Den nezávislosti: Nový útok

Jako velkorozpočtové scífko s výrazně sebeparodickými prvky vcelku dobré. Ovšem jen jako velkorozpočtové scífko s výrazně sebeparodickými prvky. Udělat k tomu hačačá nebo hajají, pustit na plazmě větší, než velké, aby vynikly všechny ty pičitčové triky a Goldblumovy tiky, odšpuntovat ludmilu a sežvejknout nějaké pryngls. To ano. Vše však s mozkovnou vyhozenou na neutrál. Protože jak by u toho jeden začal přemýšlet, tak by se dosti podivil. (31.08.2016)

Emmerich remakuje sám sebe a stíhá přitom vykrádat asi deset dalších filmů, sypat cheesy hlášky, patetické projevy, a obrovskou monumentální akci, která jen tak mimochodem strká do kapsy všechny destrukční orgie z libovolného akčňáku posledních tří let (zásadní devíza!); prostě devadesátky jedna báseň. Ale! Kristova noho, fakt musela být první půlhodina s představováním nových postav tak zdlouhavá? A to jakože bezcitné zacházení s hrdiny z minula jakbysmet? V době, kdy studia povolují 140 minut kdečemu, jsou Emmerichovi dvě hodiny až příliš těsné a ukazuje se jeho slabina a tou je absence finesy ve zkratkách. Ale ta monumentální epika to ve finále vyhraje. Sice natěsno a dost jalově, ale Emmerichovi jsem už odpustil horší věci. PS: A když si na to chci o dva dny později vzpomenout, vylovím z paměti pouze high-five planety a nové meziplanetární lodě. (23.06.2016)

Nostalgie jako prase. Při každé druhé scéně jsem musela vzpomínat, jak jsem před dvaceti lety seděla v kině a užívala si každou minutu (a pak ještě mnohokrát opakovaně). Jednička je moje guilty pleasure srdcovka, na kterou pokračování sice nemá a v podstatě jen recykluje už viděné, ale co naplat. Když to miluješ, není co řešit. A navíc mě neskutečně potěšila účast mého oblíbence Williama Fichtnera, který to konečně dotáhl až na generála (a ještě dál). (24.06.2016)

Anděl zkázy Rolie se po dvou dekádách vrátil tam, kde mu nejvíc kvetla pšenka. Všechno je nyní rozměrnější, bombastičtější, digitálnější, ale bohužel bez jakéhokoliv náboje. Návrat starých známých tváří nepomáhá, jednou za půl hodiny se vypotí nějaký joke, nová generace pilotů zoufale nudí a zasazení do období, kdy lidstvo (byť logicky) vládne mimozemskými technologiemi, zcela zadusilo tu původní atmosféru reálného ohrožení při rozprskávajících se Manhattanech a Bílých domech. Jinými slovy, před dvaceti lety to byla roztomilá pitomost, teď je to už jen pitomost. Přesto všechno si Emmericha cením, že se už léta drží nastolené linie (naivita, patos, idealismus, patriotismus) a ač jeho snímky působí degenerativně, mám je svým zvráceným způsobem rád. Rolande, i kdyby si natočil Den díkuvzdání o útoku obřích krocanů z Proxima Centauri, budu tam. Mám Tě rád, klaune.. (25.07.2017)

Čekal jsem větší škvár, nakonec to nebyl ve srovnání s jedničkou IMHO skoro žádný pokles úrovně (slovo "kvality" bych u tohoto typu filmů moc nepoužíval). Willa Smithe jednoduchým trikem odstranili, ale aby snad někdo netesknil, jeho místo zaujal jiný sympaťák, brácha od Thora (a ne, Loki to nebyl), takže děvčata ochuzena nebyla. Triků hromada, ufounů taky, no a jak to všechno dopadlo? Hádejte, a nemusíte ani třikrát. (16.03.2021)