Od písně k písni

Byly doby, kdy jsem Terrence Malicka bezmezně uctívala. Považovala jsem ho za naprosto unikátního tvůrce, který na mě dokázal přenést takové emoce jako máloco. Postupně se mi však Terrence začal vzdalovat a já mu přestala rozumět. Knight of Cups jsem stále nebyla schopná dokoukat. Song to Song by se dalo říct, že je Malickův návrat ke klasické filmové koncepci a bez debat se jedná o jeho divácky nejpřístupnější film za poslední roky. Film má jasně definovaný žánr, úvod, zápletku a vyvrcholení s pointou. Opět místo dlouhých dialogů Malick vypráví pomocí obrazů, doteků a vnitřních monologů. Song to Song je zajímavý film, ale divák musí zcela přistoupit na tak specificky Malickův styl, jinak pro něho ty dvě hodiny můžou být doslova ubíjející. Mi se bohužel potvrdilo, že tento tvůrce se mi emočně zcela vzdálil, ale jeho starší díla (včetně Stromu života) budu stále považovat za mistrovská díla. (02.07.2017)

Nějak mi docházejí horrory a thrillery, a tak jsem konečně sáhl po předposledním Malickovi, který mi už nepěkně dlouho trčel v zásobníku. A je to hodně rozporuplná podívaná. Na jedné straně množství krásných záběrů, všeprostupující moderní poetika s nevtíravými monology na pozadí, jemná příjemná hudba, kamera v neustálém pohybu (kterýžto pohyb mi výjimečně nevadí, ba naopak oku lahodí), krásná Mara a spousta jiných krásných ženských, sympatický Gosling a plejáda známých herců i muzikantů. Na straně druhé prostředí které se mi bytostně hnusí, a to prostředí bezduchých vypatlanců a městských degenerátů, spousta jalových plků a spousta odpudivých večírků, Mara hraje navenek rádoby záhadnou a svou mlčenlivostí zajímavou, ve skutečnosti ale hloupou a povrchní husu která neví co chce, Fassbenderova postava producenta je přímo k zblití... Eh, hnusí se mi tenhle materialistický polosvět showbizu, jediná přirozeně moudrá a duševně krásná postava je tu Patti Smith hrající samu sebe. Závěrečný únik ústřední dvojice ve stylu "back to simple life" je jedna z mála možností úniku z jejich všeobklopující duchoprázdné mizérie, škoda že jim to ale trvalo dvě hodiny. (13.01.2020)

Nejprocítěnější Malick od Tree of Life. Klasicky se jedná o zamotaný příběh, kdy nedokážete rozpoznat začátek od konce, což působí jako připomínka hlavního romantickému trojúhelníku. Rooney Mara tady skutečně září a je to jedna z mála rolí, kde ji vidím využít celou škálu emocí. Hudba a rozmanitá camea od úžasně upřímné Patti Smith po šíleného Vala Kilmera jsou pak kapitolou sama pro sebe. Filmu mírně podkopává nohy přepísklá stopáž a klasická Malickova nechuť k přehlednějšímu narativu, nicméně scéna s Holly Hunter na parkovišti a Goslingem s jeho otcem jsou emocionálně omračující. Krásný konec je pak třešničkou na dortu. (09.07.2017)

Tak, a s Malickem končím, nedokázal mě oslovit ani na čtvrtý pokus. Teda jo, umí natočit pěkné záběry, i tady jich je dost, ale ta jeho poetika mi připadá naprosto vyprázdněná. Jak jsem psal u To The Wonder, někdy ten jeho pokus o poetiku působí až směšně. Ale co se Song to Song týče - je to lepší a záživnější než To The Wonder, ale to není pochvala. Je tu dost pěkných záběrů po celý film, ale tím to, jako tradičně, končí. Nějaká hloubka, nějaké poetika - ne. Teda jo, je tu o ni pokus, ale... Vždyť už jsem o tom psal. Dějově to je taky dost chabé. Možná kdyby Malick natočil film s délkou 75 minut, tak by se na to dalo dívat líp a třeba by to ani nenudilo, ale co jsem viděl, Malick je jeden z těch, co má potřebu natahovat svoje filmy na dvě hodiny a víc, takže asi nic. 2* (26.01.2019)

Prvá hodina ma fakt bavila. Veď čo viac ako Lubezkeho kamera, dvaja fešáci, nezbedná Rooney Mara a poetické zábery (Portmanku ani nespomínam, pretože vo filme hrala bohužiaľ asi tak desať minút, nedajte sa zmiasť "hlavným" obsadením). To, že film nemá prakticky žiadny dej a že skáče z jedného cez druhé by mi ani nevadilo. Keď som však ani po hodine u postáv nezaznamenala absolútne žiadny vývoj a že Rooney neustále len smoklila, hneď ako sa jej opäť začalo krčiť čelo, modlila som sa, aby opäť neplakala, lebo by som to už snáď neustála ani ja. Zo zúfalstva. A to som sa na Song to Song fakt tešila. Videné na Art Film Fest 2017 (22.06.2017)