All That Jazz

Režisér Bob Fosse natočil velmi zajímavý muzikál – nemuzikál, který vypráví o posedlosti svým uměním a performancí, a to i za cenu neustálého přísunu povzbuzovacích chemikálií do těla. Je naprosto zřejmé, že Bob Fosse se zde inspiroval svým životem a že předpověděl i svou smrt. I když jde o mrazivou a depresivní výpověď, je snímek natočen – snad i díky osobní zkušenosti – tak, že vás vtáhne, choreografie je navzdory skoro studiové výpravě na té nejdokonalejší úrovni. (31.03.2012)

Navzdory krajním nesympatiím k hlavnímu hrdinovi a k televarietním hudebně-tanečním vložkám, které samy sebe prezentují jako kdovíjaké umění, jímž nejsou ani omylem, maximálně dobře provedeným cirkusáctvím, musím uznat, že napětí mezi nimi a ústředními tématy (sebezničující umanutost, nevyhnutelné směřování k zániku, osamělost moderního člověka a v náznaku i tázání po smyslu toho všeho) má jistý dekadentní šmrnc a že u toho člověku občas zatrne existenciální závratí. 70 % (17.02.2013)

All that Jazz je zajímavý pohled na rozpad lidské osobnosti pomocí nenásilně vložených muzikálových čísel. Roy Schneider zde hraje divadelního režiséra, který bojuje se svými démony a to je zobrazeno ve choreograficky velmi povedenými vložkami. Celkově ve mě ale tento muzikál nezanechal žádný větší dojem. Nemohl jsem se nějak sladit, ale připomínalo mi to starší kusy od Miloše Formana. (22.07.2021)

Pocitově místy až fyzicky nepříjemné, ale mocně přitažlivé a fascinující (sebe)žalobné drama "v kulisách zákulisí" Broadwayské továrny na umění a zábavu. Muzikál to rozhodně není, to jen zprvu občas a ke konci stále častěji až do obrovského cirkusového vyvrcholení oba režiséři (jak ten uvnitř, tak ten vně filmu) zhmotňují své myšlenky a výčitky do hudebních čísel. Mimo to je tu ale studie existence sršící přes den a značnou část noci energií, likvidující svoje blízké i sebe samotného, to vše ve jménu showbusinessu a vlastní slabosti...a kuráže...a přesvědčení, že vám všichni můžou...a ještě dalších věcí, které Bob Fosse v inkarnaci tu obrovsky obdivuhodného, tu zase nesympatického, pak náhle soucit budícího a opět odpuzujícího Roye Scheidera dokonale chameleónským způsobem střídá a míchá. Sice to bylo o trochu delší než by mi bylo milé, ale druhá polovina s dokonalým kravaťáckým rozborem "proč by bylo nejlépe, kdyby Gideon natáhnul brka" stříhaným s reálnými záběry operace srdce, se silně emotivními Gideonovými halucinacemi/projekcemi prokládanými záběry na mrtvolnou postavu hlavního hrdiny, je po zásluze legendární. BTW ve scéně předváděčky nového muzikálu pro producenty si můžete všimnout velmi atletické blondýny, která toho na sobě nemá moc víc než Bergmanovy sandály, a která o pár let později mávala mečem po boku Barbara Conana;) Za tu obrovskou sílu dávám 90%. (25.08.2013)

Filmografie Boba Fosse není bohatá na tituly, ale přesto je tenhle tvůrce považován za hlavního architekta moderního amerického muzikálového umění 2. poloviny 20. století. All That Jazz je jeho tvůrčí vrchol, dokázal v něm zužitkovat desítky let práce na divadelních jevištích, osobní zkušenosti s uměleckým prostředím od útlého věku až po vyčerpávající turné a náročné premiéry zralého věku, kdy se už od něj čekala jen další přelomové vystoupení. Je tam všechno - láska, nevěry, manželské ztroskotání, umělecké kompromisy ve věčném sváru s producenty, stres, deprese, alkohol a prášky na povzbuzení, nekonečné zkoušky, umělecké hledání a neustálé pochybnosti o své vlastní práci i práci druhých. Kdo se podívá na All That Jazz, má před sebou všechna lákadla, která může americký muzikál divákovi poskytnout - krásné ženy, chytlavé melodie, úžasné choreografie, ale taky šmíru, kýč a muzikáková klišé. Tenhle snímek poskytl životní roli Royi Scheiderovi, který se stal převtělením skutečného Boba Fosse a podal ohromující výkon. All That Jazz je narozdíl od svých starších sourozenců ze 30.-50. let mnohem víc hledačský a originální. Myslím, že je schopný upoutat i diváka, kterému jinak tenhle žánr nic neříká. Celkový dojem: 95 %. (03.09.2012)