Řbitov zviřátek

Nezajímavě a ošklivě natočená kingovská adaptace, již si snad nikdo nežádal a jejíž existence je ve srovnání s třicet let starou solidní verzí Mary Lambertové neopodstatněná. Film nemá žádný rukopis, žádnou energii. Tvůrci nepřišli s ničím zajímavým, naopak ve chvílích, kdy se snažili od knihy mírně odchýlit a přinést něco nového, začíná být snímek do tak neúnosné míry hloupý a laciný, až je to na plácnutí přes čelo. Filmu se nedaří u diváka vyvolat žádné emoce, žádné překvapení, nic. A finální facka přijde při závěrečných titulcích, kdy začne znít cover verze skladby Pet Sematary z původního filmu, jako by nám tvůrci mezi řádky říkali, že dneska je prostě cool udělat fádní a bezpohlavní remake z čehokoliv, co bývalo před lety dobré, a ať se s tím prostě smíříme. Ale já nehodlám. (27.08.2019)

Pokud se zfilmuje nějaká kniha od Kinga, tak to většinou nemůže dopadnout špatně. Snad jenom, když se toho zfilmování chopí nějakej fušér, tak pak to může bejt docela průser. Občas se ale stane, že z kvalitního námětu udělají průměrný film a to už je pak o určitých schopnostech těch tvůrců. Řbitov zvířátek třeba není prvním zfilmováním námětu, ale že by na něm bylo něco zvláštního a jedinečného, to se také říct nedá. Podle mě se jedná o hororový standard, u kterého se ale ani nějak nejde bát, protože tu myšlenka strachu je obrácena jaksi naruby. Navíc je průběh filmu i docela nuda a nebýt poslední půl hodiny, asi bych hrábnul i do menšího počtu hvězdiček. (08.01.2020)

„Na svete sú miesta, ktoré racionálny rozum nikdy nepochopí.“ Na toto som sa strašne tešil (kniha je Kingova topka a to už je vážne čo povedať), ale bohužiaľ. Rád by som povedal, že je to lepšie, ako verzia z r. 1989. Ale ono je to nakoniec vlastne na podobnej úrovni. Staré spracovanie obsahuje veci, ktoré neobsahuje nové, ale zas v novom sú veci, ktoré neboli v starom (Wendigo). Atmosféra mi pripadala v oboch prípadoch rovnako temná a ponurá a scenár príjemne dospelý, drsný a krvavý. Verzia z r. 2019 je na tom určite lepšie po stránke hercov, ktorí mi v nej pripadali neporovnateľne sympatickejší. „Remake“ má dosť zmien oproti knižnej predlohe, ale sú to skôr také tie zmeny „natruc“, ktoré majú za úlohu len zaskočiť fanúšikov knihy, no inak v zásade dej iným, novým smerom neposúvajú (výmena detí, šľachy na nohách). Na mieste tvorcov by som bol každopádne relatívne spokojný: snímka s triezvym rozpočtom 21 miliónov celosvetovo trhla 112. (14.05.2019)

Předlohu jsem do sebe dostal pár měsíců před projekcí a z rostoucí hromady přečtených Kingovek se za mě rozhodně jedná o tu když ne nejstrašidelnější, tak rozhodně o tu nejvíce nepříjemnou, znepokojivou a způsobující táhlé noční můry. Adaptace si logicky spoustu linek zkracuje či zjednodušuje, což nevadí do té doby, dokud dokáže všechny motivy dovést dostatečně daleko a ústřední figury nechává rozejít se tam, kam patří. V tomto duchu pak bez problému akceptuji jak změnu ústředního zvratu, tak i následující zkratky ve prospěch napětí. Co už ale akceptovat nemůžu, je posledních přibližně deset minut, které sice umí vydatně děsit a lekat, ale jsou ve své doslovnosti přesně takové, jaká kniha nikdy nebyla. Tam stačil náznak, pár pohledů, činů a vět a byl na světě konec, jaký považuji za jeden z nejlepších, co jsem kdy mohl číst. Adaptace jde bohužel opačnou, "akčnější" cestou, ale snad protože chápu, že filmové médium je obzvlášť v tomto žánru úplně jiné než to knižní, jsem v hodnocení shovívavější. Právě ta nálada, která se mi po čtení na dlouhé měsíce usadila v duši, tedy Judovo poselství o mužských srdcích, která jsou zkrátka kamenitější, se tady nachází také, jakkoli jí divák musí jít výrazně naproti. (07.07.2019)

Nemůžu říct, že bych to přímo čekal, ale Řbitov zviřátek je skvělý poctivý horor. Z Kingovy předlohy si bere to nejdůležitější a nebojí si s ní pohrát tak, aby byl výsledek překvapivý i pro toho, kdo ji zná, ale aby to zároveň pořád zůstalo stoprocentně kingovské. Při několika scénách zavládlo ve slušně plném kinosálu naprosto hrobové ticho, což myslím hovoří za vše, na postavách mi záleželo a postupem času už jsem si nebyl jistý skoro ničím a děsně jsem si to užíval. Jason Clarke se hodí přesně do takovýchto rolí a měl jsem z něj radost stejně jako z Johna Lithgowa, dobrá je i hudba hororového experta Christophera Younga, které si při sledování takřka nevšimnete, ale za samostatný poslech stojí. Jsem prostě maximálně spokojený i přesto, že jsem se těšil na frankensteinovské šílenství z knihy a dočkal se něčeho úplně jiného (ale stejně dobrého). Všechno vyvrcholilo nesmírně vypjatým finále na zamlženém hřbitově... A ten konec! To nebyl konec jako od Stephena Kinga, to byl konec jako od Richarda Bachmana! (13.04.2019)