Trans

Dovolím si nesouhlasit se zdejším názorem, že děj je překombinovaný, viděl jsem mnoho jiných daleko víc překombinovanějších filmů, některý byly tak překombinovaný, až se mě z toho udělal uzel mezi nohama, ale tenhle biják mezi ně fakt nepatří. Trans je prostě vyprávěn tak aby měl divákovi co nabídnout i ve stý minutě filmu a to se mu podařilo. Ano tvůrci si mohli lecos odpustit, například několikeré bouchnoutí do Jamesovi hlavy v záakulisí aukční síně a jeho útěk. Pravda našli se tam i zcela nečekané záběry, jako třeba zaostřenej detailní záběr na vyholenou kundičku hlavní představitelky nebo její náhradnice. To bylo hodně podstatný a velmi významně to posunolo celý děj. Nepochybuju o tom, že kameraman filmu si půjde pro Oscara, za celoživotní přínos světové kinematografii. Pokud jde o hrecký výkony, tak Jamese ja moc nemusím u Rosario ukázala na celý plátno svoji čárku, ale herecký talent moc vidět nebyl, já jí prostě tu roli nevěřil. Za to Vincent ten jede jako vždy vyšší ligu. Hudební stránky nebyla marná, hlavně když se vždy vyvsětlovalo jak se věci mají a že se to vysvětlovalo každých patnáct minut. Vlastně to je film, kde se na začátku něco stane a pak se to neustále vysvětluje. (26.06.2013)

Zhlédnuto v kině. Na tento film jsem se dost těšil, posledním třem snímkům od Dannyho jsem dal plný počet a podle traileru to vypadalo, že mě Trance nemůže zklamat. A taky že nezklamal. Film má tempo nadopovaného cyklisty na Tour De France, nebojí se ukázat krev či nahotu (Rosario!!!) a jede si po svém. Trochu mi to připomnělo snímek The Game od Finchera, protože až do poslední chvíle nevíte, na čem jste a pořád uvažujete, kdo koho a jak přechčije. A pro takovéhle filmy jsem měl, a patrně vždycky budu mít, velkou slabost. K tomu si připočtěte opravdu povedený casting, (McAvoy jako vždy parádní, Casselův záporák je doslova lahůdkový) skvělý soundtrack (Mobyho song The Day opravdu potěšil, do té scény se tahle písnička opravdu hodila) a dokonalou atmosféru a dostanete film, který vám dá prakticky vše a vy z kina budete odcházet s dojmem spokojenosti a otázkou "Jak to ten Boyle dělá, že mě už počtvrté za sebou dostal?!" 100 %. (15.04.2013)

Danny Boyle vystihl ideální mix mezi odpočinkovou zábavou a nadsazenou překombinovaností. Sérií bezchybně fungujících hypnóz intrik a podfuků nelze brát úplně vážně, ale právě o tom to je. Trans je stylový thriller s neutuchajícím tempem a přiměřeně působivými wow momenty... Pocit podobný jako z Wanted. 8/10 (04.11.2015)

Dany Boyle je režisér, jehož tvorba se nedá přehlédnout. Řemeslo má dokonale v malíčku, je kreativní a hravý, umí překvapovat technickými fígly a filmovými efekty. Ať už se pohybuje po půdě jakéhokoli žánru, dokáže vytvořit působivou podívanou a jeho režijní schopnosti často zakrývají chabý scénáristický fundament a přebíjí banální námět. Trans je na první pohled kriminálka o jedné loupeži, která se po počátečním úspěchu zadrhla a změnila v noční můru pro její aktéry. Loupež se totiž zdařila, otázkou zůstalo, kde je lup, kdo se všem snaží vytřít zrak, kdo a kým manipuluje a kdo tahá za drátky. I když mi bylo jasné, že Boyle si hraje především se mnou jako divákem, na tu hru jsem bez problémů přistoupil a za sebe můžu říct: bavil jsem se nejspíš víc než při všech třech Dannyho parťácích dohromady. Pro běžného návštěvníka letního kina je Boylův biják patrně příliš komplikovaný, připomíná složitou strategickou deskovou hru tam, kde většina hráčů očekává rozjuchanou párty hru bez nadměrného namáhání mozkových závitů. Já si ale všechny zvraty, kdy se zásadně měnil pohled na dřívější děj a jeho aktéry, opravdu užil a pranic mi nevadí, že v reálu by to s hypnózou takhle určitě nefungovalo. Trans podle mě spadá do nepočetné kategorie snímků, které si je možné vychutnat opakovaně a dokonce si jej při následné projekci víc užít. Celkový dojem: 95 %. (08.07.2013)

Segedínský, hovězí, houbový, fazolový, maďarský, bramborový, boyleovský. Jenže ten poslední měl pro mě docela mizerný základ. A vlastně trochu hodně překombinovaný. Aukční kurátor nejprve přijde o nehty, aby si zřejmě vzpomněl, kde ukryl vzácný obraz. Partička zlodějů pochopí, že tudy cesta nevede a vezme ho k příležitostné hypnotizérce, aby si hošan rozpomněl. Ta hned vstoupí do hry, přidá se k týmu a divák v autorsky hravém balení netuší, kdo vlastně hraje jaké housle. Nevím, jestli jsem chtěl snazší tajenku, ale vizí na hraně reality a hypnózy jsem si dosyta (ne)užil už v Nolanově Počátku nebo Scorseseho Prokletém ostrově. Motivace se rozpadají, stylizace jede na maximum, významy místy uskakují do rohu. A finále je docela prázdné. Zápletka má jednoznačný problém, že se nikdy přesně nedozvíme, co se „doopravdy“ stalo. Jo, vlastně se stalo to, že se Rosario Dawson úplně a vlastně i zbytečně svlékla!! (23.08.2013)