Jack Reacher: Poslední výstřel

Hned ze startu zmíním, že plné hodnocení dávám jen z jediného důvodu, a tím je můj absurdní omyl, když jsem (asi z nepozornosti) nepochopil, že film hned ze začátku vyzradil, kdo NENÍ vrahem. Díky tomu se mi Jack Reacher jevil jako perfektně promyšlený thriller, který diváka vybízí k promýšlení a neustálému přehodnocování několika variant možného rozuzlení. Obvyklí podezřelí to sice nejsou, ale na akční film to působí zatraceně chytře. Jack Reacher je pak nekorunovaný král této chytrosti a má v sobě i něco ze staré školy, což ocení nejeden milovník Smrtonosné pasti... 130 minut bez jediného zaváhání, drsný záporák i jedna scéna humoru - to vše si můžeme odškrtnout. Zamrzí jen několik her na náhodu a menších klišé. 9/10 (01.06.2013)

Fakt hodně, ale hodně špatnej Tom Cruise. Docela sem zvažoval i dvě hvězdičky, a to za nechutnou scientologickou agitaci někde v půlce filmu. Christopher McQuarrie napsal a natočil jeden ze dvou mých hodně oblíbených filmů (USUAL SUSPECTS, WAY OF GUNS), takže očekávání byla hodně vysoká. Hlásím spíš zklamání. Werner Herzog je tu spíš pro prdel a Tom Cruise je totálně mimo, obsazenim i herecky, Rosamund Pike totální katastrofa. (05.01.2013)

Film, kde první dialog začne bezmála až po deseti minutách, nemůže být špatný. Nota bene představuje Jack Reacher střední filmovou třídu umístěnou mezi blockbustery a indie/art sféru, která je podobně jako střední společenská třída na vymření. Jelikož mohou drahé filmy a bohatí lidé optimalizovat své náklady, zatímco levné filmy a chudí lidé žádné náklady téměř nemají, zbývá vše na bedrech střední třídy. Ta to ale logicky sama nedává, tudíž je na odpis (aspoň to říká Jan Keller). Mimo to představuje Jack Reacher další z mnoha skvělých příspěvků na téma post-ironie, tedy nerozlišitelného kmitání mezi vážností a parodičností. Jestliže je zvykem ve filmech, zejména v těch amerických, běžně propojovat „horizontálně“ romantiku, akci, napětí či smích, tak v poslední době tohle všechno kmihá ještě „vertikální“ mezi vážností a parodičností. Jak plyne z kombinatoriky, to už nám dává slušnou dávku všemožných variací ve způsobu, jak film poskládat dohromady. Je sice fakt, že Jack Reacher je spíše seriozně míněná podívaná, která nepatří do úplně stejný sorty filmů jako Herzogův Špatnej polda nebo Hvězdná pěchota, i tak ale dost často diváka znejisťuje tím, jak z té vážnosti vybočuje. Dalo by se to říct i tak, byť poněkud elitářsky, že Jack Reacher je komedie pro chytřejší diváky a drama pro ty hloupější. (24.04.2013)

Dnes byl ten den, na který jsem si Jacka šetřila. Naprosto mi to sedlo. Fajn akce, občas mi záběry, jak Jack řídil, připomněli podobné snímání u Speeda Racera. Jack byl chytrý i nabouchaný, ale nebyl nesmrtelný a nevěděl všechno. Prostě je opravdu dobrý bývalý voják. Helen měla krásné oči, za kterými se skrývala inteligence, které by vtipy o blondýnkách nečekaly. Upřímně docela ráda bych si přečetla knihu, protože bych chtěla vědět, co se Jackovi honilo hlavou, až tak mě jeho postava zaujala. Bavila jsem se, Tom nepůsobil zakrsle a příběh chytře odsýpal. Nebylo v něm místo pro slitování, konečně. (21.03.2016)

Obsazením Cruise ten film jemně surfuje na hraně parodie, ale McQuarrie umí natočit přestřelku, bitku i výstřih Rosamund Pike dostatečně přesvědčivě, aby člověk neměl pocit, že kouká na televizní inscenaci od ejdž-bí-ou. S přibývajícími díly by to mohl být roztomilý maják politické nekoreknosti, s hrdinou, který svým životopisem evokuje Jacka Bauera nebo osmdesátkové postavy Stevena Seagala. Škoda, že kvůli ospalým tržbám zůstane jen u jednoho výstřelu, ale alespoň má hezkou ozvěnu. (70%) (12.01.2013)