Režie:
Ron HowardScénář:
Peter MorganKamera:
Anthony Dod MantleHudba:
Hans ZimmerHrají:
Chris Hemsworth, Daniel Brühl, Olivia Wilde, Alexandra Maria Lara, Pierfrancesco Favino, David Calder, Natalie Dormer, Stephen Mangan, Christian McKay (více)Obsahy(2)
Závratná rychlost, adrenalin proudící v žilách, krásné dívky a nezkrotná touha po vítězství. Závody Formule 1 jsou místem, kde jediná chyba může znamenat smrt. Na těchto okruzích spolu soupeří dva odvěcí rivalové. James Hunt je neřízená střela, neodolatelný playboy a brilantní řidič. Niki Lauda je dokonalý profesionál, vždy precizní a disciplinovaný. Film Rivalové vypráví skutečný příběh dvou pilotů, kteří jsou soky nejen na okruzích, ale také ve skutečném životě. Přestože jsou soupeři, jsou také jeden pro druhého inspirací. Přes jejich rozdílnost je v životě pojí zvláštní přátelství. Ale rivalita je žene ke stále riskantnějším výkonům. Titul mistra světa může získat jen jeden... (Bioscop)
(více)Videa (36)
Recenze (2 350)
Na Rivalech se mě líbí jak umě střídá žánry, chvíli výborně nasnímaný závody a chvíli vztahové dějství. Vyjma filmu Le Mans jsem u žádnýho filmu ze závodního prostředí neměl pcoit, že se blíží realitě, chlapi frajeři, ženský s kozama, všude prachů tři prdele a nesmyslené záběry na jakože závodění, všechno tohle spolehlivě zabíjelo reálnost většiny závodních filmů a filmy tak působily jak po ročním pobytu v pavilonu opic. Protože pro rychlý kola mám slabost, byl jsem moc zvědavej na Rivaly a musím říct, že předčily mé očekávání. Vztah mezi Jamesem a Nikim byl nejen dobře napsanej, ale i zahranej (tiskovka, partnerský vztahy, atd. ). Záběry na závodící formulky připomínaly pumpu na adrenalin a jako třešinka na dortu jsou pak filmařsky vděčně rozebrány povahy obou hlavních postav. Po herecký stránce byla odvedena rovněž kvalitka, navíc Chris je slušnou zárukou i pro holky bez lásky k rychlým kolům, že si během filmu nebudou chtít hrát pexeso. ()
Životopisný, sportovní film, který je pojat z docela jiné perspektivy. Zažité předpoklady a ty běžné věci, které byste od životopisného a/nebo sportovního filmu čekali, jsou upozaděny a to ve zdejším podání hraje jen ku prospěchu věci. Vývoj charakterů se nezaměřuje na vzestup, ale na dynamickou oscilaci kolem vrcholu - doslova na rivalitu. Co to znamená, dát něčemu maximum, co to znamená být dohnán na kraj svých možností, co můžeme nazývat zdravou konkurencí? Něco o těchto věcech vím, tak mohu říct, že tento film o vrcholovém sportu vypovídá velice pěkně, ctnostně a pravdivě. V neposlední řadě Ron Howard myslí i na formulemi nepolíbené diváky, když souboj mužů stylizuje do známého konceptu machr versus geek, přičemž výsledek inteligentně stočí tak, aby oba vyzněli jako alfa samci. 8/10 ()
Nemůžeš sakra říct, že tohle bylo kultovní F1 barbecue, když vyhrál, když se zas jednou ukázalo, že největší vítězství nezískáš v tom, co děláš, ale v tom, jak a proč žiješ (!!!) Jedno, jestli vyhrál Lauda, protože "neztratil ksicht" a nebo Hunt, protože to dokázal prožít, až na samou hranici. Rush by klidně mohli být pompézní a patetičtí, ale nejsou. Mohli by vám mazat med kolem huby s kupou slowmotions prokládaných snůškou pitomých mouder o životě a skončili by ve stejný prdeli, na který se třeba ještě dneska drbe Renny Harlin. Tady bylo už dopředu jasný, že aby tenhle film vyprávěl, musí mít skvělou kameru, cit pro příběh a Ron Howard si s tím poradil s grácií. Ukočíroval vizuál, vyvážil obě dějový linky a ještě naservíroval vkusně autentickej adrenalin. Dva charaktery a všichni ostatní jen tak do počtu, Thor vyměnil kladivo za overal, ale na kondicionér a trochu laku pro objem nezapomněl, Daniel Brühl skutečně vypadal jako Lauda a Olivia Wilde měla zase ten pohled, pro kterej