12 let v řetězech

Jdi a dívej se! Píše-li tu někde někdo, že tenhle film nemá přesah/nesouvisí se současností, nepochopil základní premisu filmu - tenhle příběh není o otroctví, ale o zotročení (proto 12 let v řetězech), nebo lépe řečeno je primárně o době otrokářské, ale sekundárně popisuje to, co se všude na světě děje i dnes...obchodování s bílým masem, prodávání dětí, otrocká práce atd. (v evropských poměrech lze komparovat třeba s Iñarritovým filmem Biutiful) Nevím, jestli to byl koncept, nebo je to má osobní podvědomá divácká zkušenost, ale velmi silný je vjem lágru, paralela s děním a atmosférou v koncentráku, ovšem na pozadí nádherné přírody, což některým scénám (které přecházejí ve statické obrazy, což je McQueenova specialita) dává až bizarní rozměr. Americký Jih jako jeden velký koncentrační tábor...paralela s holocaustem je obrovská... (o to silnější při němé scéně, kdy se černí otroci setkají se skupinou severoamerických indiánů...jejich genocida je další z temných stránek historie západní kultury) Fascinující je 12 let v řetězech po filmové stránce, McQueen je ryzí filmař. Už jen ten fakt, že velkolepé drama dělají především hudba a ruchy. Práce s rytmikou, všechno to tleskání, klapání, sborový zpěv, gospely... A pak kamera, která často bloudí mezi exotickými stromy nebo se zastaví úplně. Pomalé vertikální jízdy a dojem statických obrazů. Tento koncept ještě posiluje epizodičnost dějové linie, 12 let v řetězech jako sled jednotlivých epizod příběhu. A také důraz na subjektivitu vnímání, kamera vlastně jen doprovází hlavního hrdinu na jeho strašlivé odysee a jako průvodce se vyhýbá velkým celkům, divák tak vidí jen torzo reálií bezprostředně souvisejících se Solomonovým příběhem. Nedozvíme se nic o okolnostech únosu, neuvidíme zvenku dům, kde ho zprvu vězní, nespatříme vcelku loď, na které ho převážejí na jih, nedozvíme se nic o osudu dětí násilně oddělených od matky...vše postaveno na principu umělecky modifikované 3rd person videohry, což zintenzivňuje divácký prožitek. Jdi a dívej se! (03.03.2014)

Nic jinýho jsem zatim od Stevea McQueena neviděl, takže nevim, jak moc recykloval své předcházející černošská dramata. Letos si ovšem pro akademii připravil odlehčený otrokářský snímek s charismatickým Chiwetelem Ejioforem v hlavní roli, samozřejmě založený na skutečně události, kdy se jednomu svobodnému negrovi, uvězněnému v otroctví, povedlo uprchnout zpět na sever. Twelve Years a Slave je životopisný snímek a má přes dvě hodiny, takže je celkem jasné, že dřív nebo později tempo poleví a vy se začnete nudit, což se také stalo. Šťastný konec ovšem tu předposlední část alespoň trošičku zachraňuje. Rozhodně potěšila účast Brada Pitta, Benedicta Cumberbatche a Michaela Fasbendera, vůbec jsem neměl páru, že tam hrají. PS : Místy zazní několikrát cosi, co připomíná část motivu Time od Hanse Zimmera, ovšem v tom nejlepším to končí. Že hudbu poskytl přímo Zimmer jsem zjistil až tady, je to holt jeden z jeho menších projektů a je to znát...70% (12.01.2014)

Silně bez emocí. McQueen se křečovitě snaží v divákovi vzbudit vnitřní gejzír pocitů, ale u mě se mu to nepovedlo. Hlavní postava v podání herce, jehož jméno ani neumím napsat, mi nebyl sympatický, dvě hodiny zvládal se třemi výrazy ve tváři a vlastně mi bylo dost jedno, co se mu stane. Kamera onanuje sama nad sebou, ale ve výsledku je to kočkopes. Film, který se snažil dostat všechny Oscary a další ocenění tak silně, až mi z toho bylo trochu šoufl. (26.01.2020)

Solomon Northup je výnimočným umelcom obdarovaným mimoriadnym "husliarskym" talentom. Vďaka jeho schopnostiam si vydobyl zázemie slobodného muža tmavej pleti s dobrým postavením v spoločnosti. Jedného dňa sa zoznámi s pánom Brownom a Hamiltonom, ktorí mu ponúknu výborne platenú prácu vo Washingtone. Nasledovné udalosti dokonale zmenia jeho život. Zmiešané pocity z filmu, ktorý vyhral cenu Britských Oscarov. Nie, že by film nesplnil, čo si režisér predsavzal ( otroctvo v dávnych dobách je vždy výbornou témou na solídnu drámu ), ale pokiaľ ho porovnám, napr. s takým " The Help" ( ktorý je síce zasadený do "skoršej" doby a príbeh je diametrálne odlišný ), nemá žiadnu šancu. Bohužiaľ, "Twelve Years a Slave" ma nijak výnimočne emocionálne nezasiahol, príbeh zaujal len z časti ( čo pripisujem občasným nudným pasážam ). Ja osobne nie som sklamaný, ale čakal som viac. (22.02.2014)

U podobně angažovaných snímků mám problém s tím, že konzistentní vyprávění je až příliš často zásadně upozaděno a děj slouží pouze jako nositel sledu samostatně funkčních scén na téma "bílý muž byl pěkná svině". Myslím, že v tomto případě lze podobný přístup vytýkat snad jen ve třetí čtvrtině, ale i tam je obhajitelný snahou akcentovat motiv otrocké rutiny dané části příběhu. Dvanáct let v řetězech vypráví v poklidném tempu, ale natolik pečlivě, že se příběh (až na onu stagnující třetí čtvrtinu) stále posouvá dál a, přes určitou epizodičnost, narativně drží při sobě. Tematiku nabízí s citlivým odstupem, nesklouzává ani k ultimátní a nesmlouvavé obžalobě, ani k bohorovné benevolenci k dané části historie. Jde o selektivní vyprávění hlavního hrdiny, který si prošel otroctvím. O to uvěřitelnější (a obhajitelnější) je epizodičnost sestávající ze silnějších, až knižních momentů, stejně tak určitá nekompletnost a zamlženost děje. Opravdu jde o výjimečně citlivé uchopení tématu, jak díky výjimečně pokornému a nenávisti téměř prostému vyprávění autora předlohy, tak díky umu tvůrců snímku. (18.07.2014)