MINDHUNTER: Lovci myšlenek - Série 2

Je zde furt hafo věcí, které moc nemusím (vedlejší linky s Wendy a Greggem jsou docela chabé i když nějaké zajímavé náznaky tam jsou). A i ta dějová linka se synem Tenche je trošku umělá. Nicméně to působí strašidelně, autenticky a nepříjemně. Ta dějová linka v Atlantě naprosto boží. Je to logický a přirozený vývoj - uplatnit veškeré poznatky v praxi. Groff jakožto Holden je na jiný úrovni, každá scéna s ním je zážitek. Dlouho jsem se necítil tak frustrovaný nějakou skutečností. Chválím i perfektní režii, která ve mě vyvolává nepříjemnou paranoiu. A pochvalu zaslouží i fenomenální soundtrack (ať už hudební motivy udělané pro seriál, nebo vybrané písničky), opět výborné rozhovory s těma maniakama a jak věrné to je skutečnosti i se všemi detaily. Chci třetí sérii. (12.06.2021)

Dvojka má velmi podobnou koncepci a dynamiku jako jednička. Tedy stejně tak své neduhy v podobě několika zbytečných epizod, které pouze slepují širší souvislosti celého příběhu bez nějakého většího impactu. I tak se ale jedná o setsakramentsky pečlivou procedurálku o ohromně zajímavém tématu s několika dnes snad již kultovními scénami (Manson). Závěr inklinuje k tomu, že se dočkáme další série, ale zatím to tak nevypadá. (27.02.2022)

,,DŮLEŽITÉ JE, ŽE ODTEĎ JSME NA VÝSLUNÍ. ATLANTA VŠE ZMĚNILA. UDĚLALI JSME SVOU PRÁCI. TO OSTATNÍ NEOVLIVNÍME.…“ /// Hodně dobrý! Tvůrci ví, že nejde jen o výslechy, ale zajímá nás celková práce jednotky. Podíleli se totiž na řešení skutečně zajímavých případů. Tahle série se nese ve znamení dětských vražd v Atlantě v letech 1979 – 1981. Dostaneme taky slíbenýho Charlese Mansona a navrch třeba Davida Berkowitze. Hodně prostoru dostává osobní život Billa, protože řeší nepříjemný rodinný situace. Tahle série je dokonalou filmařinou Davida Finchera, kterej si z Lovců myšlenek udělal svoje „teplý místečko“. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Čtu si knihy o terapii pro sexuální deviaci. 2.) Jak to tenkrát bylo u Palanských… 3.) Znám frajera co sbírá řidičáky. 4.) Thx za titule "K4rm4d0n". /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (17.01.2020)

„Mám pro vás Mansona.“ Po devíti hodinách strávených s druhou řadou Mindhuntera bych potřeboval dlouhou procházku, skleničku tvrdého alkoholu nebo - jako Holden Ford - pár tabletek valia. Přestože explicitního násilí vidíme snad ještě méně než v první řadě, atmosféra některých scén je díky schopnosti tvůrců probudit naši imaginaci až nesnesitelně intenzivní. Opět jde o dokonale antiklimatickou detektivku a mistrovskou lekci v režírování dlouhých klaustrofobních, minuciózně sestříhaných rozhovorů (jeden z nejlepších, s obětí útoku, nabízí hned druhá epizoda), jejichž dynamika se proměňuje na základě vědomostí a zkušeností jednotlivých mluvčích (černošský detektiv rozumí společenskému vyděděnci líp než privilegovaný Ford, Wendy Carr využívá při výslechu pachatele homofobních vražd skutečnosti, že je lesba...). Škoda určité mechaničnosti těchto dialogů, opakovaně pracujících s tím, že určitá znalost jednoho z vyslýchajících, vyplývající z jeho charakteru/osobní situace, zvrátí vývoj hovoru. ___ Vyprávění se zároveň postupně stále více koncentruje na jeden konkrétní případ (pro který ale jiné rozebírané kauzy poskytují cenný „studijní“ materiál), propojující několik klíčových motivů celého seriálu (z nichž všechny mají zároveň návaznost na zločiny Mansonova klanu, na něž taky dojde řeč) - pronikání násilí do amerických domácností (vraždění dětí/vraždící děti), rasově motivované vraždy, média vytvářející mytologii sériových vrahů a přispívající k tomu, že se jimi pak inspirují další (v tomhle směru je seriál poněkud rozporuplný - na jednu stranu nám jakoby mimoděk předhazuje fakta o BTK a naši touhu dozvědět se o něm podrobnosti záměrně neuspokojuje, současně ale věnuje skoro celou epizodu Mansonovi a Texu Watsonovi, kteří nejsou pro hlavní příběh tak důležití). ___ Vtahující je druhá řady i díky komplikovanějším vztahům mezi hrdiny, kteří mají stále větší problém oddělit své pracovní a osobní životy a vést obyčejné dialogy, během kterých se toho druhého (jako při výsleších) nesnaží přechytračit a potvrdit si tak svou intelektuální převahu. Přestože se ve druhé části seriálu častěji než ve stísněných interiérech pohybují ve volném prostranství a za bílého dne, jejich možnosti, kam v životě pokračovat, jsou naopak stále limitovanější. Pocit uvěznění se zásluhou důkladnější (psycho)analýzy ústřední trojice prohlubuje. ___ Řemeslně a vypravěčsky zatím bez debat kvalitativně nejvyzrálejší a nejvyrovnanější hraný seriál roku... i když kvůli němu zřejmě nějaký čas nebudete schopni poslouchat Petera Gabriela a nemyslet při tom na autoerotickou asfyxii. (18.08.2019)

Druhá řada mě bavila asi víc jak první. Hodně to přičítám tomu, že k Holdenovi se do popředí protlačil i Bill. Wendy jako by tu svým osobním příběhem spíš zaplňovala hluchá místa, Gregga tvůrci ignorují stejně jako novej šéf a Jim sice prostor dostal, ale víme o něm prakticky prd (ale mračit se on umí, to zase ano). V tom serálu jsou všemožné podoby zla a a neštítí se asi ničeho. Ale je skvělej... to mu nikdo neodpáře. Jednoho pak dost naštve, když se pak dočte z lednovýho článku na serialzone, že hercům končí smlouvy a Fincher má beztak něco jinýho, tak s další řadou moc nepočítejte... aspoň ne v dohledné době. Škoda! (29.06.2020)