Valmont

K tomuhle žánru mám neutrální vztah, ovšem pokud je romantika mísená pro mě s nepříliš sympatickým obdobím, zmítá mnou bohužel nechuť k projekci. Nečekal jsem mnoho, ale dostal jsem vcelku stravitelnou porci romantiky se špetkou vtipných scén. Ne že bych byl zapřísáhlý romantik, ale myslím, že by byla poutavost tohoto snímku poněkud vyšší, kdyby se Forman více zaměřil na vztahy mezi postavami než na společnost. Nicméně, chuť jsem si po shlédnutí Ragtime spravil a to mi stačí. 70% (22.04.2011)

Ve Frearsových Nebezpečných známostech můžete pochopit pozoruhodný příběh, motivace aktérů, jejich vysoké nároky a zoufalé a odhodlané činy, které nakonec vyústí pro všechny katastrofou a zkázou, ač hybnou silou u hlavních hrdinů nikdy nebyla touha ublížit, ale snaha doopravdy, ne jen předstíraně, se vymanit své samotě - láska, která se pokoušela vynutit si na svém objektu, aby jí byl roven a hoden - láska, která se s vervou i trpělivostí, sebezapřením i vynalézavostí a vtipem a šarmem pokoušela přerůst všechny konvence a nechat objevit. *** O rok později Forman natočí podle téže předlohy Valmonta jako načančanou arabesku, v níž scénář zabil veškerou možnou logiku jednání postav, jejich osobnosti zmrzačil k nepoznání a smysl díla rozfoukal jako domeček z karet. Zatímco Frearsovy postavy mají těžce vybudované přesvědčivé charisma, Formanovy mají sexy tvářičky a mládí, ale i kdyby se herci přetrhli, a jejich vina to opravdu není, charisma si kvůli nefungujícímu scénáři vybudovat prostě nemůžou. Krom toho Forman zdá se vůbec nepochopil, že navzdory tomu, co o sobě oba říkají, nejsou ani zkažení, ani intrikáni - jsou lapení v pasti jako všichni ostatní, s tou strašlivou nevýhodou, že jsou navíc inteligentní, prozíraví a nápadití - a že chtějí skutečnou lásku a jsou odhodlaní veškerou svoji sílu a kreativitu využít k tomu, aby nejprve rozmetali všechny iluze, které by je mohly zadržet (a cestou jen tak mimochodem, skutečně nezištně, pro potěšení a zábavu ducha, požitek oka i těla, stejně jako pro dobrou věc, k témuž nadhledu a pochopení konvencí a společenských sil, pastí a přetlaků vychovávají i mladé svěřence - až se to podobá východní výchově gejš nebo adeptů bojových umění...) doufajíce, že co zůstane a veškeré použité chemii odolá, bude pročištěná tresť, destilát, kámen mudrců: pravá láska. Forman z nich naivně udělal pravý opak: vilné, ponižující a ztroskotané padouchy, zlé a lehkomyslné lidi bez srdce, rozpadlé slabochy. A aby toho nebylo málo, tak v rámci možností tomu ještě jako korunu nasadil happy-end. *** Kdybych neviděla Frearse, nehodnotila bych Formanovu partu tak přísně, ale on je to vlastně skvělý zážitek, pustit si to takhle po sobě: tady se pak dá prostě u každé scény odhalit, nad čím tu mávli ve scénáři rukou rovnou, u čeho si řekli, že se s tím nebudou tak mazat, co změnili, aby to bylo kýčovitější, banálnější... mohla bych si myslet, že to Forman celé jenom blbě pochopil, ale kdepak - on to navíc opravdu chtěl natočit pro lidi jako nazdobený dort z laciných ingrediencí a nekomplikované chuti: simply sweet. A to je zločin. *~ (30.08.2017)

Hodně se mi tohle Formanovo pojetí líbilo, především i proto, jak je to odlehčené. Annette Bening je tu naprosto skvělá a Colin, který jde proti svému typu i proti typu postavy mi tu hodně sedí. Ten závěr vychází docela do ztracena, ale to nic nemění na tom, že jsem si film užil a zase si oživil tenhle oblíbený příběh. (15.12.2014)

Óó, aké nádherné, že na morálke, vášni, pomste a láske sa ani po stáročia nič nezmenilo. Páči sa mi možnosť prežiť intrigy, žiarlivosť a ľudskosť v prvotnej podobe. A to všetko vyšnurované, vypudrované, rafinované a s francúzskym šarmom. Vôbec nevadí, že ho hrá Angličan. Na zvodnosti mu to neubralo....c`est un spectacle intérresant (29.06.2005)

Hned z názvu je patrné, že Forman chytil svou knižní inspiraci za správný konec. Už někdy v raném dětství jsem se prostřednictvím tohoto filmu seznámila s jednou ze svých nejdražších literárních postav a zároveň jednou z nejživějších a nejvíce provokativních, tedy s vikomtem de Valmont. Na dlouhá léta mě poznamenala scéna laskání Ceciliiny zadnice. Dnes si konečně dokážu všímat i jiných věcí a především jsem si všimla, že je toto adaptace jen velmi volná, poněkud shovívavá a hravá. Nechybí formanovský humor a trapné momenty. Jsem zvyklá, že Forman, respektive jeho scénáristé, nakládají s předlohami po svém a opět mě to velmi bavilo. Jediné, co vážně nemohu skousnout je v tomto zpracování postava paní de Tourvel. Meg Tilly se k ní typově vůbec nehodí, je příliš povolná a scénář je k ní moc laskavý. Naopak překvapivě dost nemilosrdně zachází s markýzou de Merteuil, což mě skoro rozplakalo. (20.11.2008)