Nejhledanější muž

Ano, velmi civilní. Představte si knihu pojednávající o tom, jak se nějaká bába, říkejme ji třeba paní Marie, rozhodne vydat do sámošky pro rohlíky. Ono koupit rohlíky není rozhodně žádná prdel a může to být velice ošidné. Marie navíc od báby ze sousedního pokoje ví, že se poslední dobou kolem obchodu potuluje podivné individuum, které celý starobinec podezřívá, že tam šmíruje ladné křivky vyžilých samic prohýbajících se pod tíhou nákupů, přičemž pulíruje Grünwalda. No nic, nezbývá, než se důkladně a dlouze poradit napříč celým slzavým údolím, co dělat. Ač paní Marii všichni od tolik dobrodružné cesty odrazují, ta neodolá, protože ocas viděla naposledy v dobách, kdy začaly uhelnatět plavuně, a rozhodne se milého úchyla omrknout. Pomalu a dlouze se tedy se svými francouzskými holemi šourá až k Penismárketu, kde ke svému nemalému zklamání zjistí, že se jedná jen o jakéhosi obyčejného, zevlujícího, pydlookého váguse, jehož oči divně čumí na všechny světové strany, a ta fáma o leštění vznikla jen proto, že si na koulích pravidelně drbe své pohlavní symbionty. Rozjetá důchodkyně chce však za každou cenu dostat svého úchyla, a tak pečlivě a dlouze zapřemýšlí. V posledním Blesku psali, že nedaleko údajně žije skutečný gerontofilní deviant jménem Abdullah Vražmi ibn Hotam, který prý míval pletky i s několika ukrutně starými tenoristy z operního uskupení Al Šmajdá. Marie tedy neváhá, spřáhne se s domnělým perverzákem, pořádně a dlouze vše rozeberou, načež vymyslí nesmírně chytrou léčku, jak Abdullaha vylákat z jeho doupěte neřesti. Léčku natolik fikanou, že prostě přijdou, zazvoní a počkají, až nemrava vyleze ven. Past po sáhodlouhých přípravách perfektně sklapne, avšak jakmile se objekt Mariiny touhy objeví, vrhnou se na něj ostatní báby, které Marii celou dobu zvědavě sledovaly a prostě ji ho šlohnou. V tu chvíli konečně začíná brutální akce. Marie velmi nasraně zařve „kurva“ a celý strhující příběh končí. No, řekněte sami, chtěli byste něco takového vidět zfilmované? Já teda ani omylem. Je opravdu škoda, že jedna z posledních dávek Hoffmanových kapek, budiž mu země napuštěna pseudoefedrinem, byla vyplýtvána na další Lekarého užvaněnou, unylou sračku. A tak jediné pozitivum jsou zde opravdu vynikající herecké výrony. I když i to je rozporuplné. Ačkoliv byl Philda herec pár ekselánc, shledával jsem ho vždy natolik vizuálně odporným a odpudivým, že sledovat jej při práci bylo asi jako hledět na akutně zhnisaný absces, úžasně hrající všemi žlutohnědozelenými barvami. (15.11.2014)

Sedíc se svým týmem na staré ošuntělé rybářské pramici má agent Bachmann políčeno na bezvýznamnou mřenku. Tiší blázni dlouze sedí a trpělivě čekají. Pomocí téhle mřenky je totiž možné chytit barakudu, která pak může nalákat žraloka. Vidíte však ten přímo na ně se řítící rybářský škuner, kterému do plachet vane vítr politických zájmů a lidského strachu? V nahozených sítích už za sebou vleče stovky mřenek i tucty barakud a v ekosystému moře tím dělá černé díry, u nichž čert ví, co je zase vyplní. I když tyhle vody patří všem, myslíte si, že před tou vetchou pramicí jen tak změní kurz..? Fotograf Corbijn udělal špionážní snímek se clonou „Enjoy the Silence“. Stejně jako ten s názvem Američan je strohý, nekonvenční, žádající empatii ze strany pozorovatele a katarzi nastartuje podobně jako Michael Clayton v interiéru automobilu. Ač by jako agent udělal pro bezpečnost světa víc, kdyby přestal kouřit všem okolo pod nosem, podal P.S.Hoffman soustředěný výkon na hranici hereckých možností. Škoda jej, to jeho nikotinem zežloutlé obočí mi bude chybět.. (27.05.2016)

