House of Horror
Režie:
Will CanonKamera:
Michael FimognariHudba:
Dan MaroccoHrají:
Maria Bello, Dustin Milligan, Scott Mechlowicz, Aaron Yoo, Ashton Leigh, Jesse Steccato, Griff Furst, Frank Grillo, Cody Horn, Indigo, Dave Davis (více)Obsahy(1)
Skupinka mladých ľudí zaoberajúcich sa výskumom paranormálnych javov prichádza do starej rodinnej vily v Lousiane, kde pred 25 rokmi došlo k štvornásobnej rituálnej vražde. Snaha o opätovný kontakt s mŕtvymi však nedopadne podľa predstáv samotných návštevníkov. Výsledkom zahrávania sa s temnotou je niekoľko mŕtvych i nezvestných. Teda, až na jednu výnimku.
Keď detektív Mark Lewis dorazí do vily, nájde v nej tri mŕtve telá a živého Johna, ktorý je v šoku. Mark preto zavolá policajnú psychologičku Elizabeth Klein, aby Johna vypočula. Medzitým sa Mark spolu s technickou podporou snažia obnoviť kamerové záznamy z domu, aby získali informácie o tom, kde sa môžu zdržiavať ďalší preživší. V tomto procese detektív objaví temné Johnovo tajomstvo...
(*CARNIFEX*)
Recenze (108)
Tenhle snímek moc originality nepobral. Navíc to přechazení z hororové linky na kriminální bylo spíš na obtíž a po chvíli mě to doslova sralo. Herci stojí za vyliž prdel. Lekaček je mraky, ale žádná funkční. Možná by si snímek za náznak atmosféry ke konci aspoň 1 hvězdu zasloužil, ale tím stupidním rozuzlením rozhodl o tom že ho hážu do odpadu. ()
Úvodom si dovolím vypožičať výrok Winstona Churchilla, ktorý raz povedal niečo v tom zmysle, že dobrý prejav by mal byť ako ženská sukňa – dosť dlhý, aby zakryl objekt a dosť krátky, aby vyvolal záujem. Rovnaký recept na úspech si osvojil aj Will Canon. Dimenzovanie jeho hororovej snímky Demonic na dve roviny síce zostalo niekde na polceste a s preľudnením priestoru dovedna posúvajú atmosferickú hru a záujem o postavy do latentnej roviny, avšak užšie vymedzenie priestoru a času razantne zakotvuje divákovú pozornosť o dom, v chodbách a izbách ktorého je zásluhou vysokého tempa narácie, pozvoľna dávkujúceho dôležité informácie, zachovať ataraxiu priam nemožné. U mňa spokojnosť. ()
Nálepku James Wan nemůžete brát moc vážně, jelikož je pod filmem podepsaný pouze jako producent.Demonic střídá mysteriózní thriller s haunted house hororem a to pomocí flashbacků a přímého vyšetřování a to je dost možná největší škoda celýho filmu.Chápu, že to tím tvůrci chtěli trochu okořenit a dodat nějakou inovaci, ale kdyby se drželi jen toho baráku udělali by zatraceně lépe, protože v tom domě to má neskutečnou atmosféru a lekačky mě včera v noci přivodily nejednu mrtvici.Herci jsou taky dost v pohodě a to i díky dost vytříbenýmu obsazení.Vypadá to hezky, natočený to je víc než zručně, herecky bez výtek, ale bohužel tam kde není dobrá pointa a přijde ten nejklišovatější konec všech hororových konců ani smrt nebere.Pořád je Demonic v záplavě monumentálních sraček nadstandartní žánrová kvalitka, která nemíchat děj hororu lineárním thrillerem a mít místo konce splácaného z jiných 20 filmů něco originálního, vystrašila by si určitě víc, i tak ale 60%. ()
Trochu slabší, ale pořád ještě koukatelný duchařský film. Z esoterického hlediska je děj velmi naivní, což ještě podtrhují české titulky. Neříká se levoruká cesta, ale stezka levé ruky. Démoni také nesedí v žádných vězeních, odkud je magik či okultista svým zaklínáním dočasně pouští na svobodu, nýbrž bytují ve svých sférách či příbytcích (v neviditelnu). Někdy dá docela fušku je ukecat, aby odtamtud vůbec vylezli a ukázali se. No a tak dále. Pro zajímavost přikládám záznam tematicky korespondujícího snu. - - - Sen o evokaci (v noci z 14. na 15. ledna 2020) - - - Spolu s Martinem jsme vygenerovali několik subparciálních sil z goetického pracovního modelu. Vyvinuli jsme i evokační postup, který právě testujeme v praxi. Sedíme na židlích u obdélníkového magického oltáře pokrytého bílým ubrusem, takže ve svých černých hábitech připomínáme dvoučlennou soudní