Imaginaerum

Po posledním záchvatu zůstává skladatel Tom Whitman v kómatu, a v jeho mysli se vrací zpět do dětských let, a do Země plné fantazie. V reálném světě bojují lékaři o jeho život, a jeho dcera hledá důvod, proč by snad neměla souhlasit s odpojením svého otce od přístrojů... Nightwish patří k mým nejoblíbenějším kapelám, a tak jsem se na tento film těšil moc a moc. A jsem vcelku spokojen, i když bych si dokázal představit mnohem širší propojení hudby Nightwish zvláště se snovým světem - ale toto zklamání jsem i napravil hned po skončení filmu, že jsem vytáhl stejnojmenné CD od Nightwish a hudby jsem si užil do sytosti. K filmové stránce - audiovizuální stránka je bezvadná, fakt se k sobě snový svět a instrumentální Nightwish hodily maximálně. O příběhové linii už tolik přesvědčený nejsem, nebo aspoň mohl být více rozveden závěr filmu. Ale což - za film 3*, a jednu přidávám za Nightwish samotné, i za jejich účinkování v tomto filmu... (26.03.2014)

Film je patrně dobrý, nicméně má jakousi pro mě nepříjemnou pachuť po knize Malý princ. Není to sice žádný sentimentální kýč jako zmíněná Exupéryho novela, ale určité náběhy k tomu tam jsou, ba i jistá vnější podobnost. Tam putuje chlapec, s někým se setkává a něco řeší, tady putuje chlapec, s někým se setkává a něco řeší. To, že otec chlapce z Imaginaera byl letcem a Exupéry byl také letcem, bude opravdu asi jen náhoda, ale já jsem na takové synchronicity dost vnímavý. Nemyslím si, že by Stobe Harju něco obšlehnul, prostě jenom čerpal svoji inspiraci z trochu podobného zdroje shůry. Kromě toho je jeho film sofistikovanější než Exupéryho literární dílko. Jenomže tady mě zase trochu rušily muzikálové scény. Jistě, má to logiku, neboť co asi tak najdeme v nevědomí umírajícího hudebního skladatele? – ale stejně. Můj dojem z filmu byl poněkud rozporuplný, avšak díky znamenitému vizuálu v podstatě příznivý. (24.10.2022)

Dlouhá očekávání se naplnila a já sem konečně zhlédnul Imaginaerum od Nightwish. Nečekal jsem, že by mi během filmu mohla spadnout čelist (a to hned několikrát). Film v divákovi vyvolá emoce, ale zároveň ho taky bude napínat co se bude dál odvíjet v příběhu. Temná cesta do mysli Tuomase Holopainena se povedla na výbornou. Obával jsem se průseru, že by film mohl dopadnout jako Dark Floors od Lordů. Měl bych si dát přes držku, že ten film vůbec zmiňuju, protože absolutně vůbec nedosahuje takových kvalit jako Imaginaerum. Imaginaerum je promyšlený, temný, originální a sakra dobrý film. Děj mě ohromně nadchnul svou promyšleností. Nebudu ho tu nějak rozepisovat, ale jedno vám můžu říct jistě. Děj není nijak složitý a člověk ho pobere už napoprvé. Líbilo se mi, že všechno nějak souviselo s myslí starého Thomase, že se děj prolínal s retrospektivou a zároveň s realitou. Zpracování Thomasovi ponuré mysli bylo úžasné a celkově to všechno bylo doprovázeno monumentální hudbou od Nightwish. Fanoušci skupiny budou skákat radostí a doufám, že nejenom oni. Film skvěle ukazuje jaká temná zákoutí má mysl člověka a co všechno v ní lze ztratit a znovu nalézt. Úžasný zážitek, který rozhodně stojí za nejedno zhlédnutí! "Sleep tight princess" (25.04.2013)

Velice příjemné a po dlouhé době opravdu fantasy, co dostojí svého významu, ze kterého jde cítit příběhová kreativita a osobitý rukopis na míle daleko. Přičemž se při velice dobrém vizuálním zpracování s několika vyloženými lahůdkámi nezapomělo ani na správně "imaginární", ale přesto silně poutavý příběh. Název filmu jeho pojetí vystihuje zcela přesně. Osobně patřím taky mezi ty, co Nightwish neposlouchají a rozhodně nejsem jejich fanoušek, ale musím uznat, že ta hudba je k filmu přímo skvělá a při každém zaznění melodie prudce roste atmosféra. Ať už létající scény se sněhulákem, ty mě velmi bavily, tak dojemné pasáže. Kdybych musle kritizovat, tak jen to, že muzikál to opravdu není, což mě ale vůbec nevadí, protože jsem se na to kvůli žánrovému dovětku muzikál nedíval :) Chtěl jsme fantasy a toho jsem dostal poctivě. (07.05.2013)

Za odhalení možná stálo by, kdybych řekl, že jsem fanouškem hudby Nightwish a že je opravdu rád poslouchám téměř kdykoli a kdekoli. Konkrétně album Imaginaerum, spolu s nímž tento film kráčí ruku v ruce, řadím mezi nejoblíbenější alba od nich, proto jsem se celkem přirozeně na filmový výsledek. A jaký je? Inu, zklamání to vyloženě není, nadšení ovšem také zrovna dvakrát ne. Vlastně jsem dostal to, co jsem v podstatě očekával – dávku audiovizuálního potěšení, kde scénář za moc nestojí, ale nemálo toho vykompenzují nápady a některá muzikálová čísla. Ne, samozřejmě jsem nečekal nějakou muzikálovou bombu à la Moulin Rouge!, kterou asi jen tak nějaký muzikál nepřekoná, ale stejně jsem si myslel, že film nabídne mnohem komplikovanější zápletku, ne tak schematické postavy a více hudby od Nightwish. Teda ne že by měly muzikály obecně nějaký mnohovrstevnatý děj, to ne, ale zvláště část odehrávající se v realitě strašně trpí nedostatkem nějakých dobrých nápadů na ozvláštnění děje. Jde hodně poznat, že film točili pánové Harju a Holopainen opravdu s láskou a radostí (především v oné fantaskní části to jde vidět), ale stejně bych si představoval na pozici režiséra či spoluscenáristy někoho, kdo má s filmařinou větší zkušeností, umí se filmovým jazykem lépe vyjadřovat a dodat filmu jako celku řádný náboj. Efekty jsou vzhledem k nízkému rozpočtu poměrně slušné, herci nejsou vůbec špatní, jenom mi teda připadalo, že dcera skladatele občas dosti přehrávala, ale co už. Sečteno podtrženo: Imaginaerum určitě není špatný film, jenž bych neváhal doporučit nejen fanouškům Nightwish a opětovnému zhlédnutí bych se určitě nebránil, ale myslel jsem, že ve mně zanechá mnohem více dojmů. Jak už bylo řečeno – spíše než muzikál mi to připadalo jako takový nesourodý, dlouhatánský videoklip. Ale pěkný dlouhatánský videoklip, to musím uznat. (03.06.2013)