Imaginaerum

Vypadá to jako mix béčkového Gilliama a All That Jazz bez jazzu, který tu nahrazuje hard rock (nebo to už byl metal?). Tedy jednodušeji - je to mnohem méně zajímavé, než se na první pohled může zdát. Pár zajímavých nápadů to sice má, také zde je promyšlené propojení fantazijního světa se skladatelovými skutečnými vzpomínkami a situacemi, které se okolo něj dějí v nemocnici a docela solidně to vypadá, ale jako by tomu chyběla duše. Nic emotivnějšího jsem z toho necítil, silnější scénu aby tu jeden pohledal, hudby je tu málo a i tak mi moc nesedla (ale zase jsem rád, že to vůbec není muzikál, toho jsem se krapet bál, jelikož tenhle žánr nemusím) a zklamal mě i klišovitý závěr, který bych po vší té neotřelosti a snahy si s tím na maximum vyhrát opravdu nečekal. Projekt sice zajímavý, ale pro mě ve výsledku dost průměrný. 3* (15.07.2023)

Tento film patří k filmům s velkým f. Děj je brán velmi podivně, že si až na konci hlavně uvědomíme, o co zde šlo. Avšak má tak krásnou atmosféru, že u něj vydržíme přikovaní po celou dobu. Nádherně děj dokresluje hudba Nightwish. Už dlouho mě nic tak nedojalo, opravdu nádhera. Doufám, že se Nightwish pustí brzy do dalšího podobného projektu, držím palečky, ať je alespoň tak dobrý jako tento. (05.05.2013)

Náhodne stretnutie ktoré vyústilo v lásku. Neopísateľný film ... pod to sa môžem podpísať. Imaginaerum vo mne prebudil už dávno zabudnutú túžbu po Nightwish, to po prvé. A po druhé, no povedzme že ma emociálne vyžmýkal. Neuveriteľne silný príbeh, ktorý je vo svojej podstate tak nádherne jednoduchý, a používa jemne bizarné výrazové prostriedky po celú dobu trvania tejto snovej púte z temnoty. A tá hudba ! ... Je mi zaťažko hľadať ďalšie a lepšie slová, ktoré by dokázali presne popísať moje pocity z Imaginaerumu, ale to nevadí pretože film ako je tento sa musí vidieť na vlastné oči a prežiť vlastnými pocitmi. (26.04.2013)

Za odhalení možná stálo by, kdybych řekl, že jsem fanouškem hudby Nightwish a že je opravdu rád poslouchám téměř kdykoli a kdekoli. Konkrétně album Imaginaerum, spolu s nímž tento film kráčí ruku v ruce, řadím mezi nejoblíbenější alba od nich, proto jsem se celkem přirozeně na filmový výsledek. A jaký je? Inu, zklamání to vyloženě není, nadšení ovšem také zrovna dvakrát ne. Vlastně jsem dostal to, co jsem v podstatě očekával – dávku audiovizuálního potěšení, kde scénář za moc nestojí, ale nemálo toho vykompenzují nápady a některá muzikálová čísla. Ne, samozřejmě jsem nečekal nějakou muzikálovou bombu à la Moulin Rouge!, kterou asi jen tak nějaký muzikál nepřekoná, ale stejně jsem si myslel, že film nabídne mnohem komplikovanější zápletku, ne tak schematické postavy a více hudby od Nightwish. Teda ne že by měly muzikály obecně nějaký mnohovrstevnatý děj, to ne, ale zvláště část odehrávající se v realitě strašně trpí nedostatkem nějakých dobrých nápadů na ozvláštnění děje. Jde hodně poznat, že film točili pánové Harju a Holopainen opravdu s láskou a radostí (především v oné fantaskní části to jde vidět), ale stejně bych si představoval na pozici režiséra či spoluscenáristy někoho, kdo má s filmařinou větší zkušeností, umí se filmovým jazykem lépe vyjadřovat a dodat filmu jako celku řádný náboj. Efekty jsou vzhledem k nízkému rozpočtu poměrně slušné, herci nejsou vůbec špatní, jenom mi teda připadalo, že dcera skladatele občas dosti přehrávala, ale co už. Sečteno podtrženo: Imaginaerum určitě není špatný film, jenž bych neváhal doporučit nejen fanouškům Nightwish a opětovnému zhlédnutí bych se určitě nebránil, ale myslel jsem, že ve mně zanechá mnohem více dojmů. Jak už bylo řečeno – spíše než muzikál mi to připadalo jako takový nesourodý, dlouhatánský videoklip. Ale pěkný dlouhatánský videoklip, to musím uznat. (03.06.2013)

Nějak jsem čekal buď dark fantasy nebo variaci pinkfloydovské Zdi. Nakonec jsem z toho dosti v rozpacích. Nightwish sice dělali hudbu, jejich písní ale zazní jen několik. Fantazie jakoby se nedostávala. Ve srovnání s Parkerovou The Wall, Russelovým Tommy nebo Sharmanovým Rocky Horror Picture Show je tenhle film bez výrazných nápadů. Vizuál je pěkný, ale bez exploze originality. Příběh poněkud připomíná sentimentální romány typu: jak děti a rodiče cestu k sobě našli, se závěrečným dojákem (ano, uronil jsem pár slz). Autor jistě vzpomínal na své oblíbené filmy Nekonečným příběhem počínaje, přes hororové klauny v čele s To a The Wall konče. Musím říci, že koncert mě bavil neskonale více (viděl jsem v Praze), a proto i očekávání byla daleko větší. Na téma existenciálního dramatu existuje mnoho daleko lepších filmů....škoda, že to nepojali jako strašidelnou pohádku. (08.07.2013)