Zátah 2

Druhý Zátah je již trošku typičtější akční film, ponechává tedy první díl ojedinělým unikátem v tom, že funguje téměř bez děje jako non stop akce. Nyní máme v pozadí solidní mafiánskou, konspirativní a podrazáckou zápletku, která nejen velice dobře spojuje jednotlivé akční scény, ale vzhledem k výborné režii dokáže chytnout i sama o sobě. Režisér dokáže z každé klíčové (a tím myslím i nebojové) scény vytěžit maximum, ať už pomocí kamery, hudby nebo jednoduše stylovosti. Např. každý stěžejní bojovník má jako představení svou zabijáckou scénu. Kamera je zde naprosto vynikající, souboje jsou dynamické, ale přitom stoprocentně přehledné, choreografie je samozřejmě naprostá špička. Sečeteno a podrženo máme zde jeden z nejlepších bojových filmů všech dob! 10/10 (23.06.2014)

Sadistic uber-violent mayhem a rovnaky kvalitativný sequelovský skok ako pri Tropa de Elite. Stále si ale treba uvedomiť, že to je v prvom rade darček pre fanúšikov žánru od fanúšika žánru, ktorý má okrem chuti a ambícii aj sto kilometrovú horu talentu. Berandalu vládne v prvom rade choreografia. Tam kde dokázal byť v komentároch spomínaný Greengrasov Bourne chaotický už v súboji jeden na jedného a musel si pomáhať nožničkami, parkinsonom a hlavne zvukovou stopou, zvláda Evans masové bitky s desiatkami ľudí v zábere, kedy človek presne vie čo sa deje. Toto je proste iný level ako všetko MA doteraz. Redemption na steroidoch aj hlavne vďaka príbehovej vate, ktorá uź dávno nie je vatou. 95% (22.06.2014)

Martial Arts Bible, Chapter 2: Zjevení svatého Garetha, aneb Iko „Auvajs“ znovu jako Raid proti zločineckému hmyzu.. Jsem to ale nevděčný parchant. U jedničky jsem si stěžoval na absenci solidního příběhu a když ho ve dvojce dostanu, tak mě ve své asijské gang-insider tuctovosti neuspokojí. Nemám mu to však za zlé. On totiž jen plní funkci preludia před rozkoší a věčnou blažeností. Před rájem, kde je blátěný dvůr, vágus s medailonkem, pálkař, hluchoněmá s kladivy a velociraptoři v kuchyni.. (24.06.2014)

To, že Raid 2 prekonáva svojho predchodcu v množstve, kvalite a úrovni akčných scén je vzhľadom na to, v akom žánri sa pohybujeme, veľmi potešujúce. Mimochodom choraografia tohto filmu je niečo, ako z inej planéty... . Takmer každá druhá bojová scéna (s povestnou mega čerešňou v podobe záverečného duelu) ukazuje zdvihnutý prostredník a zároveň predstavuje aj hodenú rukavicu zvyšku sveta - či už Tonymu a jeho slonom, alebo hongkongskej elitnej squadre, či Európe a americkému kontinentu na čele s Adkinsom a Zarorom. Raid 2 je tak v tomto úplne nový level, ktorý zatiaľ na konkurenciu vzhliada z veľkej výšky, pričom (ne)prekvapivo samotné snímanie bojov je viac západné, ako východné (aj napriek častým dlhým záberom, prevažujú polocelky pred uhľadenosťou veľkých celkov). Ten najpotešujúcejší fakt je ovšem to, že za neuveriteľne dlhú dobu dostávame film s početnými martial art sekvenciami, ktoré sú usadené do komplexného príbehu rozmerov rozsiahlej kriminálno-gangsterskej ságy. Toto nie je bezduchá mlátička, toto je plnokrvný rodinný mafiánsky epos, ktorý od videohernej jedničky narástol do obrovských rozmerov s paletou plnokrvných postáv a ich uveriteľných motivácií. Všetko spojené do koreherentného spletenca. A hoci film nie je dokonalý a do tretieho dielu tvorcom želám hlavne ešte prísnejšieho dramaturga - režisér, scenárista, strihač a čiastočne aj choraograf Gareth Evans takmer v každom zábere preukazuje réžijnú sebaistotu, ponúka viaceré nezabudnuteľné strihové montáže a má ten správny cit pre prekladanie frenetickej akcie s momentami napätého kľudu - ticha pred búrkou, ošperkované drobnými "fórikami" odľahčenia, pričom stihne referencovať viaceré ikonické scény a motívy jeho obľúbených a známych filmov. A práca so zvukom predstavuje podobne malú-veľkú revolúciu ako priniesli bournovské eskapády od Greengrassa - to hravé prelínanie a rozvíjanie ruchu / buchu / tlkotu a hrmotu v deji filmu do hudobného podfarbenia veľmi účinne rytmizuje jednotlivé sekvencie a pridáva im na dynamike. Takže 9/10 a ani si rašej nechcem predstaviť, čo nám ponúkne záverečný diel. [Film videný v kine na veľkom plátne]. (07.05.2014)

To, čím se před léty egoisticky chvástal Jackie Chan, dnes v Indonésii umí každý komparzista a kdo neovládá minimálně šestadvacet druhů bojových umění, ten ve filmu nehraje. Nehodlám omdlévat ve vlastních tělních sekretech jako mí předřečníci, leč musím pokorně uznat, že bojové sekvence byly luxusní. Ač jsem hrdé prase rozměrů nevídaných, kterému žaludkem nepošteluje ani incestní fisting, homosexuální felching, nebo obličej Justina Biebera, tak musím uznat, že tato degutantní kuchařka na 100+1 způsob, jak správně separovat mozek od lebky, byla moc i na mě. V některých obzvlášť nechutných momentech jsem tedy protestantsky sklonil hlavu do klína a pokoušel se uklidnit selfieorálem. Pátou hvězdu nedávám proto, že mi bylo absolutně jedno kdo chcípne jako další, pročež jsem v podstatě sledoval jen soubor precizně natočených bojových scén protkaných nudným tlacháním. (23.06.2014)