Most

Hodnocena první série. I když nemohu říct, že bych tento seriál přijal zcela bez výhrad (dějová linie kolem Anji je zbytečně dlouhá, ta kolem Stefana Lindberga skoro až zbytečná), jsem navýsost spokojen. Pochmurná severská atmosféra, brutální psychopat, hrající si na spasitele světa, policisté brodící se ve sračkách a odpadu společnosti. Napětí s každou epizodou přibývá (hlavně ve druhé polovině), přičemž poslední epizody jsou jedna velká katarze (zejména předposlední epizoda je jedna z nejlepších věcí, co jsem na poli kriminálek viděl). A co se týče postav? I já jsem si chladnou podivínskou krásku s až fanatickým pracovním zápalem Sagu a žoviálního cholerického sukničkáře se soukromím v troskách Martina zamiloval. 90%. (01.03.2015)

Neboť své komentáře rád otevírám novinářskými floskulemi, neodpustím si Most charakterizovat jako seriál, ze kterého na vás dýchne chlad. Nejenom chlad nevlídného prostředí, rámovaného mrazivě dokonalou kamerou, ale také chlad mezilidských vztahů. Psychologická drobnokresba sice ve vyprávění nehraje prim, od začátku je však zřejmé, že na velká vyznání lásky a srdceryvná objímání nedojde, což pomáhá zvýraznit, že nemocný není jenom hledaný vrah, ale také společnost, která ho zplodila. Saga Norén, podle mne dosud nejpřesvědčivěji napsaná a zahraná postava s Aspergerovým syndromem, pak představuje ztělesnění této citové netečnosti. Díky její mimořádné zásadovosti, ostře kontrastující s větší morální ohebnosti (a tedy větší lidskostí) ostatních postav, si seriál zachovává nadhled a nikdy nezvážní natolik, aby začal být směšný (jako Luther). Zároveň ovšem nedochází ke zveličování protagonistčina problému nebo k přehnané snaze vyvažovat její neschopnost empatie genialitou při vyšetřování zločinů. Saga je pouze maximálně oddaná své práci, od které se nechává vyrušit jen tehdy, potřebuje-li ukojit některou ze základních tělesných potřeb. Vedle ní pro mne byla hlavní přidanou hodnotou Mostu snaha prezentovat vrahovy úchylné nápady v ambivalentnějším balení jejich vsazováním do širšího společenského kontextu. Od diagnostikování tzv. vyspělých západních společností se tvůrci v závěru série bohužel odklánějí k osobním traumatům a velmi přízemním motivacím, vinou čeho dostává dost zabrat pravděpodobnost zápletky (možná ale jen podceňuji odhodlanost skandinávských sociopatů). Rozšíření záběru standardního vyšetřování o to, k čemu dochází v globalizovaném světě, však považuji za chytrý scenáristický tah, neboť jsme jim vedeni k hodnocení také menších konfliktů z makro-perspektivy. Smělá narativní struktura „od mikra k makru a zpět“ ale zároveň způsobuje, že některé navenek důležité postavy poslouží čistě účelově k tomu, aby upozornily na další ze sviňáren, které se v dnešní světě dějí (natáčení BDSM porna), a pak jsou odklizeny ze scény. Podobně jako vrahova pravá motivace organicky neprorůstá celým seriálem a vyznívá hlavně jako výsledek snahy o nečekaný zvrat, také samotné vyšetřování má podivně klopýtavý vývoj. Jeví se jako série dílčích odhalení, která na sebe těsně nenavazují, a pátrání tak vlastně začíná několikrát nanovo. Spíše než o překombinovanosti bych tedy mluvil o nedůsledném kombinování jednotlivých motivů. Semknout rozvolněné vyprávění pomáhá zejména ledový vizuální styl, v němž není pro teplejší barvy žádný prostor, a kontrastní dvojice vyšetřovatelů, z nichž především Saga je pro mne dost silnou motivací k načetí druhé série. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, DaViD´82, Lischai, Bluerider (08.12.2013)

Pro Most nejvíce hovoří samotná spojnice dvou odlišných světů, velmi propracovaná postava Sagy (jak snadno oproti ní bledne dost podobná Lisbeth Salander z Milénia) a konec druhé řady, který by klidně mohl být i koncem celkovým, takže zvědavost na třetí je logicky velmi vysoká. Proti je v druhé řadě již mnohem méně funkční téma společenské, s přihlédnutím k tomu, že mnoho věcí se stalo jen proto, že jeden detektiv nebyl schopen uhlídat svůj poklopec. A studená severská atmosféra již také nijak zvlášť nefunguje, vypadá to, jako kdyby se často natáčelo podle jednoho mustru. 70%. (04.06.2015)

1. sezóna: Výborné. Zhruba v polovině příběhu jsem si sice trochu zazíval, a navíc podezírám tvůrce z toho, že ne úplně vše vysvětlili (jeden z prvních záběrů na Stephana u mostu), ale tohle je spíš na dlouhatánské debaty s fanoušky u píva (kde mi jistě bude TedGeorgem vysvětleno, že jsem to akorát nepochopil), než na stěžování si v komentáři na ČSFD. Takže ano, mělo to pár mušek. Sem tam mi to přišlo zbytečně překombinovaný a taky jsem vyloženě toužil po tom, aby ze mě tvůrci dělali většího vola v souvislosti s tím, že *** SPOILER *** vraha poznáme mnohem dříve!, tj. neobtěžujte se s hádáním *** KONEC SPOILERU *** - jsem holt zblblej a naočkovanej z podprůměrnejch kriminálek. Jenomže pak si člověk uvědomí, že se dlouho s žádnými seriálovými postavami tak nesžil (za to asi trochu může i ten víkendový maratón), a vzpomene si na přehršel dechberoucích scén... buleli jste někdy napětím? Seveřané jednoduše thrillery umějí, no a v atmosféře už dlouho víme, že se jim nikdo na světě nevyrovná. Bydlet byste tam fakt nechtěli. Jděte, lidé, a hypujte. 90% (16.02.2014)

Tak poslední díl druhé řady Bronu je za mnou a na mě padá ta pravá severská depka. Tvůrcům seriálu se podařilo naservírovat divákům pořádnou dávku napětí, olemovanou ze všech stran ponurou, smutnou atmosférou s občasnými záblesky humoru a naděje. Na svéráznou dvojici vyšetřovatelů jen tak nezapomenu a v uších mi bude ještě nějakou dobu znít pomalá a tklivá ústřední melodie, doprovázející úchvatné záběry mostu, spojujícího dánskou metropoli se švédským městem Malmö. (27.11.2013)