Bakaláři 1997
Good News
Obsahy(1)
Dobrá zpráva je bakalářská povídka, která se odehrává na vesnici mezi rekreanty. Miroslav Donutil v hlavní roli znamenitě hraje muže, který si chvíli dělá plané naděje, že se změní politický vývoj, jenž se mu nelíbí. Tato povídka získala v roce 1997 cenu Trilobit za přínos původní televizní a filmové tvorbě. (oficiální text distributora)
Recenze (67)
Důkaz, že dobrý film lze natočit s minimem herců i v komorním duchu. Stačí dokonalý scénář, dialogy a k tomu excelentní herecké výkony. V tomto případě byl Donutil naprosto bravůrní a je to asi jeho nejlepší výkon. Holubová v této roli byla taky výborná. Trochu byly zvláštní časové skoky, ale beru to tak, že stopáž bakalářské povídky je omezená. Chválím zcela nenápadný detail: hostinský automaticky dal malé pivo Holubové a velké Kleplovi a oni si ho hned vyměnili, protože v tomto páru je jasně dominantní ona. :D Miluju, když tvůrci promýšlí i takové detaily. Ale Dobrá zpráva je o nečem zcela jiném a daří se to vykreslit naprosto dokonale. Zkrátka v jednoduchosti je síla a tato povídka to dokazuje. 90% ()
Parádně a trefně zpracovanej konflikt dvou (z) polistopadovejch typů lidí - zástánců starejch pořádků a vyznavačů hesel způsobu "tenkrát bylo líp, teď je všechno špatně" na straně jedný a těch, co maj pocit, že konečně můžou dejchat a začít nějak normálně a svobodně žít, na straně druhý. Docela nenápadně je tam schovaná spousta zajímavejch myšlenek a až provokativních výměn argumentů, aniž by to ale působilo jakkoliv školácky nebo šroubovaně. Jen ten konec moh bejt zajímavější nebo nějakej údernější, myslim, že Hřebejk i ten film samotnej by na to rozhodně měli. ()
Mno, viděno dnešním pohledem (2013) je to poněkud slabé. Zvláště poté, co jsme si užili oné reálné svobody a poctivých politiků a sociálních zákonů a kdy všichni vládní zloději jsou pozavírání a komunistická strana demokraticky zakázaná. Jako sorry, je to sice zahrané dobře, ale je to jen pravicová agitka intelektuální kavárenské pražské vrstvy. Jenže dneska už si hodně lidí z komunistů legraci nedělá, ale naopak je ze zoufalství volí, protože tu nikdo jiný nezbyl, kdo by nabídl něco pozitivního. Realita je tak nějak jinde, a i ty „pravdy“ z této inscenace jsou trochu jinak, jinde a jiné. ()
Narvat do půl hodiny tolik hlášek a hereckého mistrovství a totálně odmaskovat myšlení staré nomenklaturní “struktury” to je na aplaus. Slyším ozvěny hurónského smíchu roku 1997, kdy jsme si říkali, že je to definitivně pryč a ať se třeba pos*erou, stejně jako v příběhu. Jenže já to viděl až dnes – únor 2012. Po 15ti letech zrudly kraje, zrudl Senát a po Narcisovi na Hradě Becher Bimbo. Ještě jedny volby a mají to komplet. Úsměv už ztuhnul, teď začne řídnout stolice. Všem. Všem, co tam zůstanou. Příště místo sametu snad raději šmirgl. ()
Je to rozhodně zajímavá povídka i pro ten fakt, že Miroslav Donutil hrál zarytého komunistu i o dva roky později v Pelišcích. Ale je to právě on a zejména Eva Holubová, kteří jsou největším přínosem povídky. Já na nic ovšem neshledávám nic tak zajímavého kromě politických debat ohledně nové doby a zkusmo i té staré. Je však pravdou, že pokud se pozorně zaposloucháté, v lecčems měl ten muž pravdu. ()
Reklama