Od písně k písni

Mozaika plná krehkých čriepkov zranených postáv, krásnych i smutných vzťahových momentiek, pocitov, myšlienok a vyprázdnenou naráciou stratená v prítomnosti. S nadľudským Lubezkim úžasný audiovizuálny zážitok, ale s tak prepálenou stopážou, že sa takmer nedá dopozerať na jeden krát. Snáď keď sa viac zoznámim s Malickom, mi Song to Song povie ešte o kúsok viac. Je určite splnený sen mať možnosť s takýmto kameramanom a takouto hereckou elitou tvoriť svoje osobné nerozlúštitelné artovky bez šance na komerčný úspech. Hitovky od Die Antwoord potešili. (22.06.2017)

Stejně jako u jeho předchozího počinu "Knight of Cups", i zde Terrence Malick dává na odiv precizní kameru, jejíž detailní záběry herců odkrývají všechny drobné emoce, které by jinak zůstaly skryty. Bohužel, se zbytkem už to tak slavné není, za což může v první řadě šílená stopáž, u níž jsem místy vážně trpěl. Co se samotné kostry příběhu týče, režisér se nebojí jít do hloubky, přičemž rozkrývá vztahová témata až na holou kůži, na níž jdou všechny přetvářky a smutky vidět jako na rozpáleném letním slunci, byť je ke konci už značně "roztahaná". Snímku rovněž napomáhají skvělé herecké výkony všech zúčastněných, z nichž však nejvíce vyčnívá Michael Fassbender, jenž si svou roli užívá každou sekundu. „We thought we could just roll and tumble, live from song to song, kiss to kiss.“ (08.07.2017)

Co je platné, když herci odvádějí naprosté maximum oscarových parametrů, když ve filmu chybí jakýkoli pokus cokoli posunout dál nebo film přiblížit zbytku 99% normálních diváků. Nic mi nedávalo smysl, a jestli měl tvořit slepenec pocitů a myšlenkových pochodů postav nějakou pointu, minula mě naprosto obloukem. Nemůžu si pomoci, ale pokud to s Malickem takto půjde dál, nemá smysl jeho tvorbu sledovat jen kvůli pár momentům a výborně nasnímaným obrázkům.......3/10 (10.12.2017)

"Nic nevypadá skutečně" lamentuje na začátku filmu Mara. A to platí o celém filmu. Zápletka jaksi není a je to celé takové transcendentní. Nalezl jsem tu ale také chvíle krásy. Krásné záběry kamery Emmanuela Lubezkiho. Malick jako by chtěl vtisknout duši do postav a událostí, které jsou svou podstatou bez duše. (06.05.2020)

Filmová Malickova poezie pokračuje, režisérovy filmy se formálně i tematicky přelévají jeden do druhého, rozdíly se smazávají a vzniká mnohahodinová duchovní meditace. Zajímavé je přemýšlet o úloze herců, kteří jen těžko můžou chápat komplexní Malickovu vizi, přesto na jejich procítěném výkonu mimořádně záleží. Trochu to připomíná běžný život, kdy člověk netuší, jaká je jeho přesná úloha v "božím" plánu a jestli jeho život bude nakonec dávat smysl. Jednou z možností je plná důvěra, odevzdání se a schopnost radovat se z malých věcí. Třeba to nakonec vyjde podobně, jako to vychází hercům v Malickových filmech, kteří se nakonec stávají součástí vysoce promyšleného a smysluplného díla, a ještě se u toho podívají na řadu zajímavých míst, proletí se balónem, projedou lodí nebo si zkusí stav beztíže. Malickovi jeho podmanivá spirituální hra opět vyšla, jakkoli se - taky opět - nelze ubránit pocitu, že zkrácení o několik desítek minut by ničemu příliš neuškodilo. (01.07.2017)