Musím povedať, že tento film ma celkom prekvapil. V niečom pozitívne, v niečom zase trošku negatívne. Je pravda, že príbeh je občas trošku nudný a chýba tomu trošku dych, ale má to strhujúci záver, ktorý skutočne zaútočí na tie správne miesta. Plus, a verím, že tu budú so mnou mnohí súhlasiť - "Vďaka za Phillipa Seymoura Hoffmana v tomto filme" . Je jednoznačne najlepším hercom a zvláda svoju postavu skvele. Presne ten typ role, kde si ho človek predstaví. Má adekvátne množstvo sympatií a antisympatií, ktoré potrebuje. A je veľká škoda, že už nie je medzi nami. Ale okrem toho mám pocit, že ostatní sú okey, vizuálne je to okey, atmosféra je okey a aj postavy sú celkom okey. Neviem čo viac by som dodal. S výnimkou Gunthera je všetko v tomto filme podľa mňa okey. Rozhodnite sa sami. Hodnotenie: B- (10.01.2017)

Evropská metropole mostů, velká zoologická zahrada, obrovský přístav, nejstarší německé letiště, čtvrť červených luceren Sankt Pauli. Hamburk je kromě toho také městem otevřeným imigrantům, nelítostných intrik, podlých špionů se svými jasně nalajnovanými zájmy a nevyzpytatelných teroristů. Vyprávění to pro diváky není zrovna vstřícné. Zádumčivé pohledy zúčastněných poodkrývají činnost různých tajných služeb, které přináší poměrně nekoordinovanou činnost. Někoho může otrávit nečitelnost postav, jiného potěšit poslední role chameleona Philipa Seymoura Hoffmana, který působí umaštěně, otekle, nasraně, nezdravě, a to nejen proto, že mu chutná whisky a cigareta na každém kroku. Loučení ve velkém stylu. I když o něj nikdo z divácké obce takhle brzy nestál. Lecčemu pomáhá Corbijnova osobitá režie, která se nikomu nepodbízí, ignoruje oslí můstky, je minimalistická, je nedořečená. Kouká z ní záměr vymezit se vůči Hollywoodu a všem špionážním kouskům posledních let. Snímek vychází ze stejnojmenného románu britského spisovatele Johna le Carrého, který pracoval v tajných službách, s čímž praštil a začal se věnovat psaní, nicméně systému, kde není dobré hledat si přátele, pochopitelně rozumí. Když na to tvůrci příště půjdou přívětivěji, budu kapánek radši. (06.11.2014)

Pochopitelně byl pro mě velkým tahounem pro zhlédnutí Nejhledanějšího muže Philip Seymour Hoffman a podle očekávání jsem byla maximálně spokojená. Ne, že bych byla v politice zběhlá a vysloveně by mě bavilo sledovat světový průběh a kam to všechno spěje, protože si myslím, že je na to jen jediná odpověď. Nicméně vím, že existuje spoustu složek a výzvědných služeb, kde se některé jejich praktiky promítly i v tomto případě. Otázka, která tam ne jednou zazněla, jestli dělají tento svět skutečně bezpečnějším, nebyla až tak bezpředmětná, ba právě naopak. Bylo to sólo a v tomto případě poslední sólo Philipa, který se toho ujal tak, že jsem chvílemi přestávala dýchat a ta pomalost, o které se tady už někdo zmiňuje, měla také svůj význam a místo. Například jak sedí Philip ve věznici zcela nehybně s cigaretou v ústech a přemýšlí o dalším postupu při výslechu, tak to byl přesně ten moment, kdy jsem znehybněla s ním a stupňovalo to mou zvědavost téměř k nepříčetnosti (mírně přeháním:D). O tom, jak byl po kamerové stránce tento film přímo vymazlený asi není třeba vůbec diskutovat. A o famózním závěru, kde ani sám Philip nemohl předvídat, že bude mít jednou dvojí význam, byl vysloveně unikátní. Záběr jak jede v autě a kolem něj je všechno jakoby v mlze, pak najednou zastaví, vystoupí a zmízí......... zůstává jen část volantu a prázdné auto. Díky za takový konec, nemám více slov. (09.11.2014)