Čapkovy kapsy

Ačkoliv i po Kapsách stále čekám na zfilmování některých svých oblíbených povídek, a upřímně doufám, že někdo vyzve na čestný souboj legendárního Pánaboha Františka Smolíka, jsem se zpracováním Čapkovy klasiky určeným "mé generaci" navýsost spokojen. Natočené povídky nejsou sice všechny stejně dobré, ale nezapomenutelné herecké výkony a příběhy jednotlivých postav tu jsou zastoupeny v míře na české poměry neobvyklé. Na Viktora Preisse v obou jeho rolích nejde zapomenout, stejně tak na samozvaného soudce Oldřicha Navrátila nebo Jaromíra Medunu jako soudce spravedlností povolaného k rozhodnutí o osudu Vladimíra Javorského. Tandem Holub-Novotný zase válcuje příběh o sňatkovém podvodníkovi, a už v dokonale odhlečeném duchu se dostáváme k neodolatelně prvorepublikově zdvořilému Arnoštu Goldflamovi nebo Václavu Neužilovi mladšímu a jeho experimentu s živým nástrojem v podobě papouška. A když vás pak ještě Martin Myšička přesvědčí, že zrcadlo je zbytečnost a se vším se lze vyrovnat a využít to, nepřekvapí vás ani Čapkem nikterak nenaznačené rozuzlení Závrati podané Tomášem Pavelkou. Ten sice tvrdí, že z lékařského hlediska výčitky svědomí neexistují, nicméně ať je to jak chce, nikdo z těch, kdo na Čapkových Kapsách pracovali, je mít nemusí. Jakkoliv jsem vychválil herecké výkony - což se týká i těch, které jsem neuvedl výslovně, včetně vedlejších rolí - a teď se pochvalně vyjádřím i ke kostýmům, nemůžu se naladit na stejnou notu se stylizacemi některých povídek. Zkrátka dokonalá není ani totalita, natož nějaký televizní sborník;) Je to sice trochu ošemetné, ale tvrdím, že těch pár slabších kousků se hravě schová za ty výše zmíněné parádní momenty, a můžu si tak dovolit dát 80%. (24.07.2012)

Protože jsem Čapkovy povídky nečetla, oceňuji seriál jako pohodlnější způsob, jak se s nimi seznámit. Ne všechny mě ale nějak zaujaly - spíš naopak: čapkovský humor převedený do televizního seriálu ne vždy funguje, a tak jsem se místy docela nudila. Je to ale "kus od kusu" - každá povídka je úplně jiná a například "Případy pana Janíka" byly - z velké části díky hereckému výkonu Arnošta Goldflama - úžasně vtipné a čapkovsky vlídné. (26.09.2011)

Přiznám se, že jsem čekal něco mnohem horšího (i když díky předlohám to snad ani nejde), ale i tak je kvalita povídek poměrně kolísavá. Některým tvůrcům se dobovou atmosféru navodit nepodařilo a skutečně to zachraňovali herci. Cyklus obsahuje povídky jak lehce nadprůměrné a slabě průměrné, tak vynikající (i když pouze dvě) - Zločin na poště s přesným Oldřichem Navrátilem a Příběh sňatkového podvodníka s vynikajícím Davidem Novotným a Radkem Holubem. (26.09.2011)

Bylo zajímavé srovnávat různorodý přístup režisérů. Ano někdy je tempo pomalejší, ale jde o třicátá léta minulého století. Vyhovovala mě brilantní čeština i herecké výkony. V ,,Případech pana Janíka”, byl pan Goldflam roztomile slušný a vyložený Čapkovský ,,hrdina“ v hodně vláčném tempu.Hodnotím Kapsy jako celek. 5* protože Čapka není nikdy dost. (07.12.2011)

Konečně pořádný a něčím originální projekt veřejnoprávní televize, myslím, že tohle se konečně alespoň vzdáleně začíná přibližovat mým představám o veřejnoprávní službě. Mladí nadějní režiséři dostali šanci prokázat svůj talent na televizních adaptacích té největší klasiky, jakou si dovedeme v kontextu české literární historie představit, dílu Karla Čapka. Jeho povídky jsou sice už tak trochu profláklé, ale to vůbec nesnižuje jejich kvality, které se nerozmělnily ani v převodu do konkrétních scénářů. Jednotlivé televizní mikropříběhy (už jejich formát je velmi originální) jsou ve výsledku sice trochu nevyrovnané, ale jejich spojením vznikne zajímavá mozaika, v níž jasně svítí jednotlivé třpytivé střípky - retrotitulky v povídce Soud pana Hlaveny, hudba a herecký výkon Oldřicha Navrátila v povídce Zločin na poště, herecký part Jana Hrušínského v Jasnovidci, atmosféra tajemna v povídce Zločin na poště, stylová variace na prvorepublikové detektivy v Příběhu sňatkového podvodníka, Ondřej Vetchý v povídce O lyrickém zloději atd. Za tento povídkový cyklus se Česká televize, ani oslovení tvůrci, věru nemusejí stydět... (11.09.2011)