Místnost sebevrahů

Když chceš moc, nemáš nic. Místnost sebevrahů se snaží obsáhnout vše: vyprázdněné rodinné vztahy, přistěhovalectví, sebepoškozování, přemíru financí, závislost na počítačových hrách, citovou vyprahlost, přezíravost, špatnou výchovu, snobismus, neohleduplnost, bla bla bla, blablabla,... Snaží se to zobrazit moderně, šokantně, zároveň umírněně (aby na to mohly koukat děti), didaktivně, artově, bla bla bla, blablabla,... Pak se divte, že výsledek stojí za starou bačkoru. Jediné, co bych filmu přiznal jako plus, ač nechtěné, že skrz tento galimatyáš ukazuje, v jakém zmatku žijeme. (11.08.2011)

Téměř famozní technofobní laskomina, jedinečná zejména v tom, jak prvotřídní formou zpracovává rozličné aspekty emo subkultury, kterou mají tvůrci velmi dobře nastudovanou, přičemž si sama vesele podřezává větev důrazem na absenci rodinného zázemí, která vysvětluje veškeré dění. A ještě se u toho tváří jak smrtka z Bergmana. Takhle strukturovaně, náročně a profesionálně zpracované téma, které si pak sami tvůrci zruší DOSLOVA odpojením kabelu se prostě nevidí. Radost skrze slzy odstrkovaných dětí zde na databázi je neskutečně srandovní u filmu, který jim celou dobu řiká, že zdání jejich vlastní vyloučené individuality stojí a leží na tom, jestli s nimi maminka s tatínkem chodí o víkendu na výlety. Bravurní příklad toho, jak vynikající tvůrčí schopnosti jsou schopny podržet prakticky jakékoli téma. Ten film totiž, přes veškerý výsměch, funguje na dramatické úrovni až překvapivě dobře. A jak je poslední dobou v Polsku zvykem, má výborné herce._______________Anebo je fakt všechno jinak? (zdroj imdb) "I don't know how to start. I was.... crying all the time. I know those situations. This world is ill, and we are sick. I saw world as Dominik did. I had luck. I wasn't an adult, I was 17 years old. I've suffered from depresions, anxiety and distress, and selfharming. That's my illness. And virtual reality was helping me a lot. There were people, who could understand me. When my parents send me to hospital, I hated them for that, but now I know, they saved my live. You cannot be fully healed from this. But I won one fight when I came back from hospital. War is still there. My panics in crowds, my fear. But now I know, I won most of my fights, and I feel stronger when I win another one. Now... In my 21 years, I'm still doing highschool. Still waiting to pass 2 years and then graduation/school-leaving exam. I can't say I feel happy. But I'm alive. That's the meaning. Stay alive to see and try more. " (25.06.2013)

O vykořeněnosti a emocionální labilitě. 1)  Myšlenkami na odchod ze života se zabýval nejeden z nás. Je v tom tajemství nepoznaného. Odcházejícímu se dostane pozornosti okolí, kterou jinak postrádá. Pod vlivem mimořádnosti této věci najednou bude snažší se svěřit a pro okolí i přijmout jinak kontroverzní pocity. V průběhu dospívání jsem se podobnými myšlenkami také zabýval a bylo to, věru, slastné._____ 2)  Spoiler. Základním Dominikovým problémem je neukotvenost. Rodiče se o něj nestarají, jen mu zajišťují peníze na pohodlný život. Nevíme, jestli je opravdu gay, ale v jeho okolí očividně není nikdo, kdo by mu pomohl se zorientovat a nabídl pomocnou ruku. Dominik je osamělý mezi lidmi a bolestně to prožívá. Do této výchozí situace přidejte bezohlednost a krutost spolužáků, jejichž výsměch hraničíčí se šikanou je v době totální závislosti mladých na sociálních sítích pro labilní Dominikovu psychiku devastující._____ 3)  Spoiler. Ještě to mohu vyjádřit jinak. Dominik neztratil působením virtuální reality vůli k životu, on ji neměl ani předtím. Nežil, jen přežíval sám mezi všemi, obklopen bohatstvím svých rodičů a sebestřednou ignorancí svých vrstevníků (kteří na tom, pokud jde o sociální status, byli nejspíš podobně). Wšistci chcou być kochani, a nikt niechce kochać._____ 4)  Virtuální místnost mě, po pravdě, poněkud nudila. Očividně existují jakési predispozice pro sebevraždu, které někdo má a někdo ne._____ 5)  30letý scenárista a režisér Jan Komasa, synovec Agnieszki Hollandové, se pustil do náročného tématu, které zvládl úspěšně, i když mu lze vytknout klišoidní pojetí prakticky všeho, co se ve filmu odehrává._____ 6)  Za pozornost stojí i skvělá hudba 39letého Michała Jacaszeka._____ 7)  Velkou zásluhu na vyznění snímku má tehdy vycházející, dnes již plně zářící hvězda polského herectví, 23letý skvělý Jakub Gierszał (Dominik)._____ 8)  Rovněž 23letého Bartosze Gelnera (Aleksander) a jeho polibek hned tak nezapomenu. A že při tréninku na judu se vám postaví? Taky se mi to stalo._____ 9)  Zajímalo by mě, zdali nějaká sala samobójców existuje. Možná na darknetu..._____ 10)  Výstižný koment: bart_****. Zajímavý pohled na věc: JFL*. (11.02.2022)

