Bídníci

Buzikálům se obvykle vyhýbám jako příjice antibiotikům. Vikiho mám ale celkem rád a žádná dosavadní vizualizace, co jsem viděl, mi až do včerejška, cca. desíti hodin večer, nezpůsobila anafylaktický šok. Já bláhový!! Podle fotek jsem věřil ve velkovýpravný spektákl, narvaný až po titulky snad každou profláklou držkou z Cesmínového lesa, kde všichni ti herci a neherci sem tam zaskřehotají nějakou tu Marsejézu nebo jinou žabožroutskou odrhovačku, a jinak to bude běžná dramatizace v novém kabátě. Když však v páté minutě přiletěl pan Vranae a zcela neheterosexuálním kontraaltem zarapoval Wolverinovi do xichtu "Přinééééééés vlajkůůůů, vězni dvacetčtyřišetsetjednááááááááá", přičemž byl ke všemu falešný jako Dollar s prezidentem Kennedym, polil mě studený pot, pocit trapnosti mi sevřel průdušnici a s hrůzou mi došlo, že tyhle arašídy jen tak nevybliju. A tak začalo téměř tříhodinové martýrium studu a žaludeční nevolnosti, které posléze umocnilo dokonalé obludárium, co přepilovalo mříže v Museu genetických kuriozit. Anička Hetevejová bez mejkapu (fujtajxl), Márius se šprckou přes hlavu, jehož ohyzdná a nesympatická držka by vyvolala paniku i na schůzi nebojácných flegmatiků pod sedativy a v neposlední řadě Kozeta, co dostala roli jen proto, že má kozy, ale jinak by mohla s úspěchem plašit špačky ve Višňovém sadu, aniž by otevřela hubu. Připadal jsem si, jako kdybych seděl na Lišce Bystroušce, příšerné to homopeře hluchého mistra disharmonie, kde lesní šelmu hraje Věra Bílá, sekunduje jí Sagvan Tofi a asi tak z metru mi do ucha ječí své panflety Gazdina roba, aby byl zážitek dokonalý. Takže, nejste li milovník kakaových očí, dobře vám radím, nenechte se zmanipulovat veřejnou masturbací zdejších bukvic nebo grafomanským blábolem jedné nejmenované uživatelky, co čvachtala na barikádách a potřebuje sdělit světu, že čte francouzské klasiky, za což by zasloužila chrchel do šouletu, protože skončíte jako já a pomažete v deset večer do pohotovostní lékárny pro kortikoidy! Je to opravdové Bídné svinstvo a upřímně doufám, že se chudák Ígo nějak vydrápe ze své hrobky a bude celé osazenstvo, co tohle spáchalo, nadosmrti strašit falešnými nočními přednesy "árií" z Její pastorkyně. Ve francouštině. (11.03.2013)

|| Scenár: William Nicholson, Alain Boublin, Claude-Michel Schonberg, Herbert Kretzmer / Námet: Les Miserables (Musical) by Alain Boublin, Cloude-Michel Schonberg, Herbert Kretzmer | Hudba: Claude-Michel Schonberg | Produkcia: Tim Bevan, Eric Fellner, Debra Hayward, Cameron Mackintosh | Distribúcia: Universal Pictures | Štúdio: Working Title Films, Relativity Media, Cameron Mackintosh Limited | Rozpočet: 61 miliónov $ | Tržby: 340,107,410 $ || Tento komentár vzniká za času, keĎ sú už nominácie na svete, záverečné ocenenia však ešte nie. Keby som tu napísal všetko, čo si o tom filmu myslím, bola by to skôr bakalárka, než komentár. Radšej stručne a jasne: Z umeleckého hľadiska to má neskutočne veľa nedostatkov, ako napríklad fakt, že väčšina árií je nahraných na živo do kameri, a niektoré sú zvúkovo nahrané v štúdiu - niektorý zúčastnený to jednoducho na živo na jeden záber nedali. Druhá vec je neskutočné prehánanie prežívacieho herectva na úkor intonácie do takej mieri, že v niektorých partoch nie je poznať pôvodná melodická linka, a to je z hudobného hľadiska nie len neodpustiteľné, ale uchu boľajúce. Niektorí zúčastnení by v tom filme vôbec nemali spievať, no ich herecký um je ešte aj takto tak prevyšujúcou prednosťou, že na konci filmu uroní slzu aj spartský vojak. Česť tým dvom výnimkám, ktoré spievajú i hrajú na úrovni hodnej svetového výberu: Crowe, Hathaway. (09.01.2013)

Monumentální pocta muzikálu nikoliv knize, což v překladu znamená děj ohlodaný až na dřeň, kdy nemá divák prakticky žádnou šanci dostat se jakékoliv postavě pod kůži. Všichni tu zpívají, brečí, stárnou, trpí a nechávají se smáčet provazci deště v kaleidoskopu makro záběrů, dokonalých kulis a scén na způsob rybího oka, ale celé je to mrtvé, bez emocí a tak podivně zkratkovité. To, co funguje na prknech evidentně nefunguje na filmovém plátně. PS: kvůli sotva 15 minutám na plátně zhubnout 25 liber a přijít o dlouhé vlasy – to je hodně bídný! (Až vyrostu chci být cool jako Russell Crowe!) (28.12.2012)

Fascinující slepá ulička, vytříbená nestřídmost, která kombinuje věci, které každý ví, že se nesmí kombinovat. I mně tu irituje mnoho věcí (předně ksicht Eddieho Redmayna v jeho nejotravnější roli), ale jinak mě ta dávka špíny, kýče, patosu a subverze absolutně vtahuje. Žádný jiný takový film každopádně není a pravděpodobně ještě dlouho nebude. (20.12.2012)

Bídníky jsem zhlédl jako asi poslední člověk na světě, abych se pouze utvrdil v tom, že kdybych jimi zůstal nedotčen, o moc bych nepřišel. Když jsem byl v únoru svědkem toho, jak bych tento muzikál na udílení Oscarů vynášen do nebes, rezervovaně jsem si myslel své, stejně jako když mi Bídníky vychvalovala má matka, která jimi byla unešena. Obojí by mi samo o sobě stačilo být spolehlivou pojistkou toho, abych tento film s ledovým klidem ignoroval, ale nakonec mi to nedalo, a když se naskytla možnost film vidět, neodolal jsem. A kvůli tomu téměř protrpěl skoro tři hodiny sledováním téhle pompézní nudy, jejíž neschopnost vyprávět příběh mě ubíjela stejně jako některé pěvecké výkony. Abych nebyl jen kritický - několik melodií se mi velmi líbilo a herecká přítomnost dua Helena Bonham Carter & Sacha Baron Cohen mě naplnila radostí, ale jinak by člověk skoro zaplakal. Tak nudnou, plytkou, kýčovitou a povrchní podívanou aby pohledal - chudák Hugo se musí otáčet v hrobě. (20.05.2013)