Obsahy(1)
Statkář Dražický dostane od souseda Richarda Bora starou knihu, která ho zavede do tajemné Černé věže. Muž v ní nalezne alchymistickou laboratoř a mrtvolu neznámého muže. Ten má u sebe pergamen s návodem, podle kterého jej lze oživit. Dražický tak učiní a zjistí, že oživlý alchymista je jeho dávným předkem Ješkem Dražickým, který pracoval u dvora císaře Rudolfa II. Vítězství nad smrtí však přinese nečekané komplikace: probuzený návštěvník z dávných dob se totiž zamiluje do Dražického manželky Dagmar a chce ji získat pro sebe. O tu ostatně usiluje i soused Richard Bor... (Česká televize)
(více)Recenze (58)
Brakové fantastické horory příliš nemusím a pokud mne prakticky ničím po obsahové ani umělecké stránce neosloví, může mi být při jejich vnímání celku jedno, zda jde o kultovní film či dokonce přelomové dílo. Přehnané maskování a monstrózní líčení zúčastněných (zvláště Lamač), přehnaně afektovaní herci (zvláště Ondráková), tuctová braková zápletka... a teprve až na dně výčtu všech aspektů zajímavý fakt, že se jedná snad o vůbec první celovečerní žánrovku v domácí tvorbě. Film jsem zhlédl především z důvodu doplnit si přehled v historii čs. kinematografie. Jednou a dost. 40% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) ()
Úplný závěr mě sice nijak zvlášť neoslnil, ale to, co mu předcházelo, bylo super. Tajemný příběh, postupné odhalování záhady a toho, kdo v ní vlastně hraje jakou roli, skoky z přítomnosti do minulosti... Všechno velmi pěkně vymyšlené a přehledně podané._____P.S. Za vydání DVD by se ale měl Národní filmový archiv stydět, protože film měl sice vcelku velkou propagaci, nebyl levný, vznikl pro něj nový hudební doprovod (moje oblíbené Nekonečno)... A DVD je nakonec zfušované, jelikož zvuk se o pár vteřin pozdí za obrazem a je to poznat. Amatérština. ()
Nesmírně zajímavý filmový počin, který (nejen) ze studijních důvodů určitě stojí za vidění. I když dnešní člověk na to samozřejmě kouká úplně jinýma očima než tehdejší diváci - na dnešní dobu je ten film samozřejmě tak trochu bezděčně směšný, roztomile pitomoučký a všechno, jenom ne napínavý (nebo nedejbože strašidelný), ale právě v tom je jeho kouzlo, v té jeho brakové estetice a velkých ambicích, na které tento výjimečný provorepublikový film aspiroval. Je to závan starých filmových časů, který má své nepopiratelné kouzlo a svérázné kvality - už samotná skutečnost, že ho stálo za to někomu restaurovat, aby bavil i současníky, o něčem vypovídá, a je to rozhodně záslužný počin. V kombinaci s živým hudebním doprovodem (s nímž jsem měl možnost film vidět) se jedná o výjimečný zážitek, který mohu každého správnému filmovému fandovi jen a jen doporučit - byl jsem z toho nadšený a hned si mě tento typ zážitkové projekce získal. Koukat na němý film s živou hudbou má podle mě velký potenciál a cítím, že se z toho stává silný trend, který se mi hodně líbí. ()
Čím více se po roce 1918 rozrůstala domácí výroba filmů a čím větší se zdály být nároky diváků, kteří měli přirozenou možnost srovnávat domácí filmy se zahraniční konkurencí, tím více vyvstávala nutnost vybudovat vlastní, moderně vybavená studia. A protože různé prozatímní prostory těmto oprávněným zvýšeným nárokům přestávaly definitivně vyhovovat, vypravovali se čeští filmaři velice často za hranice, kde mohli natáčet i velké interiérové scény. Jejich cílem byly především berlínské ateliéry Am Zoo a Jofa v Johannistalu, stejně jako vídeňské studio Dreamland, už proto, že finanční náklady těchto ateliérů byly zvláště výhodné v době inflace, kdy se při výhodném směnném kurzu mohlo v Německu a Rakousku platit tamní znehodnocenou měnou. Zkušenosti získané z těchto opakovaných pracovních zájezdů do blízké ciziny přišly pak záhy vhod pro vybudování moderních ateliérů společnosti AB na Vinohradech, kdy nevyhnutelná nutnost natáčet v zahraničí rázem odpadla. Kolárův takřka hororový příběh, využívající k působivému efektu i tajemný návrat do rudolfinské doby, je jedním z nejvýraznějších a zároveň nejvyspělejších odkazů výše zmíněné filmové praxe, kdy zkušenosti získané v zahraničních ateliérech vytvářely nenahraditelný fond pro výrobu ryze českých témat, ovlivněných ale v dobrém slova smyslu světovými parametry. Nebývale kvalitní je výběr a vedení hereckého ansámblu, a to jak v případě Karla Lamače a Theodora Pištěka, tak u Anny Ondrákové, film od filmu krásnější a umělecky výraznější. Je tedy nanejvýše tragické, vydal-li se český němý film v následujících letech zcela jiným směrem, nevyužívajíc nic z toho, co tehdy pionýři v čele s Kolárem vytěžili svými pravidelnými návštěvami v zahraničních ateliérech. ( -Ponrepo 4/11/13- ) ()
Vcelku povedená atmosféra, na svůj rok a původ vzniku i poměrně zajímavé zpracování - od flashbacků přes dvojexponované záběry. Především se mi však zalíbila pointa v pointě, která filmu dává nový rozměr. Jo, a zajímavost - hlavní hrdina se probere poté, co ve snu spadne do vody. Že by se Christopher Nolan inspiroval pro svůj Inception? (Myšleno samozřejmě v těžké nadsázce.) ()
Galerie (8)
Photo © 48. MFF Karlovy Vary
Zajímavosti (7)
- J. S. Kolára k Příchozímu z temnot inspirovala především láska k Pražskému studentu (1913) a k seriálu Homunculus (1916). Postava Vladimíra Majera byla do Příchozího z temnot dopsána podle postavy Olafa Fønsse. (NinadeL)
- Natáčanie filmu prebiehalo na hradoch Karlštejn a Český Šternberk. (dyfur)
- Jeden z prvních našich filmů hraných v cizině. Pod názvem Redivivus byl uveden v Německu, Rakousku, Francii a Velké Británii. Pracovní záběry jsou ve filmu Jak se u nás kdysi filmovalo (sestavil Bohumil Veselý v roce 1960). Zdroj: Český hraný film 1898-1930, NFA 1995. (ČSFD)
Reklama