Bojovník

Proč uděluji Bojovníkovi všechny tři hvězdičky? Protože je řemeslně v pořádku, obsahuje poměrně dost emocionálně napružených chvil, scény z ringu jsou zásluhou kontaktní kamery velmi naturalistické a dva výteční herci, Jake Gyllenhaal a Forest Whitaker, ždímají opět svůj talent do poslední kapičky potu a krve. A proč uděluji pouze tři hvězdičky? Protože v celém filmu se nestane nic, co bychom dopředu neočekávali (jediný zdánlivě neočekávaný zvrat je pak prozrazen již v textu distributora), "řemeslně v pořádku" je dnes každý takhle finančně zaštítěný a obsazený projekt a koneckonců, pokud zdejší úroveň emocí dosadíme do nějaké pomyslné škály a hodíme do jednoho grafu s Warriorem, odejdou psychicky labilní šampión Billy Hope, jeho sportovní i morální restart plný klišé i jeho rutinní strýček Fugua hanebně poraženi bolestivým knockoutem.... Zlaté tři hvězdy..... ;) (16.09.2015)

Southpaw= Nová generace Rockyho! Neměl jsem příliš velká očekávání, ale film mě strhl svým dějem od začátku až do konce a počas sledování mě emočně ždímal jako pračka jak už dlouho nic. Příběhově film sice nepřináší nic zásadního do žánru, ale za to oscaru hodné herecké výkony, prudká emoční síla, slušné tempo, perfektní tréning za doprovodu Eminema a napínavý finální souboj přináší minimálně poctivou srdcařinu. Fandil jsem, brečel jsem, řval jsem jak už dlouho ne. Líbilo více než Warrior. 85% (06.09.2015)

Je to dražší a více nabubřelé Million Dollar Baby s opačným pohlavím v hlavní roli a místo fyzické újmy je to ta psychická. Fuqua zapadá do mainstreamu daleko více než Eastwood a tak tam, kde si Clint scénu vypiplal svým pomalým klavírem, tupými zvuky úderů a bravurní kamerou snímající šedou tělocvičnu, tam jde na to Fuqua s ukřičeným hip-hopem a trhanými střihy. Možná by to mohlo znít jako hanění, ale nikoliv. Fuqua na sobě v poslední době zamakal, chytl pořádného dramaturga a sic má stále nudného a obyčejného scénáristu, tak jak Equalizer, tak především Southpaw u diváka generují přirozenou cestou emoce. A tak mohu směle říci, že Bojovník je režiséra nejvyzrálejší a nejplnohodnotnější film po všech stránkách od Training Day a to mohu hned hravě na to přihodit druhou paralelu, kdy podobně výrazní, jako hlavní představitelé v oscarovém hitu, kteří na sebe strhávali v podstatě celý film, jsou i zde, tentokrát trenér vs učeň. Whitaker je jednoznačně nejlepšé persona filmu, ale Gyllenhaal by si mohl svým explicitním herectvím a fyzicky náročnou rolí vydupat nejedno prestižní ocenění. Kupodivu je tak Southpaw přes všechno to klišé, předvídatelnost i jednoduché narativní vyprávění o snu, pádu, vzestupu a nalezení těch správných hodnot dostatečně autentický, upřimný a syrový tak, že bude bavit nejen jednoduchého konzumenta, ale i člověka, který chce od filmu trochu víc a zároveň je ochoten u klasických neduhů velkých produkcí přimhouřit oči a nechat se vtáhnout. (25.07.2015)

Rutinně natočená směska všemožných boxerských klišé a pouťových rodinných hodnot, plná velmi solidních otřesů prázdných lebečních dutin agresivních, vypatlaných lopat, která podobně jako Roky Brambora rozhodně nikterak neurazí. Naopak. Naprostým klenotem celého filmu je zhruba čtyřicátá minuta, kdy traumatizovaný trenér Les Bílober, sveřepě bojující se svými vnitřními démony, s vševědoucím pohledem retardované poloopice ukázal na svou pěst a krutohustě zamentoroval: „Box není o tom, co máš tady!“. Načež si zaťukal na hlavu: „Je to o tom, co máš tady! Box je úplně jako šachy!!!“. Ihned mi kdovíproč naskočila představa, jak vysolárkováný, pokérovaný portorikánský vymaštěnec v trenkách brutálně rozbíjí na charitativním šachovém turnaji mongoloidních dětí držku sýrově bílému Karpovovi ve špatně padnoucím obleku poté, co mu Anatolij dal ponižující mat druhým tahem, protože si náš milý, spravedlivě rozzlobený šachující rohovník patrně „yntelechtuálním omylem“ rozestavěl před otevřením pěšce do rohů a na kostce mu navíc ne a ne padnout šestka. Dusivý smích mě nepřešel až do konce filmu, tudíž tomu prostě musím přichechtat jednu nad průměr za prodloužení života. Nedá mi to vás závěrem ukrutně nepoučit, a tudíž se dnes loučím nezpochybnitelným moudrem roku, přesně dle výše uvedené obskurní logiky: „Astrofyzika je úplně jako kopání kanálů!“. (07.09.2015)

Že já a Antoine Fuqua kráčíme po jiných cestách je mi s každým dalším jeho filmem jasnější a jasnější, ale byla jsem zvědavá, jaká bude ta Sutterova filmová prvotina, protože jeho seriálovou práci z velké části miluji, ale taky trochu nenávidím. A ukázalo se, že Southpaw je na můj vkus až moc prvotina a jen velmi málo zajímavý film. Jakeova fyzičnost je opravdu krásně děsivá, ale mám dojem, že ani na prostoru dvou hodin nezvládl předvést uspokojivý duševní vývoj svojí postavy. Ale aspoň ještě desetkrát víc jsem byla zklamaná z napsání té dcery, protože veškeré změny jejího chování extrémně šustily papírem a příručkami o vypointovaném dramatickém psaní. Ona měla být druhá hlavní postava filmu, ale protože si chlapci z nějakého důvodu rozhodli přidat do rodinného psychologického dramatu ještě klasický předvídatelný sportovní film o ztroskotanci, co trénuje, aby se vrátil na výsluní, tak se vyloženě ztratila mezi balastem. Když chlapci při velkém finále stříhali do souboje statické záběry, jak s Naomie Harris děvče sedí v tmavé místnosti, kouká na televizi a vykřikuje: "Ne, ne, on mu ubližuje!", tak jsem se skoro styděla, jestli ji vážně nešlo namontovat do dění alespoň trochu lépe a organičtěji. (05.08.2018)