Rytíř pohárů

Na Knight of cups som sa celkom tešil, ale aj tak som už k nemu radšej pristupoval s určitou rezervou, keďže Terrence Malick síce patrí medzi mojich veľkých obľúbencov, ale po Strome života už točí prakticky to isté, no aj tak ma opäť dostal. Tie prvé minúty ma vôbec nebavili a bol som pripravený na moje prvé veľké sklamanie od Malicka, ale už po chvíli si ma to začalo postupne získavať. Ani tentoraz sa o nejakom plnohodnotnom príbehu vôbec hovoriť nedá, ale tento originálny Malickov umelecký štýl je tak nesmierne okulahodiaci a pôsobivý, že mu stále nedokážem odolať. A tak aj, keď sa tu divák nič nové nedozvie, každý dobre vie, že aj ľudia z vyššej spoločnosti, ktorí majú na prvý pohľad všetko tiež v sebe môžu pociťovať prázdnotu, čo striedaním žien a povrchných známostí určite nezmenia, ale opäť som si vychutnával takmer každý záber, kde sa striedajú sekvencie z mesta a prírody, čo mi výborne sadlo a podporené zaujímavým a podmanivým voiceoverom. K tomu perfektné obsadenie, či už hlavný hrdina Christian Bale, okolo ktorého sa točí skvostné ženské zloženie v podaní Natalie Portman, Cate Blanchett,, Freida Pinto alebo Imogen Poots a nespočet ďalších známych hercov. A hudba tiež nesklame, mnohé sekvencie výborne podporí. Takže určite by som bol veľmi rád, keby už Terrence Malick natočil aj niečo odlišné, ale aj tak nemôžem hodnotiť horšie, mne sa to stále dosť páčilo. A keďže prakticky nikto iný už takto filmy netočí, tak sa toho zase tak rýchlo neprejem a raz za rok, dva s podobným filmom určite nemám problém. 73% (17.01.2016)

Prozatím si tu odložím jeden velký otazník a podezření, že zatímco Strom života se s mým životem protnul přesně v tu správnou chvíli, aby jej převrátil naruby, od To the Wonder kráčíme s Malickem vlastními cestami a propast v dialogu mezi námi se rozestupuje. Jako by ve Stromu bylo řečeno úplně vše, co být řečeno mohlo, a od té doby zbývá jen unavený šepot dohrávající desky. (...) V Rytíři ale přesto místy zní velmi silné melodie a - stejně jako Strom - mě přiměl zkoušet různá divácká hlediska a hledat svůj vlastní klíč k filmu. A, stejně jako u Stromu, vidím, že ten klíč nemusí být při každém zhlédnutí stejný, a že se ve filmu skrývá k přečtení několik různých vrstev; záleží jen na divákovi v tomto okamžiku (hle, již během psaní proniká film do komentáře, který se odklání výrazně jinam, než kam mířil na začátku - snad i k odpovědím!). Na druhé zhlédnutí se tentokrát velmi těším a mám podezření, že na rozdíl od prvního bude výrazně více určující pro to, čím mi Knight of Cups nakonec bude. (23.01.2016)

Jaké to je sledovat poezii? Jaké to je nečíst, nýbrž pozorovat v obrazové podobě básnických útvarů a citátů ze života nešťastného muže, kterému se nedaří nalézt ženu svého života? Spřízněnou duši, se kterou bude moct dlouhodobě žít? Jak by vypadalo vůbec takové zpracování, aby byla zachována struktura poetičnosti? Přesně na tyto otázky film odpoví tím naprosto nejlepším způsobem, jakým jen může. Výborné pojetí nápadu, úžasné navození filozofické atmosféry se špetkou zkaženosti a velmi dobrý Bale se zbytkem zajimavého obsazení. Film, který není nutně dějově ohraničený a je "pouze" rozdělen do kapitol, které se v konečném výsledku soustředí o jakousi hlavní myšlenku a o prožitek diváka, nepotřebuje dvouhodinovou minutáž, nicméně, to, jakým způsobem to Malick v konečném výsledku pojal dává pochopení, proč film nemohl být kratší. Tohle je něco, co je třeba prožít. Něco, do čeho je třeba se zadívat a zapřemýšlet. Osobně jsem velmi překvapený a nadšený. Nemám nic na vytknutí. Lepší to být nemohlo. (01.01.2016)

Najlepsim filmom Terens Malicka uz asi ostane Tenka Cervena Linie a neprekona ju ani po 70 -ke. Vizualne je film na urovni, len prilis nabozenskych kecov a nema to cim strhnut. Skoda, bez tempa a poriadneho pribehu je to takto len dalsi sivy, sedivy priemer. A nech sa radsej na to nepozera uzivatel Verbal, lebo citat tie kydy ma niekedy nebavi : 56 % (28.01.2017)

Mallickovy alegorie byly snesitelné u Stromu života, film K zázraku byl již značně mimo mísu, ovšem Rytíř pohárů je dle mého naprosto přestřelená, pseudointelektuální masturbace. Malick těží ze statutu uznávaného tvůrce, kdy do svého výmyslu obsadí slavná jména a spoléha na to, že se jeho anální tvorbu budou ulepení brýlovci snažit dešifrovat tak dlouho, až jim nezbyde nic jiného, než konstatovat, že tohle je prostě ryzí umění. Líbilo se mi pár jednotlivých momentů a nápaditých přechodů mezi scénami (které jsou řízeny myšlenkou, pocitem atd.), avšak jako téměř dvouhodinový celek je to pro mě ztráta času... 3/10 (13.10.2016)