Imaginaerum

Finští chlapci nelétají na Falcovi, ale na děsivě vypadajícím sněhulákovi...A protože jsou metalový národ, nezpívá jim k tomu Limahl, ale Nightwish...Slabé, roztříštěné a nijaké, stejně jako CGI...Vizuálně je nejsilnější plakát...Jsou ve všech směrech poetičtější, originálnější, ucelenejší, děsivější i pohádkovější cesty říší fantazie i mučených myslí...Jako videoklip bych to ovšem toleroval... (27.04.2013)

Film je patrně dobrý, nicméně má jakousi pro mě nepříjemnou pachuť po knize Malý princ. Není to sice žádný sentimentální kýč jako zmíněná Exupéryho novela, ale určité náběhy k tomu tam jsou, ba i jistá vnější podobnost. Tam putuje chlapec, s někým se setkává a něco řeší, tady putuje chlapec, s někým se setkává a něco řeší. To, že otec chlapce z Imaginaera byl letcem a Exupéry byl také letcem, bude opravdu asi jen náhoda, ale já jsem na takové synchronicity dost vnímavý. Nemyslím si, že by Stobe Harju něco obšlehnul, prostě jenom čerpal svoji inspiraci z trochu podobného zdroje shůry. Kromě toho je jeho film sofistikovanější než Exupéryho literární dílko. Jenomže tady mě zase trochu rušily muzikálové scény. Jistě, má to logiku, neboť co asi tak najdeme v nevědomí umírajícího hudebního skladatele? – ale stejně. Můj dojem z filmu byl poněkud rozporuplný, avšak díky znamenitému vizuálu v podstatě příznivý. (24.10.2022)

SNĚHULÁK!..myslím že kvalitu filmu úplně docením až na druhé shlédnutí. Po tom prvním bych řekl, že film až trestuhodně nevyužívá plného potenciálu muziky, které mu Nightwish nabízí. Přitom mají tolik songů, které svojí stavbou a "osudovostí" hodí přesně do takovéhoto filmu. Co se mi naopak líbilo, byly hudební vstupy celé skupiny, které nebyly rušivé a celkově se do filmu hodily. Příběhově film popisuje poslední cestu člověka za usmířením a smířením, která se odehrává pouze v jeho mysli. Zajímavé, možná trochu depresivní, ale rozhodně ne špatné. A scény se sněhulákem za doprovodu nejznámějších songů od Nightwishů patří k tomu nejlepšímu, co jsem zatím v muzikálových filmech viděl. 78% (27.04.2013)

Nightwish mám už z dřívějška moc rád. Líbí se mi ta kombinace metalu a pohádkové atmosféry textů a melodií. Pár dnů předtím než jsem tenhle film viděl jsem se zaposlouchal do alba Imaginaerum a říkal si, že tak krásná hudba nemůže mít špatné zpracování do samotného filmu. A ono také že ne, i když to není takové, jak jsem si představoval. Příběh je hodně abstraktní, což mě taky mohlo napadnout. Té hudby ale tam není tolik, kolik bych chtěl. Přímých vstupů tam má kapela opravdu jenom pár, což je obrovská škoda. Celé je to asi takové, jak si Tuomas Holopainen přál. Tedy jako kdybych se zaposlouchal do něčího snu. (05.10.2014)

Audiovizuální zhmotnění hudby Nightwish. Prase má orgasmus prý 30 minut a já jsem ho dneska konečně trumfnul, bez titulků jsem pořád na solidních 70 minutách, takže se snaž, pašíku! Jedinou (ale malou) skvrnou na kráse je křečovitý ksicht Annete, ale je tam vidět málo. Až se stanu gayem, pojedu okamžitě do Finska nastavit prdel Tuomasovi, jak za hudbu, tak za tenhle film. Pečlivě maluji pět fantasmagorických hvězd. (09.11.2013)