Nejhledanější muž

Přesně takhle si představuji prototyp špionážního filmu - objektivní, více omezená, málo komunikativní narace, která od důležitých vodítek záměrně odvádí pozornost, klade je jakoby mimoděk až do dalších plánů, pracuje s náznaky, kdy divák musí domýšlet či interpretovat, není redundantní. Čili často se zaměřuje na hlavní postavu/skupinu, sdílí s ní míru vědění a pracuje výhradně s pracovní linií, nikoli osobní. Styl pak všechny tyto prvky narace jen posiluje. Pro někoho možná chladné, odtažité, nudné a nezajímavé - pro jiné (včetně mě) nesmírně opojné, napínavé a pohlcující. [==] A podobně jako je matoucí vyprávění, resp. vedení pozornosti pro diváka, tak je i zdánlivě hvězdné obsazení slibující hollywoodskou podívanou pro kinaře, kteří film v multiplexech necitlivě a hlavně úplně nesmyslně nasadili do největších sálů a ty zejí prázdnotou. Koneckonců stejně jako postava Günthera Bachmanna, která se snaží svět činit bezpečnějším, je i postava Jokera v Temném rytíři oknem do prázdnotou zející duše rozervaného umělce (P.S. Hoffman/Heath Ledger), jenž si vezme život. P.S. Hoffmanův herecký výkon je dostatečně dobrý na to, aby oslovil akademiky a ti mu udělili posmrtného Oscara. (16.09.2014)

Corbijn kreslí svoju reflexiu stavu súčasných tajných služieb pomalými a precíznymi ťahmi, štetec namáča do tmavších farieb, jednotlivé výjavy úmyselne nedokončí, ponecháva priestor na vlastnú interpretáciu. Výsledok však, nech je akokoľvek pútavý, pri pozornejšom pohľade neschová, aký je zároveň schematický a naivný... Plagát namiesto obrazu, bezmocný vzlyk namiesto výkriku. (18.02.2015)

Od začátku roku uplynulo devět měsíců, po celou dobu jsem chodil do kina s nadějí že objevím něco co mě sejme svou vnitřní silou, ale bylo to marný, bylo to marný, bylo to marný. V záplavě všech těch digitálních komiksovek, filmů plných efektů jsem už přestal doufat že letos najdu film, který bude mít duši, který má na povrchu málo, ale uvnitř mnoho, ale nemožný se stalo skutkem i letos jsem v kinech objevil vrcholně poctivou filmařinu ve všech jejích složkách. Scénář geniální, film realistickej jak prase, herecký výkony bohovský (ach Philipe, škoda každýho super talentu co nás navždy opustí ). Dialogy, práce kamery, hudba, režisérské vedení a herci zase jednou předvedli, že divák se dá uspokojit bez haldy digitálních efektů. Po celý dvě hodiny patřily mé myšlenky i emoce jenom filmu a i když už film skončil, tak moje myšlenky i emoce pořád zůstávali na návštvě u Nejhledanějšího muže, takovou sílu v sobě ten film má. (09.09.2014)

Serióziní špionážní talky thriller z evropského prostředí, který je vystavěný na nekompromisních hereckých výkonech a pesimistické drama zápletce-pointě. Akce zde moc nenajdete, takže kdo nevydrží dvě hodiny sledovat dialogy, ať se od tohoto drží dál. Jako poznámku bych doplnil, že začínám být averzní na Willema Dafoea, je to už několikátý film, ve kterým mě ten jeho špiclovský xicht nasral. Jinak fajn zábava na aktuální téma dneška - terorismums. 75% (29.10.2014)

Hrdina přesně vystihuje starosvětsky neefektní, gabinovský typ špiona, jenž je módně řečeno „sexy“, i když třeba jenom břichatě funí. Navíc dokonale zapadá do konceptu žánrové čistoty bez levných škatulek dobra a zla, jaký umí John le Carré napsat. Studená nálada města, běženec jako lehce zdivočelý Ježíš, styl nedořečených replik, který drží zvědavost i bez krve, honiček a přestřelek. Tak vypadá dar filmařské vytříbenosti pro zmlsané labužníky špionážních případů. Režisér Anton Corbijn se až příliš opájí prostředím, výjevy bez Hoffmana volají po rychlejším tempu, ale sotva se vrátí na scénu, uhraje i zamlklé pauzy, otázky po smyslu práce, mikroskopický humor. A finále, kde má velké hořké sólo. (01.05.2020)