samozřejmě, že po seznámení se s jeho ranou tvorbou je mnohem snazší v jeho pozdějších filmech identifikovat jeho typické znaky, ale tak je to přece během každého procesu, když se někomu věnujeme intenzivněji. Aktuálně mám za sebou nevšední zážitek kino projekce šílené archivní kopie z NFA. Toto bych raději nezažila, přeci jenom barevné širokoúhlé hudební filmy jsou tu od toho, aby své diváky zaplavily nádherou a kvalitním zvukem. Naštěstí mám ještě v dobré paměti lepší kopie a z nich mohu vycházet i nadále. Je nade vše jasné, co se Milošovi líbilo na celém tématu a proč si uhájil realizaci Hair i anachronicky proti proudu času. Miloš dává tomuto muzikálu skvělý humor, nezbytnou českou zálibu v trapnosti a hlavně široké srdce, které je sto pojmout všechny bolesti západního světa. Choreografie je velmi živá, dialogy do ní přecházejí přirozeně a lehce, je zkrátka radost prožít si těch pár dní před Claudeovým narukováním a zjistit, kdo to byl prostovlasý Berger. Závěrečná pointa v Nevadě mrazí více, než jakékoli jiné soudobé vážné drama a my se přes to všechno můžeme prosmát od začátku dokonce. Souznění s partičkou volnomyšlenkářů je univerzální a nemusí nutně apelovat na naše názory k válce ve Vietnamu. Květinová mládež nebyla o tolik jiná něž jakákoli před ní nebo po ní. Mít ostré nebo snobské rodiče není nic zvláštního, otázky kolem svobodného mateřství jsou stále stejné, podobně jako postoj k vlastní identitě. Věk vodnáře možná přinesl určitý postoj a styl, ale Hair dokázali překonat propast času ve jménu přátelství. (13.12.2012)

K téhle éře jsem měl vždycky poměrně blízko, i když sám se za hippíka rozhodně prohlásit nemůžu. Forman se ukázal v poněkud jiném světle a dokázal, že to dokáže... Snové vize na LSD, muzikálová čísla, to všechno ve filmu klape jak má, k tomu už tradiční téma mladých lidí, hledajících si své místo ve světě - tady Forman ani chybovat nemohl. Herecky to zvládli všichni slušně, pozornost na sebe strhává Williams, který je duší celého příběhu. A samozřejmě krásné písničky, zj. moje oblíbená Good morning starshine... přesto nemůžu říct, že by šlo o srdeční záležitost. 80% (03.07.2006)