Mama

Senzační nápad využít divoké vlčí děti a zkombinovat je s duchařinou. Z několika scén opravdu běhal mráz po zádech a dílo si bylo schopno udržet kvalitní strašidelnou atmosféru, při níž byly nejděsivějším prvkem bezkonkurenčně ty malé holky, co ve tmě běhaly po všech čtyřech. Nicméně scény s Mamá byly také skvělé a to její zkroucené tělo mne bude strašit ještě dlouho. Naopak připomínky bych měl k příběhu doktora, jehož účást mi připadala trochu uspěchaná a jeho motivy nebyly takřka vysvětleny. K tomu jsem ještě nebyl nejspokojenější s finální scénou na skále a kdyby konec proběhl jinak a tím nemyslím nutně happy end, možná bych dal i pět hvězd. 84% (10.06.2021)

Mama působí jako film někoho, kdo má vedle nesporného talentu nulové zkušenosti. Andrés Muschietti celovečerně adaptoval svou tříminutovou prvotinu a kvalitativně se rozstřelil ve dví. První půle filmu je atmosférická, napínavá a do jisté míry nevyzpytatelná žánrová pecka, která ví, kdy zasadit úder v podobě standartní lekačky, kdy zasadit lekačku podpásovou a kdy děsivou scénu nechat zcela apaticky plynout v pozadí. V momentě, kdy začne titulní zlo infiltrovat plátno, sice pořád není nic ztraceno, jelikož je panímáma dostatečně škaredá svině, avšak v závěrečné třetině je už fantasmagorie příliš a střídá v objasňování jedno klišé za druhým (stará léčebna, pomatená ženská, duchové, varování/nápovědy zemřelých ve snu apod.), přičemž digitální bubák z plátna téměř nesleze. Nuda. (17.02.2013)

Fajn, fajn, solidní prácička, je to taková Žena v černém v bleděmodrém, ale jestli na mě ještě jednou ta nahnilá píča vybafne, tak jí přísahám Perun nakopu do té její ektoplazmatické prdele! Kráva zastydlá, žaludem odkojená! Kurrrva fixka, tep stosemdesát...to už ani mé srdce, posílené každodenní konzumací půlkilového balení flory, nezvládá bez šelestění. Fuj. A ta roztomilá děvčátka - ani se nedivím, že to chtěl Lannister střílet. Zatímco LIVINGDEAD se evidentně nebavil, přičemž jsem od něj očekával koment typu ,,sem se lek, až mi změk a ségra vyšla proto zkrátka", já si přišel vcelku na své, chvilkama i na cizí. (25.03.2013)

"Čo je to?" - "Krivda." Spoilery. Po fantastickej prvej hodine sa niečo stane a Mama jednak zhlúpne (pozoruhodná náhoda: teta išla do domu práve "vtedy") a jednak namiesto toho, aby začal veci vysvetľovať, začne ich práveže paradoxne komplikovať. Netuším, čo sa stalo tete, prečo mama nezabila poľovníkov (môže duch nebyť doma?) a prečo z nej majú deti vo finále panický strach, keď dovtedy sa na jej návštevy tešili a hrali sa s ňou. Chápem, že v horore sa musia diať tomu odpovedajúce veci, ale nemalo by k tomu dochádzať samoúčelne. Psychiater vie, s čím si zahráva a minimálne raz to videl (a evidentne to bolo nadprirodzené a nebezpečné), napriek tomu nemá problém ísť to sám skúmať do hlbokého, temného lesa uprostred noci. Zaujímavé sú tiež schwarzeneggerovské nervy mladej ženy, ktorá bez väčších problémov zvláda spoločné bývanie v strašidelnom dome s dvojicou strašidelných dievčatiek, ktoré o polnoci vydávajú absolútne šialené škreky (!) a po dome sa potme zakrádajú štvornožky (!!). Niekoľkokrát sa stane svedkom udalosti, ktorá jasne ukazuje, že v dome je cudzia osoba (duch?), napriek tomu v budove v pohode naďalej býva, varí, stará sa o deti a spí. Dole klobúk, to by nezvládol ani Stallone v 80-tych rokoch. Finále na skale je potom už len útrpná nuda v štýle "no dobre, nejako to dokončime a šupnime do kín". Plus, samozrejme, zlé je aj používanie počítačových efektov. Ale opakujem - prvá polovica je skvelá a hodná 4* (skvelý úvod, mrazivé titulky, slušný kasting, postupné zbližovanie sa s lesnými deťmi, atmosférické temné noci v ultratemnom dome) a vynaliezavé (scéna, v ktorej sa deti hrajú s Annabel a až následne zistím, že sa nachádza v úplne inej časti domu). Akurát nerozumiem občasným tunajším hláškam o "nechutnom happyende". Ste si istí, že ste videli ten istý film, ako ja? happyend? Fakt? (13.02.2017)

Slzy tvý, mámy zetlelý, padají na polštář... Na jedné straně dobře hrající i vypadající rockerka J.Chastain, pomocí zvuků a hry stínů pečlivě budovaná atmosféra, různé nestandardní pohyby malých divošek ala possessed walk a párkrát mráz po zádech, na druhé klasická duchařská kostra obalená tkání klišé, s postupem času příliš mnoho vizuální přítomnosti ektoplazmatické matičky a závěrečný útesový melodram, při kterém jako by stál za Muschiettiho režisérskou židlí strejda producent Guillermo a chrastíce měšcem požadoval finále ve svých intencích. Stát se toto v Norsku, kostnaté mamá s koňským ksichtem odebere děti sociálka, než by stačila udělat jump scare.. (28.04.2016)