Výheň

Výheň působí jako náhodně vybraná epizoda neznámého postapo seriálu. Postavy se objevují odnikud, jedou za mlhavým cílem a pokud existují nějaké širší souvislosti, tak o nich scénář mlčí. Děj dává tušit že se stalo i něco předtím a příběh má pokračování, to už ovšem bude námětem dalšího dílu. Tahle vytrženost z kontextu filmu pochopitelně škodí. Trpí jí jak vztah k postavám, tak napětí. Poslední půlhodina, sklouzávající do hixploitation, k předchozímu ději moc nepasuje. Jako kdyby byla dopsána dodatečně a obšlehnuta z nějakého gore hororu, a jen lehce zcenzurována. (05.01.2013)

Na The Road to sedí do první půlky, na Book of Eli to sedí půlku druhou, ovšem ona kombinace, co tu z toho vznikla, nefunguje ani částečně tak dobře, jako v obou zmíněných záležitostech, z The Road mi tam chyběla ona atmosférická dusnost, zdllouhavost a osamělost, z Book of Eli si to sice vzalo pouštní vedro, ovšem zapomnělo to bejt dynamický, aby vás to ke konci nepřestávalo nudit pro předvídatelnost a jakousi akci neakci, ze který jsem jako divák měla dost rozpačitý pocity. I tak je to docela dobrej film, každopádně je mi líto, že si do toho Evropa nepřidala něco svýho, originálního, jedinečných, jelikož takhle byla jiná jen ta němčina, což je sakra málo a sakra škoda. (11.05.2012)

Poctivá práce bez zbytečných dějových kliček, kde postavy jsou jasně schematicky definované, ale vypracované natolik, aby ze schématu vyzařoval i život a vlastní nápad. Nelze nezmínit funkční tempo a budování atmosféry, stejně tak nesporné řemeslné kvality. Hell je počinem věrohodným, prostým a přitom vůbec ne přímočarým. (28.06.2012)

Memento ze zdevastovaných Erzgebirge, které tvrdí, že za čtyři roky se nám bude mnohem líp a rychleji opalovat a lidi budou k sežrání. A žádné energetické náklady na vaření! Menschenfleisch stačí jen bohatě načesnekovat a vystrčit ven. Pokud máte rádi středně propečený, vtáhnout zpět tak za dvě hoďky, jestliže hodně, nechat tam tak pět. V řetězcích rychlého občerstvení bude k dostání výhradně McHuman, Kentucky fried woman a v tržnici už léty osvědčená čičítka za těděťát pet nebude ke smaženým nudlím obsahovat ani kousek pejska či kočičky. Ač je to téměř obšlehlá Cesta Herr Mortensena, je to bezesporu dívatelné a dobře natočené a myslím, že i do budoucna mi budou Němci sem tam chutnat. (16.08.2012)

Slušný post-apo, který ale trpí dvěmi celkem vážnými neduhy: ____ (i) Namísto toho, aby tvůrci malinko rozvedli globální katastrofu způsobenou slunečními erupcemi, zalomili celý film do konvenčního survivalu. Přitom pátrání po příčinách a důsledcích této katastrofy by vydalo na samostatný vědecký seminář. Očividně tu máme co do činění s tzv. gimmickem – vábničkou lákající diváckou pozornost, která je ale ve výsledku bezúčelná. Gimmick je tedy v podstatě opakem macguffinu, což je pojem z učebnic scenáristiky označující předmět, který pohání postavy ve filmu, ačkoli pro diváky je víceméně nepodstatný (transformeří kostka, kaneovské sáně…). Takový macguffin je jistě v pořádku, problém je v tom, že gimmick, který naopak nezajímá postavy, ale o to víc diváky, představuje už jistý prohřešek. ____ (ii) Velký oříšek post-apo filmů spočívá obecně v tom, že postavy musí vždycky za něčím směřovat, po něčem prahnout, jak se v každém příběhu sluší a patří, jenže za čím mají prahnout ve světě, který je zruinovaný a u konce s dechem? Výsledkem je to, že než že by postavy k něčemu směřovaly, spíš neustálé od něčeho utíkají, což je možná dobrý jako výchozí impuls, ale celý film to zpravidla neutáhne. Ten, kdo tu za něčím směřuje a provádí stěžejní akce, jsou totiž záporáci, zatímco hlavní postavy na ně pouze reagují. Kdyby byl film natočen z pohledu záporáků, byl by podle všeho mnohem lepší. Příznačná je v tomto směru scéna, v níž hlavní hrdinka pozoruje z okna dění na dvoře podobně jako nějaký pasivní divák plátno v kině a jen čeká, co bude dál. (14.10.2012)