porotu. Oltář je obklopen magickým kruhem. Magické nástroje umístěné na oltáři jsou netradiční: jedna černá svíce, krucifix, anglická bible a revolver. Kromě toho máme ještě složku se signaturami a jmény asi tuctu duchů plus evokační formuli vyjetou na počítačové tiskárně. Formule pro volání těchto entit je krátká a pro všechny duchy stejná; mění se pouze jméno ducha. Propouštěcí formule je univerzální. Martin vezme jednu signaturu, ukáže ji směrem do prostoru před oltářem a pronese evokační formuli. Zjeví se duch vysoký asi půl metru. Vzhledem připomíná karikaturu punkera. Odpoví na několik otázek a pak řekne, že odpovědi na další otázky nezná. Máme prý zavolat jiného ducha. Martin vybere z desek signaturu dle duchových dispozic a vyvolá příslušného ducha. Ten se ukáže v podobě asi metr vysokého zápasníka sumo. Duch opět zodpoví několik otázek a navrhne, abychom vyvolali další entitu. „Zkus si to taky,“ řekne Martin a přisune ke mně desky se signaturami. Vyhledám signaturu a odříkám formuli. Objeví se asi sto padesát centimetrů vysoká entita ženské polarity. Vypadá jako docela pěkná holka a je oblečená v džínách a přiléhavém svetříku. Holka prohlásí, že aby mohla odpovídat pravdivě, musí nejdřív přísahat na bibli, která leží na magickém oltáři, a žádá, abychom ji pustili do magického kruhu. To pochopitelně odmítnu. Entita začne obcházet kolem magického kruhu a pozorně zkoumá jeho okraj, jestli někde není nějaká vada nebo trhlinka. Říkám Martinovi, že tohle se mi nějak nelíbí. Kromě toho tři duchové na dva magiky působí jako přesilovka, takže si ten congressus cum daemone snad asi odpustíme, ne? „A kdybychom zavolali ještě jednoho, tak určitě bude měřit dva metry. Raději to odpískáme a propustíme je,“ souhlasí Martin. Holka hlasitě protestuje, ale bez ohledu na to pronesu propouštěcí formuli, načež všichni duchové zmizí. „Myslíš, že kdybychom jí dovolili vstoupit do kruhu, že by sem dokázala vlézt?“ ptá se Martin. „To asi sotva,“ míním já, „ale kdybychom něčím zakryli hebrejská Boží jména na okraji kruhu, tak by mohla. Stačilo by vyndat signatury z desek, prázdné desky položit na okraj kruhu, a byli bychom v háji.“ „Ten revolver není nabitý, že?“ zeptám se. „Samozřejmě, že není, ba dokonce prý ani není funkční. Předpokládám, že naposledy se z něj střílelo někdy v době Buffalo Billa,“ dí Martin. Pak uchopí zbraň do ruky, zamíří na protější zeď a stiskne spoušť. Třeskne rána a ze zdi upadne pořádný kus omítky. Překvapeně se na sebe podíváme. Ale kurva! () (méně) (více)
Demo...nič. Otrepaná, sto krát opozeraná ducharina, ktorá by chcela kombinovať ducharský horor o strašidelnom dome s kriminálnym thrillerom, ale vo výsledku nefunguje ani v jednej rovine. Ako kriminálke jej chýba napätie a akokoľvek zaujímavý príbeh na riešenie, zmôže sa tak len na pár vypočúvaní hlavnej postavy s prevareným záverečným twistom a to neustále preskakovanie z jednej línie do druhej skôr ruší, než aby budilo dojem nejako konzistentnejšie vystavanej zápletky. Ako horor sa zase nezmôže na nič viac ako na pár otravných, lacných ľakačiek, pri ktorých ani tak nejde o to čo sa vo filme deje, ale o to, že do diania zrazu zahučí hlučná hudba, pri ktorej by poskočil aj mŕtvy. V ústrednom dome sa k tomu ešte nič zaujímavé nedeje, postavy blúdia po pár tmavých miestnostiach a vrchol postrašenia predstavuje kríž, ktorý sa na stene sám od seba obráti. Vo výsledku tak ani dobrý horor, ani slušná krimi. Nevýrazný hororík pripomínajúci mi tú nešťastnú vlnu hororov s ratingom od dvanásť rokov, resp. v USA s ratingom PG-13 (pubertálne ohavnosti typu Ouija a podobne), ktorý sú síce po technickej stránke dobre natočené, ale inak absolútne nevýrazné, stereotypné, až otravné. A Wanove meno je tu iba zbytočný marketingový ťah, čudujem sa, že sa pod to vôbec podpísal ako jeden z producentov. Toto jeho vlastne tvorbe nesiaha ani po členky. CELKOVO: 1,5* (3/10) ()
Reklama