12 let v řetězech

Bylo to temné období, tam na úrodném jihu. Designéři mechanizace trpěli těžkým nedostatkem pastelových barev. Traktory na polích byly vyvedeny v dosti tmavých farbách, samochodné servírovací stolky se používaly zásadně ebenové, kuchyňští roboti, řetězové pily, automatická vesla, pračky, dokonce i orchestriony, všechno to bylo černé, černé jako bota. Černá. Docela depresivní. Jaké pak jednou zavládlo překvapení, když se dvanáct let zaběhlý a kvalitně robotující žací i secí stroj ukázal jako někdo, kdo má papíry, opravňující jej k vlastnictví duše! No, konec srandy. Podle statistik (které si Walk Free Foundation tak trošku cucá z prstu, ovšem co už) je po světě kolem pětatřiceti milionů otroků, tedy cirka jedenáctkrát více, než ve státech dnešních USA za doby pracovních úspěchů pana Solomona Northupa. Kde jsou bojovní abolicionisté současných dní? A film není špatný. Jen je dlouhý, dlouhý jako noc. Černá. (28.08.2015)

Bál jsem se sebe-dojímavé historické fresky o soudržné černošské komunitě a hnusných jižanských otrokářích, ale dostal jsem překvapivě bystrý a komplexní příběh muže, který si snad až příliš rychle osvojí vnucenou identitu a svých 12 let prožije ne v řetězech, ale v odloučení (od rodiny, ale i od "komunity" otroků-negrů). McQueen podobně jako před rokem Tarantino napadá příliš jednoduché škatulky a líbivé katarze. Scénář mu sice mete pod nohy občas až zbytečně velká slova, ale vyprávění obrazem, důraz na nejednoznačné "hledění" do tváře hrdiny i jeho souputníků a vnitřní vrstevnatost jednotlivých Pánů ho udrží poblíž jeho ústředního tématu - nesvobody, která není výsledkem konkrétního zotročení, ale spíš existence samotné. Nakonec tak můžeme dojít k překvapivému zjištění, že víc než cokoli je 12 let v řetězech film o přijetí cizí identity a traumatické ztrátě sebe sama. Odtud mnohde zmiňovaná pasivita hlavní postavy, která je ve skutečnosti bytostnou součástí její volby přežít i prostřednictvím největších kompromisů. Spíš Frantz Fanon než Steven Spielberg, každopádně film i přes svou nevyrovanost v nejlepších momentech mistrovský a silný. V těch ostatních možná bezpečně se blížící konvencím, ale stále přinejmenším fascinující a hodný promýšlení. [85%] (10.01.2014)

Zhlédnuto v kině. Tak konečně. Po filmech Hunger a Shame, kdy jsem si říkal, že Steve má to řemeslo celkem v paži, ale pořád mi u obou těchto snímku k dokonalosti něco chybělo, můžu říct, že tady mi nechybělo nic a s čistým svědomím uděluju jeho filmu plný počet. Je to paradoxní, protože Twelve Years a Slave je z jeho dosavadní tvorby rozhodně nejdepresivnější. Je to nepříjemný film o hodně nepříjemné době, která nebyla zas tak dávno, jak se zdá… Je to film o naději, o touze žít, ne jen přežívat (jak bylo řečeno ve filmu) a o tom, že "morálka" a zákony se mění podle doby a toho, jak jsou lidé vyspělí. Či jak se jim to hodí? Tak či tak tenhle film o lidech dost vypovídá a pravá síla tohoto snímku je v tom, že si to můžeme převzít i na některé situace z dnešní doby, kdy se raději podíváme jinam a řekneme si, že to je v pořádku, protože to odpovídá dnešním standardům a že to takhle vždy bylo, než se zamyslet nad tím, jestli to je, či není opravdu dobré (např. práva homosexuálních párů na svatbu/adopci) či lidské… Navíc, ani jednou mi nepřišlo, že jsem byl citově vydírán, což je na drama s takovýmto tématem poměrně unikátní. Odcházel jsem z kina v depresi a hlavě mi proudily různé myšlenky, ale ta nejhlasitější mi říkala, že tohle opravdu silný a skvělý film, který se muže stát klasikou. 100 %. (29.01.2014)

