Vrásky z lásky

Jistě ne náhodou připomíná, a možná i záměrně v lecčems volně navazuje, nový Strachův film na Michálkovo úspěšné Babí léto s Vlastimilem Brodským a v některých momentech také na svěrákovské Vratné lahve; zároveň ale vytváří hmatatelný kontrast s filmy typu Pamětnice a tomu podobných, kterým chybí hloubka a smysluplný scénář. Překvapující vyzrálost mladého Marka Epsteina poskytuje v současném všeobecném úhoru této jistě ne lehké profese alespoň doutnající naději, podobně jako tomu nasvědčuje dnes již ucelená Strachova režie, byť není na poli domácí kinematografie nijak zvlášť frekventovanou osobností (od posledního celovečerního filmu jej dělí více jak sedm let). VRÁSKY jsou více než cokoli jiného melancholickou procházkou po životě dvou na první pohled nesourodých jedinců, které osud kdysi souhrou náhod na malou chvíli spojil, aby je v závěru jejich životů opět sezdal, ale činí tak formou ne právě obvyklou. Vítězící hodnotou se tu zdá být perlivý ironický humor, prostoupený především v hereckých výkonech Bohdalové i Brzobohatého. Fantastické a bezproblémové znovunavázání spolupráce po neuvěřitelných čtyřiceti letech se odehrává bez zbytečných senzací: od prvního okamžiku vzniká vyrovnaná, na stejnou strunu naladěná dvojice, jakoby mimochodem navazující tam, kde kdysi přestala, díky čemuž divák nemá téměř příležitost si uvědomit onu časovou propast mezi jejich uměleckými i osobními životy. Vedlejší role celek ničím nenarušují a vytvářejí zajímavě odstíněný kolorit (s mondénní výstředností titulní hrdinky bojující ředitelka pečovatelského ústavu vynikající Taťjany Medvecké, civilní portréty moderních rodičů Trojana a Vlasákové nebo účast věčné souputnice Bohdalové Jiřiny Jiráskové v mile osobité epizodce jedné z obyvatelek ústavu). Závěrem zbývá obligátní zjištění a zamyšlení nad tím, proč podobných filmů pro dožívající generaci našich předních umělců nevzniká více. Více důstojných a více opravdových. (21.04.2012)

Tak nejdřív, co se mi líbilo. Kamera, lokace, každé místo celé road movie, uvěřitelné herecké výkony (trošku s výjimkou Trojana), pocta oběma (vlastně třem) velkým českým hercům, a pak samozřejmě ty vtípky a občas vtipný dialog nebo hláška („Nevypadá to tak špatně.“ - „Chtěla bych mít vaše oči.“). Celkově mi to ale přišlo příliš televizní (to už bych raději v kinech viděl Operace Silver A nebo ty věci natočené podle Vašíčka), a navíc příliš dlouhé na tak prostinký příběh. Celou dobu jsem čekal, díky těm náznakům, jež má postava Brzobohatého (ve vlaku před srážkou, v hotelu, než usnou) na nějaké zajímavější odhalení na pozadí celého toho příběhu - např. že postava Bohdalové je vlastně maminkou postavy hranou Trojanem, velmi by mi to sem zapadalo a celému příběhu by to dalo daleko zajímavější a překvapivější rámec. Ale takhle to skončilo tak nějak nijak. Ano, ponížení na konkurzu (podle mne to měl být konkurz na reklamu, bylo by to údernější) je dokonale natočenou scénou, z níž kape ta beznaděj herců po sedmdesátce. Ale nic za tím vším dalšího není, a to mne tak trochu zklamalo. Chybí mi tam silnější druhý plán příběhu. Samotná road movie se mi líbila velmi, ale vedení příběhu je po skončení fakt nedotažené, nevyužité a nevytěžené. Sorry, Jirko. :-) Poznámka pro mne: A tím mám novoroční předsevzetí ze Silvestra 2012 splněno. (01.01.2014)

Poctivej, na nic si nehrající snímek, který by ovšem bez Jiřího Stracha nebyl tím čím je. Každá scéna má něco do sebe a ve filmu pro mě nebylo jediné hluché místo. V poslední době mi přijdou všechny české filmy jak přes kopírák, tenhle byl jiný... Film údajně propadl, nevyrovnává se kvalitám Babího léta atd. V kině film působil velice příjemně a v televizi se na něj taky rád podívám. Podle mě film časem zraje a své nové diváky si vždycky najde a bude jich přibývat. Herecké obsazení a výkony jsou bez debat. Jako kdyby u toho dnes už posledního společného setkání J. Bohdalové a R. Brzobohatého před kamerou nikdo nechtěl chybět. Stále to tam je, stále ta chemie mezi nimi funguje. Jiřina se předvedla opět jako živel, ale zase se jí podařilo vložit do své role něco nového - v 80 letech neuvěřitelné a R. Brzobohatý měl sice usedlejší roli, ale k dokonalosti ji dovádí svou celkovou vyrovnaností a upřímným výrazem. Všechna čest těmto dvou jedninečným hercům, kteří mají dle mého, nominaci na Českého lva jistou. A nesmím zapomenout na závěrečné titulky, kde zazpívala Szidi Tobias tak podmanivou písničku "A staré rány nebolí", že nešlo odejít z kina dřív než nezazněl její poslední tón... (25.09.2012)

Hudba: Jan Jirásek; Jediné, co mi na filmu vadilo je jeho přihlouplý název "VRÁSKY Z LÁSKY", který mi evokuje spíše poslední počiny paní Poledňákové typu "Líbáš jako Bůh", které oplývájí podbízivostí, špatným humorem a trapnou exhibicí. Film Jiřího Stracha se naopak žánrově blíží skvělému Babímu létu a 37-letému scénáristovi Marku Epsteinovi se po televizním BrainStormu podařilo napsat další velice povedený scénář ze světa seniorů. Původně jsem měl obavu i z obsazení vedlejších rolí - "ha, zase ty známé a okoukané tváře", mile jsem byl však překvapen, že se rolí zhostili civilně, žádné nadbytečné exhibice a jejich ztvrárnění bylo přínosné célému příběhu. Přes původní obavy, že to bude zase českotelevizní snímek, mylně puštěný do kina mohu s čistým svědomím říct, že film se tvůrcům povedl a kinové prostory unese s hrdostí. (13.04.2012)

Bylo vskutku příjemné a milé sledovat shledání Jiřiny Bohdalové a Radoslava Brzobohatého na obrazovce, jelikož je přece jenom v minulosti spojoval jak profesní tak i osobní život, který nebyl úplně růžový. Osobně jsem s nimi viděl jen Ucho, což je film úplně z jiné kategorie, nicméně i ve Vráskách z lásky je cítit ta chemie mezi hlavními aktéry. Film obsahuje nejeden humorný moment, moudrou a vtipnou hlášku či krapet peprnější slovo (zejména od Bohdalové) a celkově se na něj opravdu moc pěkně dívalo. Zkrátka snímek, kterému mohou mnozí vytknout jeho jednoduchost a jistou šablonovitost, avšak na mě zapůsobil nadprůměrným dojmem zejména skrze civilní herecké výkony a svou přímočarost. (12.10.2016)