Od písně k písni

Stejně jako u jeho předchozího počinu "Knight of Cups", i zde Terrence Malick dává na odiv precizní kameru, jejíž detailní záběry herců odkrývají všechny drobné emoce, které by jinak zůstaly skryty. Bohužel, se zbytkem už to tak slavné není, za což může v první řadě šílená stopáž, u níž jsem místy vážně trpěl. Co se samotné kostry příběhu týče, režisér se nebojí jít do hloubky, přičemž rozkrývá vztahová témata až na holou kůži, na níž jdou všechny přetvářky a smutky vidět jako na rozpáleném letním slunci, byť je ke konci už značně "roztahaná". Snímku rovněž napomáhají skvělé herecké výkony všech zúčastněných, z nichž však nejvíce vyčnívá Michael Fassbender, jenž si svou roli užívá každou sekundu. „We thought we could just roll and tumble, live from song to song, kiss to kiss.“ (08.07.2017)

Tohle by měli dělat studenti filmu, kteří mají za úkol natočit cvičení na téma "smysl života", i když k tomu nemají co říct a jediný důvod, proč do toho fakt jdou, je zápočet. Jaká je motivace Terrence Malicka, dřív tak střídmého režiséra s mnohaletými pomlkami, najednou blít jedno umění ročně, je mi záhadou. Možná na něj má Lubezki nějaký kompro, tak ho nutí podepisovat mu showreels. Kdyby do toho aspoň nonstop nečetli ty facebookový moudra od Wericha! Z Malicka se pomalu stává "vaše každoroční dávka snobského kýče" skoro po vzoru Woodyho Allena, kdy zakleté trademarky, hvězdné obsazení a neochvějná rutina jejich patlání nahrazují... cokoliv. Jediná škoda, že už to nikoho nezajímá - aspoň by se vůči tomu dalo hezky vymezovat. Ale asi je to lepší než bylo K zázraku. I když jen hádám - nepamatuju si z toho filmu ani záběr. Tohle se mi snad nevykouří z hlavy tak kompletně, třeba si budu pamatovat... že tam hodně svítilo slunce lidem za hlavama? Ach jo... no po předminule asi progres, občas je něco z toho i motivované, tak dám o jednu hvězdu víc. (18.07.2017)

Malick ako jeden z mála dnešných režisérov ešte chápe, čo je to filmové umenie. Literatúra udivuje človeka slovom, hudba zvukom, film obrazom. Hejteri budú hejtovať, karavána ide ale ďalej. Toľkokrát som rozmýšľala nad tým, že hudba mi veľakrát doslova zachránila život. Práve pre vyššie spomínané delenie mám najradšej hudbu inštrumentálnu, pretože to je tá skutočná sila zbavená akýchkoľvek posolstiev. Na tie predsa slúži poézia a próza. Miešanie hudby s filmom ale akceptovať môžem, hlavne v tej podobe, v akej ju podáva Majster. (06.07.2017)

Filmová Malickova poezie pokračuje, režisérovy filmy se formálně i tematicky přelévají jeden do druhého, rozdíly se smazávají a vzniká mnohahodinová duchovní meditace. Zajímavé je přemýšlet o úloze herců, kteří jen těžko můžou chápat komplexní Malickovu vizi, přesto na jejich procítěném výkonu mimořádně záleží. Trochu to připomíná běžný život, kdy člověk netuší, jaká je jeho přesná úloha v "božím" plánu a jestli jeho život bude nakonec dávat smysl. Jednou z možností je plná důvěra, odevzdání se a schopnost radovat se z malých věcí. Třeba to nakonec vyjde podobně, jako to vychází hercům v Malickových filmech, kteří se nakonec stávají součástí vysoce promyšleného a smysluplného díla, a ještě se u toho podívají na řadu zajímavých míst, proletí se balónem, projedou lodí nebo si zkusí stav beztíže. Malickovi jeho podmanivá spirituální hra opět vyšla, jakkoli se - taky opět - nelze ubránit pocitu, že zkrácení o několik desítek minut by ničemu příliš neuškodilo. (01.07.2017)

Malicku, Malicku, proč už to nemáš v malíku? Pevně věřím a doufám, že se filmový poetik Terrence Malick vrátí k vyprávění příběhů. Páč tohle jsou naprosto nedivácké filmy, které už si publikum získávají velmi obtížně. Jeho filmy rozhodně není snadné mít rád, obzvlášť v posledních letech, kdy o opravdovosti a hloubce vztahů mezi postavami můžeme silně pochybovat. Možná ty neuvěřitelně dlouhé tvůrčí pauzy byly k něčemu dobré (pak vznikne zbožňovaný kus typu Tenká červená linie). Hluboce rozjímavý tvůrce nás minule zavedl do znudění moderního jedince, jeho vnitřní rozpolcenosti, kdy nás čekalo mnoho obrazové rozkoše, stejně jako mnoho nudy. Kameraman Emmanuel Lubezki je skvostný i tentokrát, netuším, zda on nebo herci skutečně chápali režisérovu vizi, ale v jeho (i hereckém) případě je to dokonalost sama. Jenže každá hra musí mít určitá pravidla. Za mě „lepší“ než předchozí Knight of Cups, ale příště prosím partnerské vztahy v nějakém uchopitelnějším provedení. PS: Natalie výtečně živočišná. (17.07.2017)