Captain America: Návrat prvního Avengera

Podobně jako byly Tři dny Kondora nebo Pohled společnosti Parallax reakcí na Watergate, lze druhého Kapitána Ameriku sledovat jako hollywoodskou interpretaci dění okolo WikiLeaks a NSA. Steve Rogers má s hrdiny filmů od Pollacka a Pakuly společné, že neví, co se kolem něj děje a komu může věřit, díky čemu mohou tvůrci dále rozvíjet „a fish out of water“ motiv, aniž by kopírovali Avengers (kde byla hlavním zdrojem Rogersovy zmatenosti nová doba). Kromě dovnitř nasměrované deziluze sedmdesátkových thrillerů, připomínaných ikonografií Washingtonu, obsazením Redforda nebo hudbou, v sobě ale nová marvelovka nese i kus studenoválečného konzervatismu filmů prosazujících namísto analýzy dat přímou fyzickou akci jako Rambo (zejména druhý a třetí díl) nebo Rocky (kterého připomíná minimálně nasnímání úvodního běhu). Opět, stejně jako v záměrně staromódní jedničce, tak na sebe tradicionalistický protagonista váže odkazy k filmům s odlišným hodnotovým podložím, než na jakém stojí dnešní společnost. Jen už ty hodnoty nejsou tak jednoznačné. Jednoznačná je teprve poslední třetina filmu. Znovunastolení klidu nemá s ohledem na hrdinovo uplatňování přímočaré vojenské logiky charakter diplomatického vyjednávání, ale masivní akce, která je tím méně přehledná, čím víc jdou postavy do sebe (syrové uliční přestřelky ve stylu Nelítostného souboje tak střídají souboje, v nichž je akce vytvářena výhradně střihem, hudbou a zvukem, nikoli samotným pohybem). Špionážní hrátky s paranoidním nádechem se po odhalení původce „nákazy“ - za uplatnění obdobně černobílého rámování, jaké dnes ruská média využívají k obhájení vpádu na Krym - mohou jevit jako přetvářka filmu, který navenek vyjadřuje znepokojení zcyničtělým systém, ale ve skutečnosti jeho ideologii obhajuje. Toto čtení je ale alespoň částečně zpochybněno závěrečným zavrhnutím některých starých struktur. Na stylistické rovině mne hladký (pravda, možná až příliš hladký) přechod od svižného politického thrilleru ke konzervativnímu superhrdinskému dobrodružství bavil a beru ho jako důkaz snahy nespoléhat jen na zaručenou teenagerskou cílovku a oslovovat také nové diváky. Nápaditěji než jiné komiksové adaptace film oslovuje také divačky. Identita ani jedné ze tří ženských postav není odvozená od postavy mužské (třebaže se k jedné romantické podzápletce schyluje, na její rozvíjení není čas), nedochází k sexualizaci ženského těla a všechny hrdinky jsou srovnatelně samostatné a odvážné jako hrdinové. V souhrnu si nemyslím, že by Zimní voják (který by ve filmu mimochodem ani nemusel být a na zápletce by se to moc neprojevilo) byl až takovou sázkou na jistotu, jakou by se mohl jevit a jakou by si mohl dovolit být. Doplněná a revidovaná verze komentáře zde. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Bluntman, kiddo, mcb, ScarPoul, Fancipal (02.04.2014)

Kapitánova druhá štace vymaže posměšný úšklebek z tváře většiny pochybovačů. Hutná techno-thrillerová atmosféra nastartuje úvod neuvěřitelným způsobem. Co úvod. První hodina a půl je dokonalá, korunovaná potyčkou na dálnici, která bere dech ve stylu Nelítostného souboje. Závěr pak zamíří do povědomých vod Marvelu a v nařachaném finále lehce shodí tu snahu jít na to trochu jinak. Nijak výrazně to ale nevadí. Evans se pro roli Steva Rogerse narodil, ale Zimní voják v budoucnu doufám dostane vlastní film, nebo se tím popasujou komiksově (kdo četl, ví co myslím ;-) protože to... myslím tím mojo prostě v sobě má. Redford malinko zklamal, tím že nebyl za koho jsem ho považoval, i závěrečnou konfrontací. Bratři Russoovi neskutečným způsobem válí a možná je to i díky Opalochově dynamické kameře, ale akce je pastva pro oči. Příběhové odklony od komiksu jsou zajímavé, nabízí mnohé interpretace věcí příštích. Náhled do Age of Ultron taky navnadil a naznačil tu zmiňovanou temnou atmosféru. Perte to do mě, chci víc. (06.04.2014)

Film dvou rozdílných polovin. V té první se Marvel vydává ze své obvyklé nic proti ničemu barevné sázky na rodinnou jistotu do jím doposud neprobádaných vod vážněji pojatých komiksáren à la ty ze stáje DC. A světe div se, jde to Kapitánovi až nečekaně k duhu; již jen ta osobní fyzická devadesátková akce je přesně tím, co marvelovky potřebovali jako sůl. Vše však bere za své od bunkru v New Jersey, kdy se to rázem mění v promenádu jedné natuplé deus ex machiny za druhou. Což by nutně nemuselo až tak vadit ve standardní omalovánkové "ha ha ha" marvelovce, ale tady to působí vyloženě nepatřičně. Když se k tomu přidá neúměrná a neopodstatněná délka, nevyužitý potenciál některých postav a s ohledem na veškerou předchozí kontaktní akci stylem naprosto nesednoucí tuctové CGI střihfestové finále tak... Tak je z toho sice dobrá marvelovka (a jedna z dosud třech vůbec nejlepších), ale nic víc. A to ta sympatická první polovina slibovala právě "to víc" ve stylu, na který od Marvelu čekám již od prvního Iron Mana. (02.04.2014)

Keptn Homoklika riternuje! A je lepší, odvážnější, snesitelnější, než dříve. Na to, že jde o überdementní komixádu, se docela zadařilo danou skutečnost maskovat, jak jen bylo v silách tvůrčího uskupení. Popravdě - vše prosvětluje přítomnost mé milované Šerbatské. Jen jí mělo být vidět více. Z ní mělo být vidět více! (16.01.2015)

Prostředí i doba se mění, žánrově se zapomíná na jakýkoli idealismus, z počtu překvapivých zvratů přechází oči - a přesto je to zase na jedničku. V hlavní roli totiž zůstává oddaný srdcař, kterému nelze nefandit a kdybych měl do nějaké války naskočit, ať je to ta, kde mi po boku bude stát tenhle chlapík. Dokáže totiž vyjasnit stíny minulosti, prosvětlit houstnoucí budoucnost a ve spolupráci s úžasnou Black Widow a sympaťákem Falconem hláškovat v jednom kuse na pozadí dokonalé akce. Mnozí asi najdou v tomhle komiksovém světě spoustu chyb, ale já se mezi ně nezařadím. Šestá pětihvězdná Marvelovka v řadě totiž není náhoda. (28.04.2014)