Milí rodičové, pokud nechcete, aby se z vašeho dítka stal přiteplený emař, tak se mu proboha věnujte, serte na kariéru a už vůbec nepošukávejte s někým jiným! Jo, jo... sice jsem si odnesl dost povrchní poselství, ale vyčítat mi to nikdo nemůže, protože přesně takhle povrchní je celý film. Sala samobójców se snaží vyjádřit k mnoha nešvarům soudobé společnosti, ale by to všechno stihl, snižuje se ke stereotypům a samoúčelné hře na efekt (ta ve všech směrech příjemná a oku lahodící "virtuální realita" má slova jen podtrhuje). Hlavní hrdina tak zákonitě musí mít ty nejhorší rodiče na světě (tzn. že na něj nemají moc čas :-) a ve spletitých sítích internetu narazit na tu nejmanipulovatelnější vymletou krávu. Tedy takovou hromadu klišé, jsem fakt nečekal. Nejhorší přitom na snímku je, že prostě a jednoduše totálně nebaví. Technická stránka a herci jsou OK (za to ta 1,49*), ale subjektivně to trvá tak 2x déle než ve skutečnosti a opravdu jsem měl problém, dokoukat to do konce. JFL to vystihl hodně dobře. (10.02.2015)

Jakub Gierszal má talent, a pan režisér ještě navíc i odvahu. A to je asi tak to nejpozitivnější co se dá o Místnosti sebevrahů říct. Film je výborně technicky zvládnutý, slušně zahraný, a vysoce ambiciózní. Všechno ostatní je na pár facek. Cílem bylo natočit výpověď o emo kultuře, a film propaguje názor že emo je především nevychovaným a rozmazleným spratkem, sugerující ostatním iluzi o své výjimečnosti, ale ve skutečnosti jeho rozhodnutí o bezvýchodnosti vlastní situace není nic jiného než dobrovolná rezignace na odpovědnost a povinnosti spojené s dospělostí. Snímek není žádná sonda do nitra ztraceného člověka, nýbrž drsná demýtizace skleníkového světa adolescentů. dOm!n!K je sympaťák k pohledání, stačilo pár minut a měl jsem chuť zavřít ho do temné místnosti se čtyřmi holými stěnami a s břitvou, a pustit mu nekonečnou smyčku Szomorú vasárnap. Jeho rodiče jsou pro změnu stroje na peníze které tráví výchovou minimum času, ale alespoň mají snahu odčinit své chyby, ať už skutečné, nebo domnělé. K realitě má snímek daleko, a i když se o ni snaží vyznívá spíš jako hyperbola. Nevím jestli to byl záměr, nicméně díky tomu nefunguje ani v jedné ze dvou rovin v jakých by nejspíš měl fungovat. Čili ani jako psychologické drama, ani jako buřičský plivanec do tváře polské společnosti. (25.01.2012)