V zajetí démonů

Roggere sa spolu so svojou rodinou nasťahuje do nového príbytku. O vysnívanom dome, ktorí kúpili v aukcii od jednej z bánk nevedia nič. Predstavy o šťastnom živote s deťmi na ústraní sa časom mení na hrôzostrašné udalosti. O pomoc požiadajú Eda a Lorreine Warrenových. Známi manželský pár zaoberajúci sa paranormálnymi javmi. Slušná ducharina o vymetaní démona! Wan si dal záležať. Skutočné potešenie fanúšikom tohto "druhu" hororu sa však dostane až v samom závere. Nie, že by film od samotného úvodu nestál zato, ale mňa osobne ( Vás možno áno ) emocionálne nezasiahol. Príbeh má hlavu aj pätu, herecké obsadenie a ich výkony - slušné, pár "lakačiek" vyšlo, pár nových vychytáviek pribudlo. Jediné čo ma pri tomto snímku mrzí, je, že som takmer po celý film nemal pocit zimomriavok - 75%. (06.08.2013)

Má to svoje momenty. Vešanie opratého oblečenia na šnúry ešte možno nikdy nebolo také nepríjemné. Atmosféra temná, výprava ešte temnejšia. Farmiga a hlavne Patrick Wilson fajn. Scenár je jedno strašne veľké klišé a koniec je už len akýmsi útrpným dokončením príbehu, ktorý sme už veľakrát počuli. Klišé, klišé, klišé a priemerné postavy. Ale ako vravím, atmosféra kvalitná a réžia dostatočne sebavedomá na to, aby to diváka bavilo. Potešili ma rôzne drobnosti (napr. párik paranormálnych vyšetrovateľov prvý raz navštívi údajne prekliaty dom a až potom sa žena mužovi zdôverí, že sa počas zdanlivo nezaujímavej prehliadky stala svedkom viacerých nadprirodzených úkazov, ktoré videla len ona a nie on, ani divák). (01.02.2017)

Zajímalo vás, jak by vypadalo Paranormal Activity, kdyby nešlo o found footage? Nezajímalo? No... stejně to máte šanci zjistit. Čekal jsem docela hodně vzhledem k zahraničnímu přijetí a první třetina se mi velmi zamlouvala. Bohužel se to jaksi nikam nevyvine a závěr je dějově vyloženě nedostatečný. Chápu, že vymyslet v hororu něco nového je takřka nemožné a originalita už se projevuje výhradně prací se známými schématy. S tím nemám problém, ale ani na téhle úrovni nenabízí V zajetí démonů cokoliv zajímavého nad rámec řemeslného zvládnutí jednotlivých scén. Scenáristická lenost zachází tak daleko, že když v jedné místnosti pět lidí vymýtá démona, ve vedlejší je hrobové ticho a může se v ní odehrávat současně něco jiného - tímhle film obecně hodně trpí a bije to do očí natolik, že nejspíš musí jít o záměrné narušení logiky. Stejně tak všechny postavy se chovají velmi hloupě, někdy až surreálně nesmyslně (bouchání na zdi místo úprku do sklepa, aby byl čas na strašidelnou scénu). Až by v tom člověk hledal záměr. Řemeslně zručné lekačky, když nejsou nabaleny na zajímavou záminku ke strachu, mě moc neohromují. Přesto nejsem nějak naštvaný, spíš mě to mrzí. (19.07.2013)

Jak vidno, Wan si téměř veškeré své neduhy odbyl už v Insidious a kompletně se oprostil od všech rušivých elementů, které nepatřičně a zbytečně nabourávaly jeho komplexní auru. The Conjuring je totiž někde úplně jinde. Chytrý, skvěle načasovaný exkurz zpět do 70. let, s bravurně vykonstruovanou atmosférou a pomalým, staromilským budováním napětí, které jednoduše nepřestává pulzovat. Výrazně mu prospělo roztažení do dvouhodinové stopáže, díky čemuž se dokonale seznámíme nejen s postavami, ale i jednotlivými dílčími liniemi, které se dokonale doplňují v mrazivě kompaktním celku skvostného strašení. S výslednou atmosférou bravurně koreluje i Leonettiho jedinečně hravá kamera a Wanův soustavný nadhled či produktivní hrátky se žánrovými konvencemi a klišé. Za pár let bude The Conjuring oslavovanou klasikou. Nikoliv pro svoji originalitu, nýbrž přímo uhrančivou atmosféru ryzího strachu. A Joseph Bishara je jednoduše král horrorové hudby. (02.08.2013)

Žánrová slast. Ano, příběh je už ohraný jak 50 let stará deska a James Wan už vlastně jen mistrně míchá své dávno vyzkoušené propriety. Ale tentokrát podává stokrát viděnou hororovou omáčku takovým stylem, že z toho opravdu mrazí a nějaký předvídatelný příběh mi byl v tu chvíli ukradený. Zde Wan svůj styl dovedl do dokonalosti, atmosféra je neskutečně mrazivá po celou stopáž, lekačky fungují na jedničku, navíc si to díky kameře dokáže udržet punc hororů ze sedmdesátých let a divák nemá ani chvilku oddechu. A to říkám jako divák, co poslední dobou u hororů spíše usíná nudou a jen tak ho nějaké bububu nedostane. Zde se to však Wanovi povedlo na jediničku a překonal i má největší očekávání. A za to mu dám bez problémů tu pátou hvězdou. Tvůrce, který v současném hororovém bahně umí pracovat s atmosférou a nespoléhají se jen na hlasité lekačky, si musíme v dnešní době obzvláště cenit. (19.10.2013)