Django naruby. Do širokouhlých záberov močaristej Louisiany pokojne nasnímaná a tenkou červenou hudbou Hansa Zimmera (Williamsove sláčiky by tu fungovali lepšie) podmaľovaná odysea do emocionálneho a psychického stavu straty dôstojnosti a absolútneho poníženia. Nenápaditá ale “bezpečná" hollywoodská šablóna rozprávania drží film zbytočne na uzde a vzďaluje ho od autorskej osobitosti, v akú sme od režiséra McQueena dúfali. A nemalú chybu robí obsadením sympaťaka Fassbendera do kľúčovej a najzložitejšej postavy sadistického, zlom a slabosťou presiaknutého Eppsa. Veď i Benedictovi Cumberbathovi by táto parafráza postavy Amona Goetha zo Schindlerovho zoznamu sadla lepšie. Posledná, finálnym bičovaním vygradovaná tretina filmu, sa s uveriteľnejším stelesniteľom ultimátneho ľudského zla mohla stať najsilnejším filmovým momentom roku. (04.02.2014)

Drama s dvěma dějovými liniemi, vševědoucím vypravěčem, jasně stanoveným cílem a pevně semknutou dramaturgií? Řešení dialogů převážně technikou záběr/protizáběr? Oslabení násilných momentů přesným střihem? Tentokrát ne. Ač je 12 letům v řetězech vyčítána staromilská klasičnost, z klasického hollywoodského stylu McQueen přejímá zejména zájem o lidské tělo, který bychom ovšem mohli označit také za projev autorského rukopisu. Věrnost původnímu textu i za cenu rozdrobení vyprávění do řady epizod, které do sebe nejsou pevně zaklesnuté, a kdy jedna nepodmiňuje druhou, bylo jedním z mnohých moudrých tvůrčích rozhodnutí, jež ve výsledku tvoří drásavé filmové svědectví o zvěrstvech, jichž se bílý muž dopustil na rase, kterou považoval za podřadnou. McQueenovo mistrovství spočívá ve způsobu, jakým se dokázal vyhnout pozohýbání historických faktů, aby mu pasovaly do velkého příběhu (jako Spielberg v Amistadu nebo Lincolnovi), a přitom nabídnout nesmírně intenzivní filmový zážitek. Díky potlačení dramatického napětí a mnohým statickým záběrům působí film jako série za sebe řazených obrazů, které se díky spirálovitému opakování některých situací a záběrových kompozic pomalu zarývají do paměti. McQueen, věrný své videoartové průpravě, o historii nevypráví, „nedělá“ z ní drama, nýbrž ji nechává oživnout, jako kdyby probíhala právě teď. Útrapy protagonisty proto nenahlíží zvenčí. Prožíváme je společně se Solomonem, skrze jeho tělo, zrak a sluch. Po celý film víme stejně málo jako on (například nikdy nevidíme v celku loď, kterou je dopraven do New Orleans) a máme tudíž, navzdory rekapitulujícímu názvu filmu, stejně málo důvodů věřit, že by z nerovného zápasu o vlastní identitu mohl vyjít jako vítěz. Redukování života na pouhé přežívání a proměna člověka ve zvíře (resp. majetek) jsou zvýznamněny ztrátou povědomí o časoprostorových souvislostech, neboť kromě úvodu nejsme informováni o čase a místě dění. Přemíra nepříjemných zvuků a obrazů, od kterých se kamera nikdy neodvrací (nejnepříjemnější záběry jsou tak zároveň těmi nejdelšími), v kombinaci s vyeliminováním momentů skýtajících úlevný efekt, dělají z 12 let v řetězech jeden z nejodvážnějších filmů loňského roku. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, liborek_, mcb, eye candy (31.01.2014)