bych si natlouk hubu už za první levotočivou šikanou. Ale hlavně, ani na chvilku sem neměl pocit, že prožívám nějak zásadně velkej film, že by se mě někdo snažil opít líbivě falešnou frází, že bych se nějak pral s očekáváním, přesto ve mě Rush zvítězil. Skromnej drive, kterej neleze nikomu do zadku, ale rozhodně vás z něj dokáže zvednout. V dobách, kdy formule 1 vypadaly jako litinová vana na kolečkách, kdy se dalo kroutit volantem a nebylo to jak šestisetkilový tamagotchi, měly závody syrový šmrnc, tak jako ho mají Rivalové a proto za mě [final rate: 85%]. WIN THE BEST (!!!) ()
Morgan je pán. Fešnou fasádu řvoucích motorů a jejich krotitelů v ohnivzdorných kombinézách koncipuje jako epické drama, v němž hlavní roli hrají vášnivé dialogy a smysl pro fair play. To vše v dokonalém kabátku režijních fíglů Rona Howarda, pro kterého je úkol vytvoření atmosférické obrazové kompozice stejně náročný, asi jako příprava ranní snídaně. Ty střihově kamerové orgie a strhující herectví (Daniel Brühl pokukuje po Oscarech) jsou dvě hodiny natolik suverénní, až mi v tom trochu zavání (tradiční) „howardovský kalkul“, který vás dvě hodiny baví, ale nejpozději druhého dne, podobně jako páry benzínu, vyprchá. Že po tom zůstane velmi silný a specifický odér, nepopírám. 4 a ½. ()
[imdb: 8.3/10] | me: Ron Howard natočil skutočný film, ktorý nám presvedčivo podáva situáciu okolo Hunta a Laudu. Kopíruje realitu, je rýchly a zábavný a zaroveň pútavý aj pre formula1 laika. Je to "športový" film ako sa patrí a ja nemám čo vytknúť. Prečo teda nedávam plných 5 hviezd? Pretože téma formule1 nie je mojou životnou láskou a teda film ma po dejovej stránke až tak nestrhol. Všetko ostatné však funguje ako dobre namazaný motor Ferrari. The closer you are to death, the more alive you feel. It's a wonderful way to live. It's the only way to drive. ()
Galerie (69)
Zajímavosti (80)
- Niki Lauda (Daniel Brühl) nosí hodinky značky TAG Heuer Silverstone. (dyfur)
- U Grand Prix Japonska je uvedeno špatné pořadí. Čtvrtý nebyl Regazzoni, nýbrž Jones, Švýcar dojel pátý a Laffite byl až sedmý, nikoli pátý. (Robbi)
-
V 70. letech byl ročník 1976 jedním z mála, v němž žádný pilot F1 nezahynul. Jinak bylo obětí poměrně dost: 1970 - Piers Courage (GP Holandska) a Jochen Rindt (trénink na GP Itálie); 1971 - Jo Siffert (nemistrovský závod F1 Victory Race); 1973 - Roger Williamson (GP Holandska) a François Cevert (trénink na GP USA); 1974 - Peter Revson (test před GP Jihoafrické republiky) a Helmut Koinigg (GP USA); 1975 - Mark Donohue (trénink na GP Rakouska); 1977 - Tom Pryce (GP Jihoafrické republiky); 1978 - Ronnie Peterson (GP Itálie) a 1980 - Patrick Depailler (test před GP NSR).
Na list obětí se v roce 1977 zařadili ještě Brian McGuire (závod série Shellsport), Carlos Pace (letecké neštěstí) a Mike Parkes (silniční nehoda). Zapomenout nesmíme ani na dvojici Graham Hill a Tony Brise - letoun dvojnásobného šampiona Hilla s prakticky celým jeho týmem po návratu z podzimních testů v Le Castellet se nejspíš kvůli navigačnímu omylu a námraze no stroji zřítil a nikdo z posádky nepřežil.
Smutný seznam obětí v "Zeleném pekle" (titul této trati "udělil" trojnásobný šampion Jackie Stewart), zahájil v roce 1928 československý závodník Čeněk Junek, manžel naší nejslavnější závodnice Elišky Junkové-Khásové. Prvním pilotem F1, který tu přišel o život, byl při tréninku na Grand Prix 1954 Argentinec Onofre Marimón. Dalšími oběťmi byli Brit Peter Collins (1958), Holanďan Carel Godin de Beaufort (1964 - zemřel na následky zranění) a John Taylor (1966). Život tu ztratili další jezdci F1 Georges Berger (1967) či Gerhard Mitter (1969 při závodě F2). Do Laudovy nehody tu přišlo o život 51 automobilových nebo motocyklových závodníků. (Robbi)
Reklama