Ejzenštejn v Guanajuatu

Greenaway už leď točí takřka jen pro přeprodejce umění: kurátory, dramaturgy, historiky... Všechny ty, kteří nejlíp vědí, "jak by mělo současné umění vypadat." Odpovídá tomu forma i bezvýrazné obsahy. Sympatické je, že se usilovně snaží překročit vlastní stín. Film má skvělý střih a je to i o něco menší plast než poslední režisérovy opusy. Kašírka a podivná umělost z něj ale čouhá i tak. A k tomu zní the best of Prokofjev: když člověk jen trochu vidí pod povrch toho lesklého designu (čti: má o něco větší povědomí o Prokofjevovi než rejža), nepůsobí to najednou o moc hlouběji, než nějaký prostřední hraný dokument - hladký nablýskaný povrch, mistrovská technologie, konec. A: na západě by neměli točit o Rusech, dopadá to vždycky trochu jako Doktor Živago: přefinancované akademické nic. Greenaway je navíc léta otravně didaktický: všechna ta jména a kontexty jsou jak ze špatně vedené hodiny dějin umění ("a toho znáte? a toho taky? a víte co udělal tenhle s tímhle? ...a to bylo, když tenhle potkal tohodle" - historky z "natáčení" se vrství, aniž by vypovídaly víc, než že autor zná hodně jmen) - odkazy, neautenticita, zprostředkovanost, které opravdové umělecké Dílo snadno zahrnuje a překračuje - a to i při přiznaných citacích a polystylovosti. Tohle mi pohřbilo i živelnost hlavního herce. (12.04.2019)

Mám Greenawayovy filmy rád a většina se mi jich od něj líbila, ale jeho zatím poslední film mě neoslovil skoro vůbec. Filmařsky to bylo opět povedené a zajímavě experimentální, ale jinak jsem se nudil, nějaký příběh tam skoro ani nebyl a jediné, co se mi na tom filmu ještě líbilo, tak ta závěrečná scéna ve které tak nějak byl cítit ten Ejzenštejnův stesk po opuštění místa, ve kterém vlastně poznal sám sebe a které si svým způsobem zamiloval. Tenhle pocit znám, vždycky když jedu z jednoho svého milovaného města zpět domů do Prahy, tak se taky div nerozbrečím. Jinak mě to ale hodně nudilo a ani mi to nepřišlo tak vypiplané, jako jiné filmy Petera Greenawaye, takže ani na ty 3* to nevidím. 2* (20.08.2019)

Greenaway - majster silných obrazov, formálny experimentátor, scenáristický nedouk. V jeho filmografii som neustále konfrontovaný s opulentnými, výtvarne ohromujúcimi zábermi, inovatívnymi riešeniami scény i obrazu a zároveň s veľmi priemernými, jednoduchými scenármi. Plnými papagájovo opakovaných scén, na hranici diváckej trpezlivosti. Tak aj Ejzenštejn. Prokofievova hudba. Gay aféra hlavných aktérov. Zábery z filmov ruského režisérskeho giganta v rytme orchestra pod plátnom v elegantnej kinosále zívajúcej prázdnotou. Kašľanie na prácu v objatí vášne. Prekračovaný rozpočet - nepokojní sponzori Nepokojný Stalin, znepokojená asistentka. Dej v skratke: vášeň poráža prácu. Večná škoda, ako spomína aj garmon, spústy mien intelektuálov, ktorí sa mihnú len ako meno, bez akéhokoľvek ďalšieho ich zapojenia, či príbehom, myšlienkou alebo naznačením toho, čím prispeli k umeleckému obohateniu sveta. (30.11.2020)

Peter Greenaway je kategorie sama o sobě. Obrazově vytříbené záběry (hlavně v interiérech), kamerové jízdy, ze kterých se vám začne motat hlava... a samozřejmě nazí muži. Ejzenštejn sice vypadá jako filmař na plakátu, ale ve filmu nenatočí ani minutu. Podle komentáře to vypadalo, že se děj filmu odehrál během deseti dnů, i když to občas působilo, jakoby tam strávil měsíce. Celkově jsem zmaten. Nenudil jsem se, ale ani mi to nic nedalo... (15.04.2021)

Peter Greenaway je jednoduše natolik osobitý režisér, že asi nemá moc smysl mluvit o tom, že jste od něj něco podobného nečekali. Přesto budete překvapeni, co vše dokáže natočit a zpodobnit. Ejzenštejna si vzal na paškál skutečně zajímavě a nutno říct že nikoli nudně. Podobně zajímavou a dobře natočenou homosexuální scénu jsem ve filmu asi ještě neviděl. (21.11.2016)