Valmont

(Podruhé) zhlédnuto bezprostředně po dočtení Laclosovy románové předlohy. Osobně mě tenhle film strašně baví a z trojice filmových adaptací Nebezpečných známostí od režijního trojlístku Vadim / Frears / Forman ji považuji za nejzdařilejší. Jedině Formanovi se dle mého soudu podařilo nalézt optimální cestu mezi dvěma krajními póly, v nichž se uchýlili jeho předchůdci - Formanův Valmont není ani nesnesitelně radikálně odkloněn od původní předlohy jako Vadimova verze, ani se jí pietně nedrží jako Frears, ale bere si z ní smysluplným způsobem to, co uzná za vhodné, aby dal vzniknout velice příjemné a kultivované podívané. Jistě, současně by se o tomto filmu dalo i říci, že je to tak trochu "rokokový kýč", ale především díky fantastické kameře a mimořádně šťastnému obsazení ženských rolí je pro mě osobně tenhle film spolehlivou zárukou výjimečného filmového zážitku. O filmu zajímavě píše Ondřej Kavalír v Labyrint revue č. 17-18 z r. 2005: "Adaptace Nebezpečných známostí Miloše Formana... je ze všech uvedených filmů nejvýpravnější. Bohatá, rokokově laděná laděná, obrazová složka už od úvodní klášterní scény naprosto převládá. Přibližuje přezdobené a zalidněné interiéry... Některé scény dokonce připomínají žánrové výjevy ze života prostých lidí... I ve výběru hudebního doprovodu... je cítit Formanova znalost doby, kterou si osvojil při natáčení Amadea... Na rozdíl od Vadima a Frearse Forman libertinskou složku příběhu téměř zcela opomíjí... Románové napětí mezi zkušeností a nevinností, cynismem a sentimentem Forman do značné míry převádí do zjednodušujícího vzorce mládí versus stáří... Když si Cecíliina matka... klade otázku, zda své dceři vůbec rozumí, cítíme v tom vzdálené ozvuky nejen filmu Taking Off (1971), ale i Černého Petra (1964)... Formanovská adaptace také projevuje nejvýraznější komické rysy... Forman ve Valmontovi spojuje romantický patos a sentimentalitu s humorem a ironií. Vedle poučného příběhu o napraveném hříšníkovi inscenuje příběh mládí bouřícího se proti pokrytecké dospělosti. Oproti žánrové čistotě předchůdců se nebojí sáhnout k divácky vděčnému tragikomickému míšení stylových poloh. Ironií osudu zůstává, že na rozdíl od Frearse, který Nebezpečné známosti natočil pod záštitou Warner Bros, je to právě Formanova britsko-francouzská koprodukce, jež přivedla na svět film blížící se v mnoha ohledech parametrům hollywoodské pop-kultury. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že právě tato adaptace nese nejzřetelnější stopy osobitého režijního rukopisu". (cit. s.: 185-186) (15.05.2013)

Tak nějak nevím, jak toto ohodnotit. Jsem zmítaná mezi zjištěním, o jak nevýrazné a kapku nudné provedení zde šlo a mou platonickou láskou ke Colinovi, kterému bych patrně padla k polobotkám stejně jako krásná Meg Tilly. Ta byla mimochodem ve své roli skvělá! Na můj vkus je ale děj v jistých situacích trochu úchylný. Co naplat, tak to kdysi chodilo. Pod rouškou tehdejší distingovanosti a katolické výchovy se to hřešilo a intrikovalo jedna radost. Jenomže mi tady chyběl náboj, jiskra, více dramatických zápletek, napětí a pěkná hudba. Český dabing jen zarazil pomyslný hřebíček do filmové rakvičky. Díky mé zaujatosti hlavním protagonistou a úžasné Meg, dávám za tři. (21.02.2016)

Ačkoliv mám Miloše Formana hodně rád, tak tady se nedá upřít to, že Valmont prostě přišel pozdě a dal tak přednost Velmi nebezpečným známostem, které jsou pro průměrného diváka daleko atraktivnější, nežli příběh z osmnáctého století plný intrik a faleše. Když ale, přeci jen, tento kousek zkusíte, tak ale zjistíte, jak úžasnou a jedinečnou kameru má. No a pokud znáte Velmi nebezpečné známosti, tak si užijete i sérii malých, ale příjemných překvapení, takže zklamáni ve výsledku nebudete. No a když už nic jiného, tak minimálně oceníte, že tento film natočil Miloš Forman, což by měl ocenit každý Čech! (14.02.2017)

Nechci se moc pouštět do srovnání s Frearsovými Nebezpečnými známostmi, protože ač oba filmy zpracovávají stejný příběh, každý přistupuje k látce úplně jinak. Forman se zabývá mnohem víc společností a šíří příběhu, Frears řeší o něco víc intriky a vzájemné vztahy. Co mi na Formanově filmu nesedělo nejvíc byl Valmont Colina Firtha (je takový nemastný, neslaný, ta chlípnost se mu moc nedá věřit) a český dabing (bohužel jsem se dívala v televizi). (27.12.2006)

K tomuhle žánru mám neutrální vztah, ovšem pokud je romantika mísená pro mě s nepříliš sympatickým obdobím, zmítá mnou bohužel nechuť k projekci. Nečekal jsem mnoho, ale dostal jsem vcelku stravitelnou porci romantiky se špetkou vtipných scén. Ne že bych byl zapřísáhlý romantik, ale myslím, že by byla poutavost tohoto snímku poněkud vyšší, kdyby se Forman více zaměřil na vztahy mezi postavami než na společnost. Nicméně, chuť jsem si po shlédnutí Ragtime spravil a to mi stačí. 70% (22.04.2011)