Zátah: Vykoupení

Óda na nezlomitelného bojového ducha a kosti indonéských ranařů ve váhové kategorii Pet Shop od Mattela. Aneb jak si filmoví předáci v Jakartě řekli, že to těm thajským Tondům Jájům natřou, hezky "silat style". Nevím no, jakkoliv se musí nechat, že narozdíl od takového Tom Yum Goong se tu kdosi pokusil vytvořit cosi jako skutečný příběh (aby ho lidově řečeno zajebal pazúrom "takřka" bratrské sounáležitosti), tak i když je cosi skutečně pozoruhodného na dvaceti hitech nožem za pět sekund, po úvodním střelecko-fyzickém masakru jsem čekal něco onačejšího než přehlídku reálně nepřežitelných brutálních úderů, kopů a narážeček do štírka v černých hadrech. I bojové umění je potřeba umět dávkovat - takhle tvůrci vystříleli prach dost brzo, a do konce už jen zvyšovali laťku daleko předaleko za hranice směšnosti. Jedinou čestnou výjimku představuje emocionálně hutná špinavá bitka seržanta s Mad Dogem - u té jsem si říkal, že si sakra někdo spletl film, a že by to měl rozhodně dělat častěji. Jinak je to martial arts porno se všemi zmíněnými vadami i klady. Není v zásadě rozdíl mezi těmihle záležitostmi a třeba tanečními filmy jako Step Up - dějově a leckdy i herecky utrpení, technicky ovšem vynikající podívaná. Takže za ten lepší příběh desítka navrch proti Tom Yum Goong. To znamená 70%. PS: Opravdu by mě zajímalo jak se to může přihodit, že na opačných koncích světa se najednou urodí dva filmy s takhle moc stejnou "nosnou myšlenkou" jako Raid a Dredd, když údajně nikdo od nikoho neopisoval:) (22.04.2013)

Dlouho očekávaný akčňák je tady, a s klidem můžu potvrdit, že je to fakt nářez. The Raid je testosteronem nacpaná jízda, neutuchající akce od začátku do konce. A ta je poměrně brutální, jelikož se kromě samopalů hojně využívá bodných a sečných zbraní, takže ty špinavé a krví zbrocené chodby podle toho vypadají. Hlavní hrdina to tu mlátí, láme a řeže hlava nehlava, své nepřátele nelikviduje po hrstkách, nýbrž po tuctech. Výborná je i postava zabijáka, co si vraždění policistů náramně užívá, a v závěru předvede neskutečný fight. Samozřejmě, má to svoje mouchy (třeba neustále třesoucí se kameru i při bitkách, tudíž se člověk může chvílemi ve všech těch rychlých úderech trochu ztrácet), ale ty jsou proti kladům vážně minimální. (28.05.2012)

Film začíná úvodníma titulkama a končí závěrečnejma titulkama. A mezitím ? Akce, akce, akce, a zase jenom akce. Si na souboje jeden na jednoho, pošmákneš si. Si na souboje jeden na dva, pošmákneš si. Sii na souboje jeden na skupinu, pošmákneš si. Si na souboje na nože, pošmákneš si. Si na přestřelky, pošmákneš si. SI na obrazově stylovou natočenou akci, pošmákneš si. Co z toho plyne ? Jestli si na rychlý tvrdý akční filmy, tak tady se kurva dobře nažereš. (20.07.2014)

Škoda rány, která padne vedle!! Čistokrevná rubačka, která neví, kdy přestat a když už se začne přeci jenom zajídat, předhodí nenasytnému divákovi další porci nekompromisní řežby, kdy postupně s dějem opadávají výstřely a létající ledničky a ke slovu přicházejí nože, mačety nebo holé nohy a ruce. Všechna čest choreografii. Herci jdou co se fyzického výkonu na dřeň, hlavního klaďase jakoby údery protivníků motivovaly ještě k vyšším obrátkám. Právě živočišný tah na branku, který mi chyběl třeba u Ong-baka (bavil neošizenou fyzickou akcí, ale nudil opakovanými záběry a mizerným feelingem), je tu poctivý s každou ránou. Děj je jasně nalinkovaný – velký barák, policejní jednotka a banda vrahounů, kteří se nehodlají vzdát. Videoherní koncept pak vydrží až do horních pater, kde na přeživší čeká slušný záporák s výbornými poskoky (démonický Yayan Ruhian zvlášť). Žádné vykecávání, jen jedna lekce anatomie za druhou a divák si užívá, klaní se poctivé dřině a oceňuje přehledné záběry. Neučesané, hektické, zoufalé i brutální. Vedle tohohle vypadá takový Van Damme s hezoučky nasnímaným, efektně sestříhaným a lahodně vypadajícím výskokem jako malý skřítek schovaný pod dekou. (16.07.2012)

Neumím v pohodlným limitu jedný sekundy někomu šlápnout na kuří oko, prolomit mu koleno, otestovat tvrdost jeho pohlavního ústrojí, vyzkoušet pružnost žeber, zlomit mu obě ruce a nakonec mu třikrát prostřelit hlavu. Jenže v jakartských panelácích to umí kdekdo, takže jsem pevně rozhodnut, že podobný rozebírání lidí budu raději sledovat na obrazovce než osobně na dovolený. Zátah je zkrátka solidní masakr, ale já jsem tak nějak doufal, že se při něm budu bavit ještěo něco víc. Takže ta čtvrtá hvězka je spíš poděkováním za to, že jsem se bez problémů orientoval v postavách, ač mi v civilním životě činí neskutečný problémy rozeznat Nguyen Van Loie od Anh Tuan Phama. (21.01.2013)