Režie:
Zdeněk KubečekScénář:
Vladislav ČejchanHudba:
Štěpán KoníčekHrají:
Petr Kostka, Jaroslav Marvan, Jiřina Štěpničková, Růžena Merunková, Václav Postránecký, Táňa Fischerová, František Němec, František Vicena, Eduard Žemla, Bedřich Prokoš, Jiří Lábus (více)Obsahy(1)
Kapitán Exner vyšetřuje smrt nepohodlného svědka. Detektivka s oblíbeným českým kriminalistou. Dramatizace románu Václava Erbena s hlavním hrdinou, vyšetřovatelem, kapitánem Exnerem, tentokrát v podání Petra Kostky. V centru kriminálního příběhu je velmi početná rodina Krempových, žijících v rodinné vile spolu s dalšími příbuznými a podnájemníkem. Rodiče měli čtyři dospělé děti, dva syny a dvě dcery, z nichž jedna nedávno zemřela. Vyšetřování se soustřeďuje na současné úmrtí syna Jana. Mladík byl považován za rodinného „blázna", kterého neměl nikdo kromě matky v oblibě, protože každému prováděl různé škodolibé kousky. Jenže jeho smrt, jak vyšetří kapitán Exner, nebyla nešťastná náhoda, ale vražda. Kdo mohl mít na jeho smrti zájem? Byl vrahem někdo z nejbližší rodiny? Kapitán Exner hledá motiv... (Česká televize)
(více)Recenze (48)
U srovnání s dřívějším Exnerem Valou i pozdějším Exnerem Kodetem je Exner Kostka rozhodně nejnudnější, nehledě na to, že v tomto případě vůbec nelze hovořit o nějakém exnerovském typu (byť jistá elegance ani jemu nechybí). Zřejmě je to dáno dobou vzniku, čemuž konvenuje i neexnerovská cudnost, s jakou se kolem kapitána nechají motat nadějné objekty Fischerová, Rázlová, Merunková. Na druhé straně se Exner Kostka v některých momentech zdá mít zajímavý psychologický potenciál, což u ostatních Exnerů nehrozí. Stejný potenciál je ostatně i u vyšetřované rodiny, k čemuž se přidává jakási historicko-společenská tíže, neboť otec rodiny je pojat jako ukázkový dobou semletý "třídní nepřítel", čehož je pro atmosféru celé hry velmi dobře využito (zvláště také díky podání starého Marvana). Zde se můžeme právem pohoršovat nad prorežimní tendenčností ("buržoazní rodina"), čímž se ale připravíme o historicky jedinečný úhel pohledu. Ostatně motivu třídního nepřítele v televizních exnerovkách si blíže všimnu při jiné příležitosti. Přes naznačený potenciál je hra Bláznova smrt bohužel jen velmi nudnou detektivkou s poněkud vykleštěným Exnerem, s velmi okatým prozrazením pachatele už po třech pětinách stopáže a s velmi trapným úvodním pokusem o zobrazení protivného "blázna". Naštěstí alespoň s některými příjemnými hereckými kreacemi a s dobovým bonbónkem v podobě číšníkovy prosby k tančícímu páru "Prosím, ne tak výstředně. Máme někdy potíže". ()
Tak nějak příliš zatuchlé, křečovité a svázané, zkrátka nepovedené. Socialistické schéma: noví moderní a svižní lidé (policajti) versus zkrachovalá rodinka prvorepublikových zbohatlíků. Není tam žádná hezká scéna, žádný povedený vtip, nic, proč by to měl člověk určitě znovu vidět. Snad jen mladinká Táňa Fischerová vybočuje svoji krásou z přemíry šedi. ()
Další detektivka ze série s kapitánem Exnerem v hlavní roli. Tentokrát v totálním televizním looku a s tváří Petra Kostky. Pátrá se po vrahovi mladého muže z vážené rodiny, který jí však dělal svým bláznivým chováním ostudu a také si proti sobě popudil spoustu lidí. Není se pak co divit, že ho jednoho dne najdou mrtvého. Exner dlouho tápe ve tmě, ke konci je mu však však jasné. Poměrně obyčejná a nenáročná detektivka. Hudba: Štěpán Koníček ()
Inscenace této Erbenovy povídky je vlastně klasickou ukázkou normalizačních dramatizací, ale její uvedení v rámci připomínky 80. narozenin Petra Kostky bylo milým zpestřením a dokladem, oč lepší televizní tvorba se dělala před půstoletím než dnes, ale ovšem - byli tu také nepoměrně lepší herci.Snad se mi ta hra líbila i proto, že jsem předlohu neznal, a tak jsem se mohl do vyšetřování kapitána Exnera vžít. A zase jsem si připomněl, že se tehdy nemuselo při zatýkání používat žádného násilí, povalování zatýkaného na zem a kroucení rukama za zády podle metody FBI. ()
Druhý film s kapitánem Exnerem, tentokrát v podání Petra Kostky, žel naráží na příšerné zpracování, které nedokážou zachránit ani herecké hvězdy v čele s Jiřinou Štěpničkovou a Jaroslavem Marvanem. Je to velká škoda, protože zápletka a hledání motivu vraždy mentálně handicapovaného příbuzného slibovala slušný potenciál. Velké plus tu má výborná hudba dirigenta Štěpána Koníčka. ()
Reklama