Probudím se včera

Tohle měl bejt rok 1989? To si nikdo z celýho filmovýho štábu nepamatoval, jaký se tenkrát nosily hadry nebo účesy? To si nikdo nevzpomněl na nejrůznější věci, co tenkrát byly IN? To se nikdo z tvůrců nemoh aspoň podívat na nějakej českej film nebo seriál z koce 80. let? Buď všichni ztratili paměť, nebo ten film prostě odflákli. Přitom takovej návrat do roku 1989 z dnešního pohledu sliboval docela slušnou zábavu. Jenže tady se reálie z roku 1989 smrsknuly v podstatě jenom na pár písniček od Michala Davida a nějaký kecy o politice. Žádný depešáci, punkáči, metaláci, walkmany, mullety, trvalý, ramenní vycpávky, plísňový džíny, atd... Prostě nic. Místo toho sledujete, jak se Mádl prochází před zateplenym panelákem s pestrobarevnou fasádou a plastovejma oknama. A třeba u scény z diskotéky jsem měl podle hadrů zase pocit, že návštěvníci se tam teleportovali asi tak z roku 1960. Výlet do roku 1989 se prostě ani trochu nepoved. A pasáže ze současnosti jsou akorát trapná reklama na žvejkačky, energetickej nápoj, hnusný pivo a pár dalších věcí. Hvězdu dávám snad akorát za tu "licoknigu". A kdyby Mádl u toho táboráku místo originálu od Shitnaski zazpíval předělávku První anální od Morčat na útěku, možná bych přidal druhou. (02.01.2013)

Pasáže v současnosti s Blažkem jsou tragické, plné scenáristické křeče a hlavně product placementu, v jehož umisťování do děje jsme definitivně ten nejjalovější národ. Pasáže s Mádlem jsou o hodně lepší, člověk se u nich sice neumlátí smíchy, ale jeho chemie s Josefíkovou funguje a hlavně z něho vyrostla parádní držka, která vás prostě baví. Nechci rozebírat, jak moc se tvůrcům podařilo přenést rok 1989 na plátno, protože jsem se v něm teprve narodil, ale nemůžu říct, že by mě něco zvlášť iritovalo. Jako ignorant sociálních sítí navíc musím uznat, že mě jeho komunistická verze pobavila a Josefíková je k nakousnutí. (14.08.2013)

Zopakuji to, co už bylo vyřčeno: Jiří Mádl je dobrý herec. Jsou tam hezké holky. I přes nafouknutou stopáž film rychle uteče. Ostatní nestojí za řeč - humorné situace se dají rozdělit na předvídatelné a hloupé, ztvárnění roku 1989 připomíná spíše bandu ochotníků, kteří našli slabikář a retro triko a celá zápletka je přinejmenším stupidní, což banalita zde prezentovaného cestování časem velkoryse umocňuje. (03.03.2013)

Český film je na tom asi opravdu špatně pokud se natočení filmu neobejde bez tuny žvejkaček, pití energeťáku, návštěv jedné drogerie a dalšího otravného product placementu který na diváka vyskakuje z každého rohu. Součástí takového snímku by mohl být zajímavý kvíz! Kdo najde všechnu reklamu ve filmu! Výherce dostane novej VW! Co se týče reklamy šel tenhle film jen krůček za Veni Vidi Vici (2009). Teď k filmu... Už jsem to tu psal. Mám rád komedie o cestování časem. Z těch našich považuji dodnes za nedostižnou Zítra ráno vstanu a opařím se čajem. Zde se Petr (Filip Blažek), kterému se nedaří udržet si dlouhodobější vztah, vrací o 20 let zpět do roku 1989 aby řekl své milované dívce, že ji miluje. Je pár měsíců před sametovým listopadem, ale i tak je škola kam se vrací plná komoušů a bizardností což umožnilo vytvořit několik vtipných zápletek. Pro mne jich tam osobně bylo málo a kromě pár konfrontací s Táborským (soudruhem profesorem občanské nauky) se z tématu jistě dalo vytřískat víc. Petrovo nadbíhání milované Elišce však bylo uděláno mile a nejeden divák se při tom duchem vrátí sám zpět někam na střední či učňák... I to prostředí roku 89 bylo uděláno tak, žem nerušilo a divák neměl dojem, že se dívá na další z rekvizit pečlivě seskládaný další díl seriálu Vyprávěj. Smíchem jsem se vyloženě nemlátil, párkrát jsem se usmál, lecos bylo trapné (honění králíka...). Záverečné skeče během titulků mi připomněly nechvalně proluslulou sérii Kameňáků.... Proč to tam proboha dávali? Nebýt Mádla a Josefíkové, asi bych šel ještě o hvězdo dolů.. Čekal jsem víc. * * (27.12.2012)

Ráno vstanu a sežvýkám si Orbit. Objevilo se pár vtipných momentů (myšleno dva), ale jinak.. Někde za polovinou tomu spadne řemen, přesvícená stylizace ala Vyprávěj má blíž k nostalgické umělině než šedivé autentičnosti a Marty McMádl vypadá, jak kdyby si z pusy vyndal zubní protézu. Jakému publiku to bylo vlastně určeno? U nahánění ušatého emigranta Waldemara jsem se v tom úplně ztratil.. (23.11.2021)