Mladí muži za pultem

Dante: I'm stuck in this pit, working for less than slave wages, working on my day off. The goddamn steel shutters are closed. I deal with every backward-assed fuck on the planet. I smell like shoe polish. My ex-girlfriend is catatonic after fucking a dead guy, and my present girlfriend has sucked 36 dicks. Randal: 37. :D (08.07.2022)

Nějak mi uniká "genialita" tohoto díla. Spousta slovní vaty, pointy většiny scén snadno odhadnutelné dopředu, sexuálně podbarvené dialogy jak z nějaké ´prcičkoidní´ ptákoviny (že holčina přeblafla 36 týpků, či pokus o samo-orál s následkem smrti mi bránici rozhodně netrhá), i ty životní postřehy, jako by odtamtud vypadly. Jediné, co pobavilo, byla přítomnost cool týpka Jasona Mewese alias Jaye a jeho "taneček". Ani se mi nechce věřit, že o pět let mladší inteligentní a vtipná Dogma je od stejného tvůrce. PS: Naštěstí sequel Clerks 2 je tak o dvě třídy lepší. (19.08.2006)

Nerozumím tomu, nechápu poselství, nebavilo mě to, až na dvě tři povedené výroky jsem v tom nenašel kus vtipu ani ničeho inteligentního, nedokážu ocenit odkazy na komiksy, nechává mě to chladným a prakticky mi nestojí ani za delší komentář... Mladí muži za pultem, z nichž jeden na pultě sedí, druhý na něm leží a vedou spolu debatu o tom, kdo si s kým zašukal, kdo si s kým plánuje zašukat, případně kdo s kým by si chtěl zašukat... a jo, ještě se tam mezi tím pravidelně probírají Star Wars. No, to byl po čase zase jednou zážitek! Neskutečná hovadina naplněná vulgarismy a pseudohumornými dialogy o ničem, ještě horší než Gauneři, po níž vím jen to, že sbírat odvahu na jakýkoliv další americký filmový kult od 80. let výše budu zase hodně dlouho... [5%] (09.11.2021)

Nevím, jestli to bylo náladou, ale mě se Clerks do vkusu netrefili. Určitě je tu pár fórků, které stojí za povšimnutí a dokážou rozesmát, ale po většinu času jsem se spíš nudil. Pro kované smithology má tenhle film určitě význam, ale z mého pohledu se jedná spíš o podprůměrnou, zbytečně užvaněnou komedii. 40% (26.11.2013)

Clerks z frází vytloukají prvotní jazyk a z nerozumění ještě větší nedorozumění. Smith otvírá film jako „první slova“: osvojené tělo si oslněně drmolí vlastní průpovídky, prostor sesychá a kdykoliv se může rozjasnit, klesne se do hlubší trapnosti. Když jsem je před mnoha lety viděl poprvé a podruhé, bavil jsem se královsky. Dnes jsem věděl, co přijde, a přes hráz pointy jsem se nepřenesl. Poznal jsem pěknou řádku těchto "podvodníků" a vím, jak se za to splývání platí, a nedokážu se tomu bahnění oddat ani jako divák. Přesto tento výjimečný debut oceňuji a jako na jeden ze symbolů devadesátých let na něj rád vzpomínám. (24.02.2018)