Den nezávislosti: Nový útok

U minulého Dne nezávislosti (toho z roku 1996) jsem psal, že je to klasický cinemák ke krabici popcornu a kýblu coly. Tenhle jeho mladší brácha je na vlas stejný případ. Jenže po chvilce zjistíte, že to máslo na popcornu je krapet žluklé a z té coly již vyprchaly všechny bublinky... Ta chuť tam jakž takž najdete, ale není to vůbec dobré. Dvojka prakticky zcela recykluje jedničku, podařilo se dokonce po dvaceti letech sehnat i pár původních herců doposud žijících. Emzáci zase letí vytěžit Zemi a tak je třeba se jim opět celosvětově postavit na odpor. Všímám si jak moc se amerických filmech objevuje Čína... Marťan, předchozí Den nezávislosti a teď je tu opět sličná pilotka (a to vlastně ani nemluvím o našem Kosmu! :-). Jo Zeman by měl radost, bratrství s rudou Čínou prostě jede. Staré piloty nahradily mladě kočičky a mladí býčkové, vše je samozřejmě řádně rasově vyváženo. Emzácká loď vstoupila do naší atmosféry a tak nic nebrání zahájit vituální orgie ať mrakodrapy a auta v ulicích létají jak emzácké stíhačky! Jenže. Vizuál je sice poplatný dnešním možnostem, ale o to více nebaví. Není tu nic co bychom neviděli v dalších X filmech od Transformerů počínaje po všechny ty katastrofické filmy konče. Je to prostě nuda. Navíc místy dokonce trapná nuda.Hlášky jsou klišé na klišé a když je někdo v nouzi můžete si být jisti, že se po nutné chvilce (při které může být napjaté snad jen sedmileté děcko) náhle s hláškou objeví nějaký zachránce... Nebaví už ani Goldblumovi vyvalené udivené oči pokaždé když kouká na oblohu... Prostě to nebavilo a nejen to. Bylo to blbé. Jestli emzáci přiletí ještě jednou, nebo dokonce my k nim, nevím jestli budu mít chuť ještě ty chrabré pozešťany sledovat. Dávám za dvě bílé kuličky a neskrývám zklamání. * * (30.12.2016)

Vymejvárna nejtěžšího kalibru. Blockbuster bez mozku ale zato s obrovským srdcem, které bohužel nestíhá přepumpovávat všechnu tu hloupě přepálenou sci-fi smršť... a tak se v ní jindy hravý Emmerich jen nešťastně utápí. A to nejen v hektolitrech neředěného patosu. Na jednu super akční trikovou atrakci připadá v Novém útoku čtvrt hodiny hloupých scén, trapných gagů a úsměvných klišé hlášek. Takových, při nichž praskají ušní bubínky a oči vylézají v neuvěření z důlků. Jakkoli jsou akční sekvence zábavné a perfektně vymazlené, tak jsou naopak postavy a veškeré dialogy mezi nimi čirou nudou a jakoby ryze do počtu aka intermezza mezi spektakulární destrukcí. A to je v kostce celý film. Budu si z toho víceméně pamatovat jenom bomba úvodní titulky (při kterejch sem se v IMAXu skoro poblil závratí) a mrzí mě, že už to v životě nechci znovu vidět. (21.06.2016)

Jako velkorozpočtové scífko s výrazně sebeparodickými prvky vcelku dobré. Ovšem jen jako velkorozpočtové scífko s výrazně sebeparodickými prvky. Udělat k tomu hačačá nebo hajají, pustit na plazmě větší, než velké, aby vynikly všechny ty pičitčové triky a Goldblumovy tiky, odšpuntovat ludmilu a sežvejknout nějaké pryngls. To ano. Vše však s mozkovnou vyhozenou na neutrál. Protože jak by u toho jeden začal přemýšlet, tak by se dosti podivil. (31.08.2016)

Toto ešte niekoho baví, dnes, v dobe Interstellarov, Gravitácií a Marťanov? Oproti dvadsať rokov starému (!) originálu žiadny trendový posun, iba je v tom všetko zniekoľkonásobené - počet postáv, stíhačiek, veľkosť vesmírnych korábov, počet prezidentov a ich preslovov, podfarbených patriotickou hudbou. Trikovo vymazlená a hlučná akcia síce nastúpi rýchlo, trvá 100 minút a je zahustenejšia než v jednotke, ale VŠETKO v nej je odniekiaľ "požičné” a v celom filme niet JEDINÉHO inovatívneho prvku. Osobne som najviac trpel pri postavách, dialógoch a neskrývanej stupidite, ktorá v deväťdesiatych rokoch možno pôsobila vtipne a cool, ale dnes?! Najsvetlejším okamihom tohto filmu pre mňa bola záverečná predtitulková zatmievačka a nástup známeho Arnoldovho hudobného motívu. (27.06.2016)

Celý druhý Den nezávislosti na mě působil trošku odflákle. První hodina je vyloženě nudná a navíc extrémně uspěchaná, takže se v ní stane spousta věcí a představí hromada nových postav, ale ty věci nejsou moc důležité nebo efektně provedené a ti hrdinové vás budou zajímat míň než krajské volby v Namibii. Je fajn po letech vidět v akci Pullmana nebo Goldbluma, že by však jejich přítomnost dělala z druhého Dne nezávislosti lepší film, se říct nedá. Pokud si tvůrci mysleli, že tleskat nadšením z toho, že po letech vidíme hrdinného prezidenta a sympatického nerda, který zachránil svět, tak se přepočítali. Den nezávislosti fakt není o postavách, takže nemá moc smysl hodinu se kolem nich točit. Je to nuda. V druhé části sice nastoupí akce, ale upřímně Emmerich už dovedl natočit zajímavější věci a tahání čínského velkoměsta, které pak padá na Londýn, už v blockbusterovském vesmíru koule netrhá. Tohle i vzdušné bitvy a finále na zemi jsou fajn, ale nic z toho není natolik zajímavé, aby to pomohlo z filmu dostat se ze škatulky „celkem OK letní sci-fi výplach“. Na rozdíl od prvního dílu tady zoufale chybí nadhled, fungující patos a především ti jednorozměrní, ale stále sympatičtí hrdinové, kterým byste drželi palce. Tady buď kecají anonymní postavy, nebo se to celkem efektně avšak nijak extrovně řeže. V kině to neublíží, ale marně hledám důvod jít na to podruhé. (15.05.2017)