All That Jazz

Velmi provokativní a vyzývavý muzikál o užívání si života plnými doušky v kontrastu s možnou smrtí. O osobitém tvůrčím procesu i bezbřehé marnivosti. Bob Fosse režíruje poměrně ponurý děj s nadhledem a vtipem. Páteří snímku je herecký výkon Roye Scheidera, jehož donjuanovský režisér se pod tíhou svého bouřlivého životního stylu a pracovní vytíženosti žene do záhuby. Závěr byl na můj vkus možná až zbytečně natahovaný, i když to byl jistě tvůrčí záměr. U tohoto snímku jsem velmi rád, že se mi ho podařilo vidět na velkém plátně. To zážitek umocnilo. [KVIFF 2018] (02.07.2018)

Jsem ohromen, tohle je geniální film. Je to natolik komplexní a mnohovrstevnatá podívaná, že nejsem schopen docenit všechny její kvality po jediném zhlédnutí. All That Jazz skýtá rozhodně výjimečný divácký zážitek, byť to zřejmě nebude film pro každého. O sedm let mladší mistrův Kabaret se mi ale líbil přece jen o chlup víc. (09.03.2012)

Strašidelný muzikálový klip na objednávku Ligy proti rakovině? Vedle, byli to srdcaři! Ať to byl kdokoli, nic nezměnil na tom, že v All That Jazz, frenetickém pojednání o umírání, bylo tolik života... Možná Bůh skutečně nemá rád muzikály, přesto zadržel Anděla smrti alespoň do času generálky úchvatných tanečních čísel a my tak mohli dojít k poznání - někdo se prostě nemůže změnit - už bychom ho nemohli tolik milovat... Všichni ale zaplatíme bolestí za zkrácený čas. C'est la vie. (08.12.2014)

Během sledování tohohle filmu mě častokrát napadlo, jak moc se Bobovi líbila Allenova Annie Hall (natočená dva roky před tím), jestli si náhodou neřekl, že semiautobiografické filmy jsou zrovna v módě... Nevím taky nakolik je Bob předobrazem Joea, ale jedno můžu říct jistě - Bob Fosse natočil a napsal film, na který se nezapomíná a který se vedle výše nádhery nemá za co stydět. Roy Scheider, který mě neskutečně štval v Čelistech tady předvádí zdrcující herecký koncert. Jeho režisér Joe je děvkař, alkoholik,workoholik, místo snídaně pije amfetaminy a kouří doslova jednu za druhou, především je ale všeobecně uznávaný divadelní a filmový režisér a choreograf. Syžet snímku sleduje přípravu a natáčení jeho poslední hry, ve které Joeův organismus už mele z posledního a během které si musí srovnat účty se svou přítelkyní, bývalou manželkou a především se svou dcerou... nemá moc času, smrt čeká. Muzikálové čísla jsou bezvadná, metaforická linie bilancování života se Smrtí (,která je ztělesněna nádhernou dívkou) je úsměvně dojemná, mistrovský kousek, jak mezi muzikály, tak i velkými filmy historie obecně. 100% (18.06.2006)

Muzikály jdou hodně mimo mě (byť tohle ještě naštěstí není ten příklad nejčistšího muzikálu), takže jsem zhlédnutí All That Jazz odkládal dost dlouho a ještě déle na dobu neurčitou, ale poměrně nedávno jsem z toho viděl jednu scénu a ta mi přišla tak skvěle natočená, že jsem si řekl, že to prostě musím vidět už celé. A i když si mě to v pár dlouhých muzikálových a jedné opravdu dlouhé čistě taneční scéně (kterou jsem spíš přetrpěl) ztrácelo, tak mě to nakonec naprosto nadchlo. Sice ten muzikálový formát brání tomu, aby zde vše bylo vykreslené hlouběji (což by tomu jenom pomohlo a pak by to bylo bez chyb), ale i v tomhle podání to má dostatečně inteligentní obsah na to, aby to tu formu nějak vyvážilo, i když samozřejmě dominuje víc. Po dlouhé době mě některé muzikálové scény natolik bavily, že jsem si je doslova užíval a je to vinou právě té formy, která je tak vypiplaně propracovaná, že jsem nemohl jinak, než na to nadšeně zírat. Takový cit pro detaily a všechny filmařské aspekty od kamery po samotný zvuk či jen střih a mizanscénu se opravdu vidí jen málokdy a ani se nedivím, že je ten film tak oceňovaný, protože si to prostě zaslouží. Celé to taky má neskutečnou atmosféru, která je většinu času i dost podmanivá, velkolepá a přitom nesklouzává k lartpourlartismu. Opravdu krása to všechno sledovat. Na plný počet to sice nevidím, z výše popsaných důvodů, ale dost mě to uchvátilo i tak. Silné 4* (15.04.2023)